Letošní nadílka sněhu příznivcům zimních sportů příliš nepřeje. Skialpinisté z Rokytnice po dohodě s místním lyžařským areálem dokázali připravit jeden z posledních závodů této sezóny.
O jeho průběhu už člen HUDYteamu aMíra Duch…
Skvělý závod i přes jaro v plné síle
Celá akce probíhala v odpoledních hodinách na modré sjezdovce na Lysou horu. Hlavní kategorie absolvovaly třikrát výstup od spodní stanice lanovky na vrchol, ostatní dvakrát a kadetské kategorie pouze jednou. Převýšení hlavního závodu (1770 m) odpovídalo plnohodnotnému mezinárodnímu závodu a rozměklý sníh situaci ještě ztěžoval.
Na teplé podmínky je Míra zvyklý
Na startu se sešla kompletní česká špička
Startovalo se v 15:30 v poklidném tempu. Terén byl opravdu náročný a na krupici se stoupací pásy v prudkých výstupech smekaly. Na vrcholu prvního výstupu se již oddělila první dvojice závodníků s Michalem Štantejským v čele, v závěsu za nimi doběhl Honza Hepnar (můj častý soupeř) a za ním v těsném závěsu já.
„První sjezd jsem si užíval“
Pomohly mi lyže RSR od La Sportivy. Jsou širší, krásně plují přes muldy a dobře drží sjezdaře v patách. Na pár místech ve sjezdu, kde bylo sněhu pomálu, bylo zapotřebí redukovat rychlost, aby nedošlo ke střetu se závodníky, kteří stoupali vzhůru. První kolo bylo za mnou a měl jsem dobrý přehled, jak trať vypadá. Mohl jsem si rozložit síly na zbylá dvě kola.
Po rychlém depu jsem se vrhl do dalšího kola s cílem posunout se před Honzu Hepnara na třetí pozici. Na první dvě pozice už byl odstup příliš velký a bylo zapotřebí zaměřit se na třetí flek. Druhý výstup mi opravdu sednul.
Míra Duch při závodě v Rokytnici
Postupně jsem dotahoval na třetí příčku. RSR set (lyže a vázání) jsem měl prakticky jeden z nejlehčích v celém startovním poli a s ubývajícími silami se tato výhoda úročila v můj prospěch.
Přesto, že je Honza Hepnar velmi dobrý sjezdař, neměl jsem cestou dolu problém udržet s ním krok. Opět rychlé depo a vyrážíme společně do posledního stoupání. Zpočátku určoval tempo Honza. Po prvním prudkém úseku jsem ho vystřídal v poměrně pohodlném tempu.
Tempo se mi dařilo držet velmi dobré a už to vypadalo, že rozhodnu boj. Na posledním prudkém výstupu my došel dech a přidal se k tomu trochu hlaďák a Honza mi suše utekl. Poslední sjezd už byl na pohodu a do cíle jsem dorazil bramborový. Z chyb se člověk učí a tak jsem po závodě přemítal důvod hlaďáku. Zřejmě jsem dost nepil a tak došlo k mírné dehydrataci v teplém počasí. Celkové umístění není špatné a pokud se poběží koncem měsíce MČR ve Špindlerově Mlýně, budu připraven lépe.
Více o Mirkovi v našem loňském rozhovoru.
