Zkušenosti zkušených – Honza Šťovíček

Pro náš seriál Zkušenosti zkušených popisuje své cestování s úsměvem jako přesun za vytčenými cíli v podobě hor a řek „po Evropě a okolí“ prostřednictvím staré škodovky, se kterou je každá cesta dobrodružstvím. Zážitky z cest ukládá do cestopisných knih. V ročence Malý Průvodce světem outdooru jsme rozhovor s ním otiskli v roce 2006. Právě letos prošel s kamarády Špicberky při expedici, o které se v rozhovoru zmiňuje.

Jakých cest a zážitků v posledních dvou letech si ceníš nejvíc?
Z této doby je cestovatelsky nejhodnotnější celá expedice na Island a z konkrétních počinů průstup ledovcem Skaftafelljökull na nejvyšší horu Islandu. Zážitkem byl i sjezd Petřína na deblu, úžasná sněhová bouře na Araratu, kam jsme pak vylezli, a zimní pokus o výstup na Piz Badille, kam jsme nevylezli.

Víš, kolik času jsi v posledním roce strávil na cestách?
Jeee, toho zas bylo. Nemám žádné záznamy, kolik dní v roce strávím cestováním, protože pohyb a cesty jsou prostě můj život. Nesleduju to, protože díky práci pro cestovky jsem pryč prakticky pořád. Každopádně to byla jako každý rok jedna třicetidenní nekomerční expedice, tentokrát do Kurdistánu, a mnoho kratších výpadů do délky jednoho týdne, rafty, kánoe, hory, lyže… Stejně každá cesta skončí v hospodě.

Dá se předcházet krizovým situacím na cestách?
Do jisté míry dobrým načasováním, opatrným úsudkem – tzv. rezervou bezpečnosti, předchozím testováním každého kousku výstroje a následně vědomím, že tu rezervu máme. Upřímně řečeno mám dojem, že v konečném součtu víc kopců nevylezeme, než vylezeme. Ale problémy nejdou vyloučit, například na Špicberkách jsme byli připraveni především na sníh, led a mráz, a zatím jsme se potýkali třeba i s patnácti až dvaceti stupni nad nulou, s bahnem a neustálou vlhkostí.

Jaké nároky máš na vybavení?
Vybavení musí být funkční, účelné, a především pevné. Taky snadno a rychle opravitelné. Když je ještě k tomu lehké, jenom dobře. Na barvě a designu zase tolik nezáleží. Nedůvěru mám k líbivým bundám pochybné kvality s módní příponou -tex (nejedná se o Gumotex). Neosvědčily se mi jedny rychloupínací mačky, příliš zipů na batohu, návleky s ocelovým lankem a dost mě zklamal i vodní filtr. Jako příklad dobrých zkušeností s vybavením můžu uvést stan geodetické konstrukce, backcountryové lyžařské vázání Stubai na pohorky nebo gelanotsové kalhoty. Naopak za selhání a ohrožení považuju zlomený střední pásek na mačkách uprostřed islandského ledovce.

Před čím bys ostatní varoval?
Koupil jsem si krásný vodotěsný futrál na zrcadlovku, která tam padla jak ulitá, ale když se měl při zaostřování povysunout objektiv, tak to nešlo. Takže před uspěchaným nákupem.

Co v poslední době hodnotíš jako největší pokrok ve vybavení?
Osobně se mě nejvíc dotýká vývoj čelovek, nástup diod byl fenomenální. Sledovat GPS je taky docela zajímavé, ale osobně zatím pořád vystačím s buzolou a mapou, když je.

Přesvědčil jsi se někdy na vlastní kůži, že dodržování bezpečnostních pravidel není samoúčelné?
O tom se přesvědčuju pořád, na každém kroku. Když jsem například na Špicberkách sletěl do ledovcvé trhliny, byl jsem moc rád, že s sebou jednak mám lano a jednak že za mnou – právě díky pedantskému dodržování bezpečnostních pravidel – nepřiplachtil nikdo další.

Takový permanentní zachránce života je plovací vesta (horolezci tuto výhodu ocení méně) nebo helma na klettersteigu. Zas by se to ale nemělo přehánět. Deset vklíněnců, deset frendů a deset smyček a patnáct expresek na dvacetimetrovou stěnu s jedním kruhem je prostě moc.

Co se ti vybaví, když se diskutuje na téma outdoorové vybavení?
Že se s ním často nadělá zbytečně moc povyku…

Každého se ptáme i na kuriózní zážitky s vybavením.
Jsou to třeba konopná lana norských horských vůdců při komerčních výletech na ledovec Svellnossbreen v Jotunheimen. Jakkoli mám před norskými horaly respekt, ti jotunheimenští si ho opakovaně získat nedovedou. A ve Skotsku nás docela pobavilo, když nám vítr sebral postavený stan, ten se ledabyle prokutálel kolem nás a ustlal si daleko na jezeře. Museli jsme si pro něj doplavat.

Máš nějaké vybavení, které stále používáš a nechceš odložit?
Já jsem v zásadě takový milovník starých věcí, takže mám rád laminátové kánoe, hliníkový ešus… Používám vlastně všechno staré, dokud se to úplně nerozpadne. Momentálně je to asi vařič Camping Gas Turbo a jinak skoro patnáct let staré běžky Artis. A škodovka z let tak 84 – 89.

Máš nějaký sen, který by sis chtěl splnit?
Neplatit daně. Sny jsou od toho, aby se snily, takže se snažím mít spíš plány, které se postupně realizují, i když někdy to trvá dost dlouho. Mám jeden z těch dlouhodobých plánů na hranici reality – rozsáhlou polární expedici přes Špicberky.

Rozhovor připravil Jiří Červinka, text vyšel v ročence Malý průvodce světem outodooru v roce 2006.