Tento článek o aklimatizaci není žádným odborným popisem toho, jak se aklimatizovat (to bych asi ani nezvládl ). Je to spíše tip pro ty, kteří mají více času, sil a nejsou jim příjemné bolesti hlavy .
Hlavní myšlenka, kterou chci ohledně aklimatizace říct, je ta, že před nástupem třeba na nějakou sedmičku, říkejme jí „hlavní hora“, není špatné jít na nižší, technicky lehčí vrchol, který si pojmenujme třeba „aklimatizační“ a tyto dva samostatné výstupy oddělit sestupem do údolí, která většinou leží ve výškách kolem 2500 metrů.
Proč?
Někdo by mohl namítnout, že než podnikat další dva úseky navíc v podobě výstupu a sestupu do základního tábora „aklimatizační hory“, tak radši půjde o jednu etapu navíc na své „hlavní hoře“. Jenže věřte mi, že jít třikrát nebo čtyřikrát stejnou cestou do C1 je asi něco, jako koukat několikrát po sobě na stejný film. Je to prostě nuda a namotivovat se pro takový stereotypní výstup není lehké.
Další věc, která by někomu mohla vadit, jsou logistické problémy spojené s přepravou pod jinou horu a namítnou, že pokud by byla v okolí „hlavní hory“ jiná, nižší hora, dostupná ze stejného BC, tak půjdou na ni a opět si ušetří sestup a výstup do BC. Jenže to by se okradli o to nejdůležitější, a sice o pobyt ve výšce kolem 2500 metrů. Po výstupu na aklimatizační horu se přizpůsobíte určité výšce. Když sestoupíte, tak tuto výhodu za tři dny neztratíte, ale vaše tělo se úžasně zregeneruje.
Jaká je naše zkušenost z letošního léta?
Už to tu (na pohora.cz) bylo mnohokrát řečeno, takže jen krátce. Před výstupem na Noshaq (7492 m, Afghánistán) jsme podnikli výstup (vystoupil jen Martin, já zůstal v BC) na Pik Moskevské Olympiády (5883 m, Tádžikistán). Po výstupu na PMO jsme kvůli přesunu do Afgoše sestoupili do výšky kolem 2500 metrů a strávili jsme v ní asi 72 hodin.
Upřímně řečeno, více než kvůli aklimatizaci jsme na náš „aklimatizační vrchol“ šli kvůli zpestření výstupu. Až později nám došlo, jakou hodnotu pro nás tento „předvýstup“ měl. Taky se musím přiznat, že nám důležitost sestupu do údolí hned nedocvakla. Vysvětlil nám to až člen polské expedice, zkušený mazák Marcin Hennig, který to celé posvětil a říkal, že lépe připraveni (po aklimatizační stránce) snad ani být nemůžeme.
Závěrem bych chtěl říct, že nejsem žádný odborník přes aklimatizaci a nemám chuť se v diskuzi s někým přít, protože aklimatizace je do jisté míry individuální.
Třeba výše zmíněný tip někomu bude vyhovovat. Pravdou je, že na fyzičku klade vyšší nároky, ale pokud po 11 dnech od příchodu do BC atakuji vrchol ve výšce skoro 7500 metrů bez bolesti hlavy, nechutenství apod., tak to vždy rád podstoupím (když bude dostatek času).
