Cestovatel a dokumentarista Petr Horký podnikl dobrodružné výpravy v řadě zemí světa – od tropů až po polární oblasti. Do těch se pořád s oblibou vrací, naposledy letos s Vaškem Sůrou, s nímž jako první na světě přešli zamrzlé jezero Khuvsghul na severu Mongolska. Zeptali jsme se, co Petra na krajině sněhu a ledu tak uchvátilo.
Parťáka ti dělal Vašek Sůra, který před pár lety přešel nedaleký Bajkal. Kdo s nápadem na mongolskou expedici přišel?
Nápad to byl můj a Vašek k tomu byl zezačátku docela skeptický. Ono se koneckonců není čemu divit, koho by napadlo považovat Mongolsko za polárnickou destinaci? Každý si tuhle zemi spojuje spíš s Gobi a spalujícími vedry, než s mrazem. Když jsem ale Vaškovi slíbil důstojné mrazy s teplotami pod minus třicet, plácli jsme si. A jsem si jistý, že výsledek pak mého parťáka nadchnul.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Co člověka přiměje účastnit se takové extrémní expedice?
Absťák po mrazu. S Vaškem Sůrou to oba moc dobře známe. Jsme polárníci, tyhle podmínky zbožňujeme. Takhle jsme spolu byli už na Sibiři na pólu chladu, na Špicberkách a teď v Mongolsku.
Byl nějaký konkrétní důvod pro výběr téhle lokality?
Ano, byl. Na jezeře Khuvsghul jsem byl už v roce 2008, cestoval jsem v okolí na koni, setkal jsem se s kočovnými chovateli sobů (i když ti nejopravdovější cátani žijí ještě o kousek dál) a s jejich legendární šamankou Ench Tujou a naprosto mě nadchla ta krajina a život, jaký se tam vede. Přitom jsem ale do letoška neviděl Mongolsko v zimě.
Petra na expedicích podporuje Ledlenser – výrobce kvalitních a výkonných svítilen a čelovek. |
Samotný 150km přechod nebyl jistě procházka růžovou zahradou, na jaký moment vzpomínáš jako na nejtěžší?
Ona to docela procházka růžovou zahrádkou byla, fakt. Teploty se pohybovaly kolem minus dvaceti, minus třiceti, možná někdy v noci kolem pětatřiceti. Krásný stabilní mráz, což je při cestě po ledu to nejlepší, co člověka může potkat. Tři dny byla v době našeho pochodu velká sněhová bouře, která ochromila fungování silnic. Jeden den byl kompletní white out, bílá tma, kdy člověk kolem sebe nevidí nic než bílo – nahoře, pod sebou, všude kolem. Takže se šlape podle kompasu, je to ve finále takový psychoterapeutický výlet do vlastního nitra.
O svém polárním dobrodružství v Mongolsku budou Petr Horký s Vaškem Sůrou vyprávět na festivalu OBZORY!Čerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi… vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 12. – 13. 11. 2016.www.FestivalObzory.cz |
Jak lidské tělo dokáže dlouhodobě bojovat s extrémními mrazy?
Celkem obstojně. Lidská termoregulace je ve zvířecí říši naprostý unikát, existují dokonce teorie, které říkají, že právě neuvěřitelná schopnost termoregulace je tou evoluční výhodou, díky které z těch různých druhů pralidoopů právě naše opice „vyhrála”. Na pólu chladu, kde jsme s Vaškem zažívali i teploty minus padesát, pomohla vždycky správná kombinace oblečení, kvalitní výbavy a pochodu, díky kterému se člověk zahřívá, pomohla zvládnout i takový extrém. Proti tomu to na Kvuvsghulu opravdu byla pohoda.
Jste s Vaškem dost rozdílné povahy, nelezli jste si na nervy?
Chachá, no to je pravda! Vašek je perfekcionista, věci promýšlí, dotahuje do konce, má precizní přípravu. Já jsem mnohem víc odkázaný na pocity, na intuici. Ale i přes tuhle rozdílnost s Vaškem skvěle vycházíme, nepamatuju se, že bychom kdy měli třeba byť jen jeden jediný spor. Oba máme rádi eskymácký styl fungování, kdy každý může cokoli požadovat a také cokoli odmítnout. Nic nebereme osobně a jsme schopni každou věc, která by druhého snad zlobila, otevřít, pojmenovat a vyjasnit si.
Kdy jste zjistili, že jste vůbec první Češi, kteří jezero přešli?
No pozor, my jsme nejspíš první na světě! Nás to na začátku ani ve snu nenapadlo a až průběžně jsme docházeli k informacím, které to potvrzují. I přednášku, kterou o výpravě máme, označujeme jako „první přechod jezera Khuvsghul, protože nikoho před námi taková blbina ještě nenapadla!”. Mě pochopitelně jako ješitného chlapa baví povídat si o tom, že jsme snad v něčem první na světě, ale mudrujeme tady o pochodu, který má jen sto padesát kilometrů v celkem stabilních podmínkách. To je fakt krásná odměna za „blbinu, která před námi ještě nikoho nenapadla”! A bacha, my těch blbin máme v hlavách ještě hodně!
Chystáš se zas na nějakou polární výpravu?
Plánů mám plnou hlavu! Mám teď rozpracovaných několik filmů, ale samozřejmě běží i přípravy na další polární projekt. Samozřejmě, že u toho zase bude Vašek Sůra. Bez poláru by to nešlo. Je to něco jako základ duševní hygieny, aby člověk nepodlehl iluzi, že evropský styl života je standard. Nene, to je jen zázračný ostrůvek komfortu, který jinde na světě není. A hlavně, bez poláru přichází absťák, jak jsem ti už řekl…
Díky za rozhovor!
