Příběhy nemusí být pravdivé. Musí však pobavit. A zážitky nemusí být hezké. Měly by být intenzivní. Znáte to?
Abychom si tedy mohli vyprávět zážitky a sdílet je s ostatními, je nutné to všechno přežít. To je první podmínka. Druhá podmínka je dobré načasování a ta třetí je její podání. Někdy je třeba jít při jejich vyprávění na posluchače od lesa a jindy vyprávět s nadhledem.
KDYŽ TO FAKT BOLÍ
U oběda jsme se snažil vysvětlit kolegyni, co je to „eliášův“ oheň. Popisoval jsem příhody s blesky. Strach z bouřek na horách má asi každý z nás.
Častoval jsem ji příběhem o opálených chlupech na nohách a vůni spálených podrážek. Přidal jsem neuvěřitelnou pohádku o spečených prstech na nohách (to se opravdu stalo!) a sejmutých kamarádech v sedle někde pod vrškem.
Kolegyně pořád nechápala, cože to vlastně ty bouřky a „eliášův“ oheň je.
Kolega už nevěděl, jak to říct. Pravil: „… je to prostě tak, že to bolí a ty křičíš kur*, kur*, kur*…“
„Aha, tak tomu už rozumím,“ odvětila.
Takže? Někdy prostě stačí jít na to od lesa!
KDYŽ JE TO V HAJZLU
Když se takhle už šeří venku i v hlavách lezců v putyce, přicházejí na svět příběhy nejdrsnější, příběhy z říše snů, příběhy, které jsou tak neskutečné, že není možné, aby se nestaly. Proto vyslechněte jeden.
Dva mladíčci se vydali do veliké stěny. Po několika délkách po sněhovém poli a příkrým kuloárem si udělali přestávku. Shodili batohy a ulevili zádům. Nabrali vodu z tajícího sněhu a stlačili tyčku. Po ranním vstávání hodně brzy před rozbřeskem konečně přišla chvíle pro zadřepnutí. Chvíle úlevy a příprava pro nástup do kolmé části stěny. Po pětidélkách od místa odpočinku se místem, kde před několika okamžiky svačili, prohnala lavina jako svině.
Jeden z lezců se vyděsil a pravil, že právě tam házeli bobek. A druhý měl suše opáčit. Hajzl…a splachovací!
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HISTOREK
Nekažte příběhy pravdou a ty nejlepší příběhy se musely opravdu stát. Ty nevymyslíte!
