Půvabná lidová architektura, daleké rozhledy z horského hřebene, malebná údolí řek a potoků – to všechno opravdu zdobí krajinu, kterou vede následující výlet. O nabídce krás netřeba pochybovat, vždyť ta zdobnost pronikla přímo do výstižných názvů některých míst i řeky Zdobnice.
Zdobnice – Pěticestí 5 km – Kunštátská kaple 6 km – Pod Homolí 10 km – Pod Jelenkou 13,5 km – Luisino Údolí 16,5 km – Kamenec 19 km – Zdobnická Seč 20,5 km – Pod Čertovým dolem 21 km – Zdobnice 22 km
Horská obec Zdobnice*, původně nazývaná Velká Zdobnice, se poprvé připomíná v r. 1651. Stojí tu klasicistní kostel Krista Dobrého pastýře z let 1788–89, v místní části Zdobnička kaple sv. Anny z r. 1787, jistě si povšimneme i několika roubených chalup v úzkém údolí Zdobnice (ta pramení v sedle mezi Velkou Deštnou a Jelenkou a po 34,2 km se v lukách poblíž Doudleb nad Orlicí vlévá zprava do Divoké Orlice). Dnes slouží především k rekreaci, v zimě je k dispozici několik lyžařských vleků a sjezdových tratí. (Ubytování, stravování: hotel Slunečná, penziony Jitřenka, Emauzy, Doubravanka, Pod nebem, chata Hradečanka.)
Ve Zdobnici prý před lety žil zázračný léčitel a čaroděj František Jakl, který se sem přestěhoval z Kunčiny Vsi. Neměl manželku ani děti, a tak adoptoval Františku Reinschovou – ta se později stala známou léčitelkou. Jakl dokázal zapudit zlé duchy a trestal nepoctivce. Jednou se ho jakýsi zlodějíček pokusil na trhu v Rychnově okrást. Ruku, kterou mu strčil do kapsy, ale Jakl pobertovi zmrazil. Pro pobavení ostatních kapsáře se zmrzlou rukou předváděl po městě, pak ruku odčaroval, zloději nařezal a propustil ho na svobodu…
Od turistické orientace při silnici ve středu obce vykročíme po žluté turistické značce přes můstek přes Zdobnici a mírně stoupáme po silnici (směr Říčky). Poblíž kostela uhýbáme po zpevněné komunikaci vlevo a obracíme se prakticky do protisměru. Jdeme otevřeným terénem, míjíme několik pěkných roubených stavení. U okraje lesa narazíme na zákaz vjezdu, dál už pohodlná široká cesta patří jenom nám. Stále nabíráme výšku, na rozcestí společně se značkou zatáčíme vpravo. Trasa je dobře značená, navíc sledujeme pevnou komunikaci rovnou „jako struna“. Vpravo od silničky se prostírá přírodní památka Rašeliniště pod Pěticestím*, vyhlášená v r. 1984 na ploše 0,54 ha. Chráněno je luční rašeliniště s jezírky v pramenné oblasti Říčky. Silnička nás přivádí na Pěticestí**, významné místo na hlavním hřebeni Orlických hor, s přístřeškem. Až sem jsme zdolali převýšení asi 400 m, hlavní stoupání máme za sebou.
Z rozcestí pokračujeme po červené turistické značce vlevo. Nenecháme se zlákat pohodlnější silničkou (to bychom vynechali vrcholové partie a na naši trasu navázali až v sedle Pod Homolí), ale jdeme podél zimního tyčového značení. Pěšina mírně stoupá, vpravo od cesty je přírodní památka U kunštátské kaple* – chráněno je vrchovištní rašeliniště o mocnosti asi 90 cm se smrčinou a typickými rostlinnými společenstvy. Před námi z nízkého porostu vyroste Kunštátská kaple**. Barokní kaple Navštívení P. Marie patří k hřebenovce Orlických hor, je tak trochu kultovním místem všech, kteří oblast navštíví. Postavena byla v letech 1670–71 v nadmořské výšce 1035 m na kruhovém půdorysu. Její prosté vybavení sloužilo chudým dřevařským dělníkům, kteří sem přišli převážně z Tyrol, za nízkou mzdu zpracovávali dřevo pro kutnohorské doly, a tady, poblíž svého pracoviště, se scházeli k bohoslužbám. Kaple bez vnitřního zařízení bohužel dost chátrá.
Podle pověsti právě někde na hřebeni Orlických hor mezi Velkou Zdobnicí (Zdobnicí) a Kunštátem stávalo bohaté město. Jeho obyvatelé však byli zlí a chamtiví. Jednou tady neznámý muž, putující přes hory do Polska, požádal o nocleh. Ve všech domech ho ale odmítli. Rozhořčený muž předpověděl městu zánik – prý až se bude sám vracet, najde tu jen bažiny. Obyvatelé se mu vysmáli. Jedné noci se ale kletba vyplnila. země se rozevřela a město zmizelo v hlubinách…
Jako by tady z tajemné a pochmurné atmosféry zůstalo něco dodnes, nic na tom nemění nádherné výhledy** až do Polska i do vnitrozemí. Bažinaté louky, nízký porost i umírající zbytky jehličnanů – taková je kulisa naší další cesty, při níž vystoupáme na Tetřevec (1043 m).
Vrcholu se také říká Johnův kámen a výběžek směrem ke Kunštátu Johnova stráň. Kdysi prý žil v Kunštátu chudý muž, kterému říkali Flora Hans. Jednoho dne ho ale našli oběšeného a jeho skromnou chaloupku vyloupenou. Z vraždy lidé podezírali jistého Johna. Muž neměl dobrou pověst, těžko by se ho někdo zastal, a tak raději i s rodinou utekl do lesů, kde si postavil chatrč a živil se pytláctvím. Jeho žena byla zoufalá, a tak si jednoho dne sama sáhla na život. John se nepolepšil a pokračoval v pochybném způsobu života. Za třicetileté války ze zálohy zastřelil několik švédských vojáků a pak je oloupil. Později při hledání zlaté rudy se v těch místech skutečně našlo několik zakopaných švédských mincí. John nakonec neušel trestu a byl pověšen. Zůstala po něm jen pojmenování míst, kde se skrýval před lidmi.
Z Tetřevce prudce klesáme, před námi se objevuje pěkné panorama s Velkou Deštnou, pokračujeme přes Homoli (1000 m) k rozcestí Pod Homolí (5), kterým prochází zpevněná komunikace mezi Zdobnicí a Kunštátem, vede tudy i modrá turistická značka.
Místu se také říká Židovo zákoutí a potok, který tu pramení, se jmenuje Židův. Vypráví se dramatický příběh o židovském obchodníku Herschelovi, který tudy procházel jednoho bouřlivého zimního dne z Kunštátu do Zdobnice. Na konci sil klesl a zmrzl, sníh pak pokryl jeho mrtvolu. Herschela lidé objevili až na jaře, v potoce pak ležel pytel s peřím, které obchodník nesl.
Po modré značce vlevo si můžeme výlet podstatně zkrátit, jinak po červené mírně stoupáme lesem a pak pokračujeme po východních svazích Orla a Jelenky, teď už otevřeným terénem, opět provázeni pěknými výhledy, až dospějeme k turistickému rozcestí Pod Jelenkou. Po tzv. Bedřichovské cestě tady přechází hřeben modře značená trasa z Bedřichovky do Luisina Údolí. Vede odtud také nejpohodlnější výstup na Velkou Deštnou – o to si případně můžeme výlet prodloužit (po červené, pak po zelené přes vrchol do Luisina Údolí). Přidržíme-li se základní trasy, pak z rozcestí zatočíme vlevo po modré značce po strmě klesající asfaltové komunikaci. Brzy se silnička trochu „srovná“ a ponoří do vysokého převážně jehličnatého lesa. Právě v těchto místech pramení Zdobnice. Míjíme osamělou chatu, mírně stoupáme, obtáčíme vrchol Maruše (1042 m).
K těmto místům se váže pověst o chudém dřevorubci z Luisina Údolí. Nešťastníkovi spadla do studánky sekera – ať hledal jak hledal, svůj jediný majetek najít nemohl. Najednou z houští vystoupila neznámá stařena a když vyslechla, co se muži přihodilo, vyzvala dřevorubce, aby se do studánky podíval ještě jednou. Muž se zahleděl do čiré hladiny a ke svému úžasu spatřil zlatou sekeru. Rozpačitě přiznal, že není jeho. Stařena mu poručila, aby se podíval ještě jednou. Chuďas uviděl sekeru stříbrnou – a opět uznal, že mu nepatří. Až na třetí pokus uviděl svou sekeru. Stařena však ocenila jeho poctivost a muž si mohl odnést všechny tři. S neobvyklým štěstím se svěřil prvnímu, koho potkal, línému a lakotnému sousedovi. Ten zajásal, jaká to je příležitost bez práce přijít k bohatství – a tak se pustil i on ke studánce, kam vhodil svoji obyčejnou sekeru a spustil nářek. Také jemu se zjevila neznámá stařena, také jemu se objevila nejprve zlatá sekera. Bez řečí ji vyzvedl, jako by mu patřila. V tu chvíli ale zlatá sekera zapadla zpátky do vody. Nedostal už ani svoji vlastní, a tak se s nepořízenou a ostudou, bez sekery, vrátil domů.
Klesáme k turistickému rozcestí, kde se k nám zprava připojuje zelená značka, sestupující z Velké Deštné. Scházíme společně po asfaltové komunikaci do Luisina Údolí*. Míjíme bývalou hájovnu a vstupujeme na silnici z Deštného v Orlických horách do Zdobnice, u parkoviště je turistická orientace. Pokud bychom zvolili delší variantu pokračování, pak můžeme vyrazit po zelené značce k Zámečku Pádolí (bývalý lovecký zámeček slouží dnes jako ubytovací zařízení) a odtud po žluté značce ke Zdobnické Seči. Na naší základní trase dáme přednost červené turistické značce, klesající po silnici do údolí Zdobnice. Silnice není moc frekventovaná, strmě klesá mezi stromy, a tak se dá těch 2,5 km zvládnout. Klesneme asi o 150 m do horské osady Kamenec*. V minulosti tady byly v provozu dvě pece na pálení kvalitního vápence. Vypráví se pověst, že v čp. 1 před lety nešťastně zahynula děvečka, která se ve sklepě udeřila do hlavy. Bezcitný hospodář jí ani nezaplatil pohřeb, jen ji zahrabal do země. Dívka se od té doby zjevuje jako přízrak Bílé paní – a dokud její kosti nespočinou v posvěcené zemi, nebude mít její duch pokoje…
Červená značka uhýbá kolem kurtu s umělým povrchem vpravo – a po krátkém stoupání zatáčíme vlevo a pokračujeme pohodlnou cestou mezi stromy až k rekreační osadě Zdobnická Seč*, připomínané pod názvem Šajtava v r. 1790. Dnes ji tvoří soubor několika chalup volně rozptýlených po horských loukách. Je tady i lyžařský vlek – po trati krátké sjezdovky scházíme po žluté turistické značce k lesu, přeskočíme potůček a strmě mezi stromy klesáme k silnici. Nedaleko odtud vlevo odbočuje silnička do Čertova dolu* – dřevařská osada dnes slouží rekreaci, vidět tady můžeme pár pěkných roubených stavení. S ledovcem se sem před dávnými lety ze severu dostaly černé amfibolitové balvany. Podle pověsti tady ovšem ďábel stavěl most – vyrušil ho však zvuk zvonů z nedalekého zdobnického kostela a naštvaný čert od díla utekl. Jen kameny prý připomínají jeho nedokončenou práci…
Od turistického rozcestí u silnice, vedoucí údolím Zdobnice, se dáme vpravo a po silnici přicházíme do výchozího místa našeho putování.
(Doporučujeme průvodce po Orlických horách ze Zelené edice.)
