Skialpinismus je dřina. Každý sjezd se musí zasloužit. I když jsou i jedinci, kteří si užívají pouze výstup a sjezdu se obávají. Mohli by žít i bez něho. To nechápu. Už během výstupu v sobě dusím plamen nadšení ze sjezdu. Z jízdy. Umím se však ovládat a během šlapání neztrácím hlavu a zvažuji všechny aspekty bezpečnosti. Svah, který nešlapu nahoru, je pro mě stále neznámý svah, který může překvapit. Stejně tak jako účastníci akcí a kurzů skitouringu a skialpinismu.
SOCKY
To, že je skitouring náročný, je jasné. Avšak stále náročnější mi připadají i někteří klienti a účastníci akcí. Jako horští vůdci se na to musíme připravit. A reagovat. Skitouring připadá sociálním sítím (nebo vypadá na sociálních sítích) pravděpodobně jako úžasná kratochvíle – lidé se během šlapání smějí do objektivů mobilů, které to obratem nebo dokonce on-line odesílají na sítě. Ve sjezdu jezdí všichni jako bohové. Asi si za to jako horští vůdci můžeme sami. Ty nepovedené záběry se ven totiž nepouštějí. Vysíláme ven pouze pozitivní náboj. A vyvíječ „fun faktoru“ jede na maximum. A nasír*** fotky létají éterem. Lidé mohou stále překvapovat a já bych se s vámi rád podělil o několik příběhů z letošní ski sezóny.
STROMY V LESE
Během debriefingu po celodenním výcviku se dozvídám od účastníků zajímavou informaci. Jako horští vůdci jsme účastníky neupozornili, že jsou v lese stromy, co od nich při lyžování čekat a co jim hrozí!
VÝBĚR TERÉNU
Sjezd v neposkvrněném prašanu po kotníky byl údajně extrémní. Proč jsme raději nejezdili na louce v krustě a přefoukaném sněhu?
TEMPO
Sebevědomí o fyzické kondici bývá u většiny účastníků přehnané. A jsou překvapeni, že stoupání může být namáhavé. Myslím si, že jako horští vůdci máme vyzkoušené tempo, které je v rovnováze k teplotě, komfortu a dosažení cíle. Osobní ambice v tomto případě opravdu upozaďujeme. Někdy se vážně už pomaleji jít nedá. Trestáme se tak, že při výstupu nepoužíváme hole. Počítáme si v duchu jednadvacet – krok, dvaadvacet – další krok. Snažím se přesvědčit účastníky o alespoň malý výstup z komfortní zóny a přizpůsobení se tempu skupiny.
PŘESTÁVKY
Zastavíme tam, kde je to nejlepší. Kde se dá dobře stát. Kde nefouká apod. Mívá to svoje důvody. Někdy je však nutné popojít. A tam máme všichni stejně času na občerstvení. Po určeném čase vyrážíme. Ale náhle slyším, že by si někdo něco snědl. Čeká se na něj. Tento jedinec vyžaduje pozornost. Celou dobu koukal do mobilu. Všichni čekají.
VINEN
Horský vůdce, když je hezké počasí, stává se panem úžasným. Když najde prašan, je pan božský. Když zajistí slunce, už nemůže stoupat výš. Ale když je náhodou škaredě nebo se zařezávají lyže, může za to on.
LEPŠÍ PRŮMĚR
Většina účastníků jsou výborní lyžaři. Do prvního sjezdu. Ten, kdo je opravdu dobrý lyžař, a to nemusí mít zkušenosti s jízdou ve volném terénu, na první pohled působí jako lyžař. Drží lyžařský postoj. Točí nohama. Jede špičkami lyží z kopce. Nemá ruce za zády. Dobrý lyžař i z pisty se do volného terénu adaptuje rychle a nevymlouvá se na boty, lyže nebo na to, že svítí slunce zešikma.
ZDRAVOTNÍ STAV
Před začátkem akce se každého účastníka ptáme na jeho zdravotní stav, respektive zdravotní omezení. Mají-li účastníci intimní problém, samozřejmě to nemusí říkat přede všemi, stačí to sdělit horskému vůdci diskrétně. Například diabetik, epileptik, astmatik a podobně. Dobré je vědět o lécích v batohu. Nicméně někteří lidé zapírají, a pak mohou nastat skutečné problémy.
