Pod názvem Zadní hory jsme si oblíbili vlídný horský hřeben mezi Bumbálkou a Bílým Křížem, jehož jednotlivé vrcholy nepřesahují výšku 900 m. S jejich částí jsme se seznámili v našem průvodci Beskydy-západ, následující putování nás opět přivede do míst kouzelných výhledů, věnuje nám i několik pohledů na hezkou architekturu. Na kolech absolvujeme stoupání na Bobek po cyklotrase č. 6182 – pak po hřebeni vlevo, kde se napojíme na naši trasu. Po hřebeni místy terén, z Konečné na chvíli raději z kola sesedneme. Jednoduché to není ani kolem Súlova. Vše nám vynahradí sjezd po silničce od Bílého Kříže – dáme ale pozor, zprvu to je pěkný „sešup“. Pro lyžaře to je takřka ideální trasa (pozor na úsek z Konečné a kolem Súlova), návrat doporučujeme přes Gruň.
Staré Hamry, rozc. Černá – Bobek 4,5 km – Konečná 8,5 km – Súlov 14 km – Staré Hamry, rozc. Černá 23,5 km
Vyjedeme-li autem (či autobusem) nad údolní nádrž Šance a pokračujeme po silnici proti proudu Ostravice, dospějeme na velkou křižovatku poblíž soutoku Bílé a Černé Ostravice. Od aut. zast. a orientace Staré Hamry, rozcestí Černá také zahájíme náš výlet. Prvním cílem je Bobek (871 m), kam od Bílé stoupá modrá turistická značka. Cesta je ovšem místy dost náročná a obtížně schůdná, proto nabízíme podstatně pohodlnější variantu.
Z hlavní křižovatky vede silnice vpravo na Bílou, vlevo na Konečnou k hraničnímu přechodu na Slovensko. Jdeme po této silnici na další rozcestí (je to pár kroků), ze kterého vedlejší komunikace odbočuje vlevo na Bílý Kříž (je tady i malý prostor k zaparkování). Po hlavní (směr Konečná) přejdeme mostek a za ním vpravo zatočíme na vedlejší lesní silničku se zákazem vjezdu. Je to značená cyklotrasa č. 6182. Pohodlně stoupáme lesem, zatáčíme vlevo a stále nabíráme mírně výšku – vlevo pod námi vede hlavní silnice. Na vidlicovitém rozcestí pokračuje cesta přímo k silnici, my se dáme vpravo a pořád nenápadně stoupáme. Pak se lesní silnička či cesta narovná a přivede nás na volnější prostranství, jakési „lesní náměstíčko“. Zprava po lesní pěšině se k nám vyhoupne modrá turistická značka. Na rozcestí se společně s ní dáme širší cestou vlevo, vystoupáme na návrší, mírně klesáme a pak odbočujeme vlevo lesem k samotám. Zbývá pár kroků volným terénem na rozcestí Bobek*.
Z důležité křižovatky turistických cest přímo na hranici se Slovenskem se otvírají nádherné výhledy. Dáme se odtud vlevo po červené hřebenovce. Chvíli travnatou cestou, kousek lesem, nahoru dolů (ale žádná velká zabíračka), s krásnými výhledy* střídavě na moravskou a střídavě na slovenskou stranu, pěkně to ubíhá. Před vrcholem Konečné (865 m) nepřehlédněme, že červená značka utíká z hřebene pěšinou vlevo – po naší levé ruce zůstává jedno stavení, po pravé ruce vzorně opravená rekreační usedlost. Strmá pěšina vstupuje do lesa, mění se v cestu, která stále dost ostře klesá šikmo svahem, až vyústí na kamenitou cestu na okraji osady Konečná. Zprava se k nám připojuje zelená turistická značka. Zatáčíme na cestu vlevo (v sezóně stánek s občerstvením) a scházíme na silnici. Tady jsme na slovenském území, celnici vidíme po silnici vlevo (silniční hraniční přechod). Mírně scházíme (vpravo občerstvení: cukrárna) a v zatáčce silnice pokračujeme přímo kamenitou cestu vzhůru.
Stále sledujeme červenou značku, která střídavě vede po obou stranách hranice. Míjíme půvabné samoty Baraní po naší levé ruce, vpravo se otvírá hezký výhled* na Kysuce. Procházíme lesem, pohodlná široká (po deštích ale rozbahněná) cesta vyústí u osady Doroťanka* (ubytování, stravování: chata Doroťanka). Nádherné místo schované v hloubi hor vyhledávají i lyžaři (vlek).
Pohodlná cesta bez větších výškových rozdílů nás přivede na dohled dalších samot, pak se vnoří do lesa a stoupá. Na rozcestí na pasece dáme pozor na značku – ta se drží vlevo a směřuje k okraji skalní stěny, schované v lese – nad ní pak stoupá k vrchu Súlov** (903 m). Vrch s vyvinutým mrazovým srubem leží na moravsko-slovenském pomezí, pěšina, vinoucí se mezi stromy pár kroků od hlubokého srázu, je romantická i tajemná zároveň. Prý se tady sejdou všichni spravedliví, aby vyčkali posledního soudu a byli královsky odměněni. Dokonce prý tady odpočívá i velký poklad. Chudý horal, znalý zaklínací formulky, se sem vypravil na Štědrý den. Sotva ale začal kopat, zjevil se mu mocný král Beskyd a rozpoutal bouři, která hledače pokladů smetla do propasti. Jen o vlásek si chuďas zachoval život… Přehoupneme se přes návrší a pozor – ostře zatočíme vlevo pod skalní stěnu, scházíme k okraji Bílého Kříže.
Máme několik možností, jak naložit s načatým dnem. Upřímně řečeno, to nejkrásnější je i nejobtížnější – znamenalo by to pokračovat na Bílý Kříž a pak jít po žluté přes Gruň a po modré od Janikuly přes Buřanku k Ostravici. Snadná ústupová varianta znamená odbočit z rozcestí vlevo na prudce klesající silničku (společně se zelenou) a jít… Silnička (z níž posléze odbočí zelená vlevo – vede nádhernými lesy, nabízí nejeden působivý pohled – ale je to dlouhý úsek stále po pevném podkladu. Naplánujeme-li si nějakou tu zastávku či houbařské odbočení, dá se i to zvládnout.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
