Bude to 37 500 korun! Co? Váš doplatek za nadváhu. Je to 1500 korun za kilo a máte o 25kg navíc. Takhle začíná naše cesta za lezením na pražském letišti a já v tu chvíli myslím, že mě omejou.
Chvíle smlouvání, velké štěstí a nakonec sedíme já a přítelkyně Pavla v letadle směr Biškek lehčí „jen“ o 9000 Kč.
Je červenec a právě začíná naše měsíc a půl dlouhá cesta do Kyrgyzstánu. Tahle bývalá země SSSR je rájem na zemi pro milovníky vysokých hor. Desítky vrcholů lákají horolezce i zkušené turisty. Naším hlavním cílem je prvovýstup v jedné z žulových stěn v okolí Peaku 4810.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Batken je poslední větší město před vstupem do hor. Kupujeme poslední zásoby potravin a bědujeme nad malým výběrem. Na výchozí bod nás veze místní sympaťák Ladou 1500. Pod váhou nás a našich zavazadel vypadá, že jí upadnou všechna kola. Drží se ale statečně a i přes občasnou rychlost 10km/h se pozdě v noci dostáváme do cíle.
Do hor nás vede průvodce Japar. Pomáháme mu nakládat věci na dva oslíky a jednoho koně. Původně sedmihodinová cesta se protáhne na tři dny pochodu. Krajina připomíná hornatou poušť. Samé kamení a občas rostlina s trny. Trápí nás žízeň a teplo.
Cesta vede místy traverzem ve srázu nad řekou. Pěšina je jen pár desítek centimetrů široká a já obdivuji zvířata, že tady dokážou jít. Problém nastává, když se v dálce objevuje divoký osel. Zachtělo se mu naší oslice. Přiběhl nečekaně a zezadu na ni skočil. Oslice to bohužel neustála a se vším, co měla na zádech, se kutálí ze svahu směrem k řece. Naštěstí se asi po 50 metrech zaklíní mezi dva kameny a nepadá až do vody. Divokého osla zaháníme kameny a pomocí lan ji vytahujeme.
Vyhlížíme cestu
Po třech dnech putování se dostáváme do idylického Base Campu. Všude je zelená tráva, spousta vody, stromy a kraví lejna. Co víc si může člověk přát.
První dva dny se zabydlujeme a stavíme ohradu proti kravám požírajícím na co přijdou. Snažíme se zorientovat, která stěna je která a celkem se nám to daří. Pro náš prvovýstup si vybíráme Kirkchiltu (Peak 4507m) a začínáme nosit materiál pod stěnu. Z BC je to slabou hodinu a půl a asi 500 výškových metrů.
Ze země vybírám směr, kterým bychom chtěli lézt. Cesta vypadá jasně. Začíná soustavou spár a komínů, přechází do koutků a pak plotny. Cílem bude vylézt na podvrcholovou polici.
Prší, prší
Naneštěstí se mění počasí a začíná pršet a sněžit. Čtrnáct dní deště je zkouška trpělivosti. Moc jí nemáme, a tak se i přes déšť o něco ve stěně snažíme. Po dvou týdnech máme po kouskách zafixováno 180 metrů a počasí to konečně vzdává. Začínáme lézt pořádně.
I když je postup víceméně přímý, je dost pomalý. A navíc: Dokážete si představit bydlet s přítelkyní celý týden v prostoru 1x2m 500m nad zemí? Budujeme jednu délku za druhou, bojujeme s nedostatkem materiálu, jídla i občasným deštěm.
Díky pomalému postupu začíná výrazně docházet jídlo. Máme už jen jedno instantní rizoto k snídani a jedno k večeři, a to pro oba dohromady. Šetříme si dva sáčky protejňáku na poslední den a máme hlad. Je jasné, že s těmito zásobami dlouho lézt nemůžeme a tak se rozhodujeme buď anebo. Ráno vyrazíme nalehko a brzy a polezeme, co to dá.
Až na vrchol
Vyplatilo se! K vrcholu se dostáváme pozdě odpoledne a ani si neužijeme slastný pocit. Čelovky máme 360 metrů pod námi v C3, a tak rychle zahajujeme slaňování. Šestý den nás čeká celodenní slaňování a konečně pevná půda pod nohama.
Až dole si uvědomujeme, že díky nám vznikla ve stěně Kirkchilta 4507 patnáctidélková cesta THE ROCK WARRIORS WAY 6c+/7a A1.
Snad nejtěžší bylo podle Jana Horáka v Kyrgyzstánu vyjít s malým množstvím jídla. Poslední dny už recyklovali i čaj a jedli jen placky s cibulí. Ale při lezení se zkrátka člověk musí překonávat. I o tom vám možná poví, když navštívíte jeho horolezecké škole RockJoy.
