Nad čím bych si povzdechnul tentokrát? Třeba nad tím, co mě štve. Tak co mě štve nejvíc? Při lezení po horách, pádlování nebo na skalách mě štvou papírové ubrousky. Aktuálně i roušky! Jsou zkrátka všude. Nevím, jak lidi přišli na to, že zaprší a ubrousek zmizí. Abrakadabra, ubrousek fuč. Rozpustí se?
Takovým doporučuji si to vyzkoušet odhodit na místo, kde chodí každý den, a můžou pozorovat, jak to jde přírodě ztuha. A taky se můžou mrknout na to, jak je to moc pěkný. A jestli se to líbí i sousedům. Takže nejlépe na trávník před barákem. Pomohly by spousty odpadkových košů? Ne. Souhlasím s KRNAPem, že umisťovaní odpadkových košů na hřebenech nedává smysl. Není lepší si to odnést zase zpátky? Protože kdo by se měl o ty koše starat a vyvážet? Zbytečně zvyšovat ježdění do extra chráněných lokalit? Některým návštěvníkům se hodí vršit odpadky okolo plných košů a vymlouvat se na to, že „to“ nevyvezli? A zahrabanej ubrousek do sněhu taky nezmizí. A to i přesto, že je bílý.
HNĚDÁ STOPA, OUTDOOROVÝ POPELNÍČEK A ARCHITEKTI
Nejzoufalejší pokus o čistotu a hezké Krkonoše jsem zažil na skialpové túře. Klientka měla psa, který se na túře „vyexkrementoval“ až příliš blízko skialpové stopy. Sebrala to do pytlíku. Říkal jsem si, že není nic horšího než natažené hovínko přes celý pás. Ocenil jsem toto její gesto. Avšak do momentu, než pytlík odhodila o pár metrů dál do lesa! Chápete to? Co byste udělali vy na mém místě? Nějaký nápad?
Edukovat, nebo ji říct, jestli neupadla z jedle na znak? Jako řešení vidím to, aby „to“ pejsci v zimních horách udělali dál od cesty, protože skákat mezi těmi věcmi není příjemné. Navrhuji to sebrat i se sněhem pod tím a celé to mrsknout do houští nebo dál od cesty k patě stromu, kde je malá pravděpodobnost, že tam do toho někdo šlápne.
Další odpadky, které nemají v outdoorovém světě obdoby, jsou vajgly v chytech. Vůbec nechápu, jak někdo, kdo leze po skalách s duší horolezce, může nacpat nedopalek do dírky, chytu, nebo ho nechat na polici.
Líbí se Vám věže poskládané z kamenů, které jako by popíraly gravitaci? Na horských potocích jich najdete spousty. Na některých úsecích stavitelé doslova soutěží v kreativitě nebo to berou jako inženýrskou výzvu. Osobně se mi to nelíbí. I tohle považuji za nešvar, který se nám tu objevil. Raději mám pohled na „nedotčenou“ přírodu. Bez těch šutrů a nejlépe i bez lidí.
Takže na závěr už jenom poslední vzdech. Skrz roušku. Doufám, že už ne na dlouho.
