Krkonoše jsou v Česku pravděpodobně skialpovou jedničkou. V době covidu k tomu přispěly i zavřené vleky a lanovky. Nejlepší a nejlevnější lanovkou tak byl autobus ze Špindlu na „Švindlerovku“. Každej, kdo měl nohy a ruce, šlapal.
Šlapalo se různě. S lyžáky a vázáním na sjezd nebo bez lavinového vybavení. Někteří nadšenci se pouštěli do míst, kde i krnapák, když zavřel všechny tělesné otvory, musel zasáhnout. Často na „Kozách“ nebo v „Bobřím“ dole.
Jaké to bylo v roce 2021 za doby covidu a co všechno jsem si v Krkonoších, kde jsem si odbyl většinu svých dobrodružství včetně převádění lidí do jiného okresu, užil? A bylo to ke vzdychání? Je dobré na to vzpomínat, protože tohle už možná nikdy nezažijeme. Stejně jako prohibici v roce 2012, doufám.
V době covidové se mi dost zlepšila fyzička, jelikož jsem za klienty běhal přes kopec do jiného okresu. A protože se mi nechtělo platit tu vraždu za parkování na „Horních Míchačkách“, běhal jsem z těch Dolních. Takže jsem se už před túrou řádně zahřál a po túře zase vyběhal. Dobré podmínky díky sněhové nadílce panovaly i na „Béééénecku“, které naštěstí bylo v dobrém okrese!
Nejbizarnější setkání se zeleným mužíkem letošní sezóny proběhlo na silnici z „Dolních Míchaček“ na Horní. S lyžemi přes rameno jsem si to vykračoval do první zatáčky s vidinou otevřeného okýnka na „Dvořačkách“ (pojmenoval jsem je po sobě). Držel jsem se pěkně při kraji. Vedle mě zastavilo auto. Zelené ISUZU. Z něj vyskočil panáček. Nepředstavil se. Auto nechal bez blikaček stát těsně před zatáčkou. Tou první ostrou nad Boudou na Waldheimu. A spustil na mě touto již kultovní větou:
“Tak doufám, že nejdeš tam, kam si myslím!?“
Co na to odpovědět? Nějaký nápad, milý čtenáři?
Opáčil jsem velmi slušně: „Heski den!“
A doplnil jsem: „Pane, nevím, kdo jste a na co myslíte.“ „A jestli vůbec myslíte,“ pomyslel jsem si. „Vypadám na to, že umím číst myšlenky?“
Pokračoval bez pozdravu a představení, abych nechodil do Kotle. Poděkoval jsem, řekl „NEshledanou“ a šel si po svých tam, kam jsem měl původně namířeno. A rázným krokem jsem se snažil ze sebe dostat tu zlost a pocit, že vám někdo takto zkazil váš HESKI DEN.
Podobné to bylo před čtyřmi lety u „Vířivky“. Šlapal jsem si to po tyčích z „Moudrého“ dolu. Chata na dohled. Vpravo ode mě burácela rolba na „Lulní“ boudu. Od „Buchtáče“ na rozcestí to někdo smažil na skútru. Na křižovatce další skútr a na něm strážce s nezletilou pomocnicí. Ta mě později při pérování a vyhrožování pokutou 20 mega natáčela na mobil. Co jsem provedl, to dodnes netuším. Při vyhýbání rolbě jsem šlápl vedle cesty. Nakonec to bylo za 200 Kč. Dobrý, ne? Na vypsání bločku jsem strážci půjčil vlastní tužku, protože jemu zamrzla a navrhnul jsem, že se raději ohřejeme v chatě. Byl to takovej bizár, že jsem ho pozval i na panáka. To se muselo zapít!
Uvidíme, jestli se letos na horách něco změní. Rozjedou se vleky, ubude skialpinistů, všichni se naučí zdravit a vzájemně se respektovat? A krnapáci nebudou prudit jenom tak, když si něco myslí? Víte, co znamená „myslet“?
