Krásná, romantická je krajina krušnohorského podhůří v okolí Stráže nad Ohří, bohužel přizdobená poněkud smutnými „pomníky“ v podobě zpustošených kulturních památek. Budeme muset zapojit fantazii, abychom si dokázali představit např. majestátní Horní Hrad – Haunštejn – v plné kráse, v jaké se nacházel ještě po 2. světové válce, dřív než padl za obět nezájmu a vandalství. Nádherná příroda a skvělé výhledy nám však všechno vynahradí. V první části trasy budeme většinou stoupat, ve střední to s námi „půjde z kopce“, zatímco v závěru si vychutnáme pohodlnou cestu údolím Ohře. Jídlo a pití si tentokrát brát s sebou nemusíme, na trase nás čeká několik restaurací.
Stráž nad Ohří – Horní Hrad 3 km – Krásný Les 4,5 km – Květnová, restaurace 8 km – Vojkovice, žel. st. 13 km – Údolí vlků 16 km – Stráž nad Ohří 18,5 km
Stráž nad Ohří*leží v hlubokém a úzkém údolí Ohře, k níž od severu spadají hřbety Krušných hor a od jihu převážně zalesněné svahy hor Doupovských. Jak napovídá jméno, bývalo tu strážní místo na staré obchodní cestě mezi územími slovanského Sedlecka a Lucka. Prakticky jedinou kulturní památkou v obci je barokní kostel sv. Michaela Archanděla z r. 1768 s novou střechou; ze stejné doby je i fara, barokní sloup Nejsv. Trojice pochází z r. 1704. U jižní stěny kostela je lidová kresba krucifixu. (Stravování, občerstvení: kavárna Klub ST–PÁ 10–22, SO 11–22, NE 11–20 h; hostinec U lípy denně 10–22 h.)
Od turistického orientačního místa poblíž kostela (poněkud stranou od hlavní silnice) se vydáme na cestu po modré turistické značce. Vede nás asfaltovou silničkou vzhůru ke škole, za ní pokračujeme polní cestou v přímém směru (neuhýbat vpravo). Před námi se otevírá pěkný pohled na strmý skalnatý vrchol Nebesa se zříceninami hradu Himlštejna a kamenným mořem na svazích. Vstupujeme do chráněného území a výrazně stoupáme kolem pastvin. Při pohledu zpět se před námi rozevírá krásné panorama strmých kopců Doupovských hor s dominantou Božího stolce a Velké Jehličné. V dolní části údolí na protějším břehu Ohře je osada Korunní Kyselka se známou stáčírnou minerální vody Korunní. Na rozcestí nad pastvinou uhýbáme vlevo, na dalším mírně vpravo vzhůru přes louku. Mineme retranslační věž a posed, cesta se stočí poněkud vlevo a vstoupí do lesa. Pak se střídají loučky a lesíky, my stále stoupáme pěšinou šikmo svahem a neodbočujeme na žádnou z cestiček, mířících vlevo. Projdeme křovím a pak zahneme ze zarůstající cesty vlevo na terasu a po ní k lesu.
Dostaneme se ke zbytkům oplocení a podél něj pokračujeme vpravo. Stále sledujeme plot a prodíráme se dost nepřehledným terénem zpustlými švestkovými porosty. Po chvíli se vrátíme zpět na terasu a jdeme po ní do vysokého lesa. Modrá značka tu dost nepochopitelně uhýbá vpravo do svahu, my půjdeme raději po cestě mírně dolů na malou loučku a v jejím cípu se dáme vpravo na lesní cestu. Prudce stoupáme do svahu Dubového vrchu (570 m), vzdor názvu porostlého převážně letitými buky, se skalnatým vrcholkem. V polovině stoupání se zprava opět přidá značka. Dostaneme se na další terasu, po níž se stáčíme vlevo a vzápětí vpravo nad údolí Hornohradského potoka. Otvírá se odtud nádherný pohled** do údolí Ohře. Pěšina se změní v romantickou cestu, lemovanou duby. Zhruba po vrstevnici dojdeme k rozcestí, bez povšimnutí necháme cestu odbočující mírně vpravo vzhůru a pokračujeme stále v původním směru. Pak začíná klesání, po 400 m odbočuje značka na méně výraznou pěšinu vlevo (o něco zkracuje záhyb hlavní cesty, na kterou se po chvíli zase vrátíme), přejdeme loučku a dostaneme se na hráz půvabného lesního rybníka s temně zelenou vodou. (Tabulka s nápisem „Nevstupovat, soukromý pozemek“, zřejmě vyjadřuje obavy majitele, že by mu turisté mohli rybník vykoukat a vzbuzuje asociace, známé čtenářům knihy J. Klapky Jeromeho Tři muži ve člunu.)
Po několika desítkách metrů sestoupíme k úzké asfaltové silnici a jdeme po ní vpravo. Kolem několika chalup osady Horní Hrad dojdeme až k turistickému orientačnímu místu, kde modrá značka zahýbá vlevo. Překročíme Hornohradský potok a zvolna stoupáme hlubokým údolím. Na skále vysoko nad námi se objevují objekty rozpadávajícího se hradu, připomínající sídlo pověstného hraběte Drakuly. Dostaneme se k rozcestí, kde značku na chvíli opustíme a dáme se vpravo přes kamenný můstek a dále cestou vzhůru k zadní bráně hradu. Areál není veřejnosti přístupný, přes oplocení si však můžeme dobře prohlédnout nádvoří obklopené budovami a vpravo velkou kulatou věž. (I když není problém do hradu vstoupit, příliš to nedoporučujeme, protože hrozí nebezpečí úrazu.)
Horní hrad, původně Hauenštejn**byl hradem královským, založeným pravděpodobně Václavem II. na konci 13. stol. Za Jana Lucemburského po r. 1320 byl často dáván jako léno šlechtickým držitelům, v r. 1497 byl propuštěn z královského manství a v letech 1528–47 a 1574–1663 patřil Šlikům. Za nich vznikl nový renesanční palác, na předhradí pak pivovar a sladovna, a hrad se postupně změnil na zámek. Ve 40. letech 19. stol byla během úprav mj. zvýšena hradní věž a na strmé výšině nad zámkem, v místech opevněné bašty se zachovalým příkopem, postavena pseudogotická kaple. Za Buquoyů letech 1878–82 dostal celý komplex konečnou podobu ve stylu anglické novogotiky. V r. 1947 byl zámek upraven na ubytovnu Jáchymovských dolů, po r. 1961 tu byl několik let záchytný domov pro mladistvé. Pak byly objekty ponechány svému osudu a zvolna chátraly, až se proměnily na smutnou ruinu. Z původního hradu se dochovala velká kulatá věž na nejvyšším místě ostrohu, obklopená kamennou zdí, z dalších staveb vyniká novogoticky upravený palác s ozdobnými štíty, arkýři a věžičkami, nová vstupní brána atd. Celý areál dnes působí značně ponurým, až strašidelným dojmem.
Vrátíme se zpět na rozcestí u mostku a pokračujeme spolu s modrou značkou po široké cestě podél potoka. Asi po 150 m na rozcestí odbočíme vlevo vzhůru a zprvu dost prudce, později mírněji přes louku vystoupáme k silnici. Po ní vlevo pokračujeme do vsi Krásný Les*, ležící v malebné poloze v mírném svahu pod zalesněnými kopci s dalekými výhledy na Doupovské hory. Zamíříme ke kostelu sv. Petra a Pavla, původně gotickému ze 14. stol., který v r. 1681 spolu s velkou částí obce vyhořel a byl znovu postaven v barokním stylu, s věží z let 1794–95. V r. 1982 kostel vyhořel podruhé, zachována zůstala pouze věž. Zdi kostelní lodi byly zakonzervovány a pouze menší část za věží nově zastřešena a upravena na malou svatyni, ostatní prostory jsou dnes upraveny jako zahrada s křížovou cestou. (Stravování: hostinec Zlatý klas, otevřeno denně od 16 h, v letní sezóně i dříve, na požádání.)
Z Krásného Lesa pokračujeme po modré značce dále po silnici a vychutnáváme si daleké výhledy. Za malým lesíkem plným balvanů se silnice stočí vpravo nad údolí Plavenského potoka. Před námi se objeví nové panorama, jemuž dominuje zalesněný Hanušovský kopec (757 m). Sestoupíme k potoku, silnice se zatáčí ostře vlevo, za zatáčkou z ní odbočí doprava modrá značka. My ji však v těchto místech opustíme a pokračujeme po silnici dolů údolím. Mineme osamocený objekt mysliveckého sdružení Květnová, po chvíli i velkou usedlost s dřevěným štítem v typickém krušnohorském stylu. O kus dál vystoupáme nad údolíčko, silnice se stočí vpravo a dovede nás do osady Maroltov; na hezky upravené návsi stojí kaplička se sanktusníkem na hřebeni střechy.
Za stálého mírného klesání dojdeme k rušné silnici E 442, přejdeme ji a vstoupíme do vsi Květnová*. Pokračujeme mírně vpravo silničkou přes obec, vlevo je malá soukromá slévárna. Mineme několik tradičních krušnohorských patrových zděných stavení, jejichž vchody zdobí niky se soškami. Ves má pěknou polohu v mělkém údolíčku malého potoka. Byla založena německými kolonisty již začátkem 13. stol. pod názvem Permesgrün. V 15. stol. tu stával zemanský statek s tvrzí, kterou držel nepřítel Jiřího z Poděbrad Petr ze Švamberka. Tvrz proto r. 1450 dobyl Jiříkův spojenec Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic. Zanikla po r. 1557 a nezachovaly se po ní žádné stopy. (Stravování: restaurace Barbora PO–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–24 h.)
Na křižovatce asi 400 m za restaurací se hlavní silnice stáčí vpravo, my půjdeme dál přímo po vedlejší komunikaci. Přejdeme přes potok a míříme ven z obce. Vpravo se objeví rybník, před ním na rozcestí zahýbáme vlevo. (Silnička v přímém směru pokračuje k osadě Ovčárna.) Zvolna stoupáme panelovou cestou přes pole a louky, po 700 m zahýbá cesta s panely vlevo, my pokračujeme rovně vzhůru po široké asfaltové cestě do širokého sedla. Vstoupíme do lesa a jdeme prakticky po rovině, po 500 m začínáme klesat, přetneme boční údolíčko a za občasného stoupání a klesání dojdeme na louku, z níž je vpravo přes údolí říčky Bystřice hezký pohled na vesnici Mořičov. Po chvíli vstoupíme znovu do lesa; asfaltová silnička začíná výrazněji klesat, změní se na zpevněnou cestu a vede nás okrajem starého ovocného sadu, později nad zarostlým úvozem. Otevře se nám pohled do údolí Ohře – pod námi leží Vojkovice, za nimi na protějším břehu řeky Jakubov, nad ním výrazný Jakubovský vrch a ještě vyšší Velká Jehličná, vrcholky náležející Doupovským horám. Podél lesa sestoupíme k loučce a přes ní vlevo do středu Vojkovic. Obec, položená při obou březích Ohře, postrádá památkové objekty. Při silnici do Jakubova prozkoumali archeologové v r. 1959 pravěké sídliště, osídlené v době knovízské kultury a slovanské době hradištní. (Stravování: restaurace Vojkovice PO–ČT 11–22, PÁ 11–23, SO 12–23, NE 12–22 h; vinárna ÚT–ČT, NE 11–22, PÁ, SO 11–24 h.)
Dáme se vpravo přes železniční trať a za ní ulicí vlevo. Zprava se k nám přidala červená značka, která nás povede až do konce cesty. Mineme žel. stanici, o kus dál přejdeme přes trať a podél ní míříme do osady V Olšinkách. Na jejím konci se dáme vlevo k silnici, po které pokračujeme asi 1,5 km. Pak se značka stočí vpravo a prudce sestoupí do údolí Plavenského potoka, do chatové osady Údolí vlků., kde je i turistické orientační místo. Poblíž při ústí potoka do Ohře se zvedá tzv. Celní skála*, do jejíhož úpatí je vytesána 70 m dlouhá a pouhý 1 m široká stezka, pozůstatek prastaré obchodní cesty, vedoucí ze Sedlecka do Lucka. Kvůli malé šířce po ní nemohly projet vozy, procházet tu mohli pouze soumaři naložení zbožím. Podle tradice se v těchto místech vybíralo clo. – Projdeme osadou, podejdeme železniční trať a pak ji sledujeme asi 700 m kolem dalších chat, znovu překonáme koleje a podél Ohře se dostaneme až k ústí Hornohradského potoka. Krátce po silnici, pak obloukem vpravo kolem řeky a znovu na hlavní silnici, která nás přivede do výchozího místa – Stráže nad Ohří.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
