Za západem slunce do Jetřichovických skal

Náš výlet začneme i ukončíme u turistické orientace ve středu Jetřichovic, které jsou jedním z nejvděčnějších výchozích bodů pro túry a výlety v této oblasti.

Obec Jetřichovice, ležící v unikátní malebné poloze pod výrazným skalním hřebenem, se od 19. stol. díky snaze Kinských stávaly oblíbeným střediskem turistiky. Do lesů vedly nové stezky, zpřístupňovány byly skalní vyhlídky, na nichž vyrostly malé altánky. Pro přicházející turisty se otevřely ubytovací hostince a obec tak i díky poloze patřila k nejoblíbenějším v celém Českém Švýcarsku. Na začátku 20. stol. zde žilo okolo 600 obyvatel výlučně německé národnosti (obec se nazývala Dittersbach, či Vorder Dittersbach- Přední Jetřichovice, pro odlišení od dnes již zaniklé malé osady Zadní Jetřichovice, ležící na hranici). Dnes slouží především rekreaci, je zde i řada zařízení cestovního ruchu.

Podle pověsti se v okolí Jetřichovic prohání v noci přízrak černého myslivce, kterého doprovázejí ohniví psi. Myslivec nabízí pušku k výstřelu. Jeden vysloužilý voják, který měl pro strach uděláno, nabídku využil vystřelil na srnu – a ta se v tu chvíli proměnila ve světlovlasou dívku…

Od infocentra a autobusové zastávky v Jetřichovicích jdeme po žluté turistické značce po silnici údolím Jetřichovické Bělé. V místech, kde silnice uhýbá vpravo do kopce, pokračujeme společně se značkou přímo do romantického údolí. Potůček má písčité dno, na březích rozkvétají pomněnky; je to cesta plná pohody. Dorazíme ke Královskému smrku, kde se potok Jetřichovická Bělá vlévá do Kamenice. Stojíme na turistickém rozcestí – tady žlutou značku vyměníme za modrou, po níž budeme pokračovat při pravém břehu Kamenice do míst, kde na protějším břehu vidíme romantické ruiny Dolského mlýna.

Kamenici opouštíme skalnatým Svinským dolem – vystoupáme dosti strmě, místy po schodech, k okraji lesa a pak pokračujeme pohodlněji kolem půvabných chalup na silnici u hotelu Lípa, nakonec dolů malebnou vsí Vysoká Lípa. Soubor ­lidové architektury patří k nejcennějším v celé oblasti – vedle roubených patrových domů jsou výrazně zastoupeny i hrázděné štíty a patra. Od r. 1995 vesnická památková zóna. Ještě před sto lety zde žilo přes 500 stálých obyvatel (výlučně německé národnosti, název obce zněl Hohen Leipa), dnes převážně rekreační ves se zařízeními cestovního ruchu.

Kilometráž Jetřichovice – údolí Kamenice 3 km – Dolský mlýn 3,5 km – Vysoká Lípa, okraj obce 4,5 km – Česká silnice, rozcestí pod Šaunštejnem 6 km – rozcestí Pohovka 11 km – Ostroh 12 km – rozcestí se žlutou značkou 12,5 km – Mariina skála 13,5 km – Jetřichovice 15 km

Na parkovišti u restaurace U Loupežáku se potkáme s prvním informačním panelem naučné stezky Jetřichovické skály – po zbytek naší cesty ji absolvujeme v opačném směru. Určitě nám bude dobrým zdrojem informací o okolní přírodě. Odbočíme z hlavní silnice a jdeme po vedlejší komunikaci až na turistické rozcestí pod skalním hrádkem Šaun­štej­nem. Pokračujeme asi kilometr po České silnici mezi skalami, poté na stejnojmenném rozcestí odbočíme vpravo na lesní cestu a stoupáme na Koliště (453 m); samotný vrchol obcházíme z jihu. Jméno je zřejmě odvozeno od staroslovanského slova Golice = holina; odtud také pochází německý název Golischt. Z několika míst se otevírají nádherné výhledy na okolní neporušenou přírodu. Pak opět klesáme do sedla Pohovka na skalnaté plošině mezi Kolištěm a Rudolfovým kamenem, kde je i rozcestí značených cest. Nedaleko odtud, po zelené značce, je u cesty nenápadná tzv. Kesslerova deska, připomínající lesního správ­ce Rudolfa Georga Kesslera, budovatele řady cest v této oblasti.

Z rozcestí dále stoupáme k Rudolfovu kameni (Rudolfstein, původní název Ostroh, 484 m). Na vlastní vrchol vede obtížně schůdná odbočka. Míjíme zajímavé povrchové útvary (železité inkrustace – vytvarované části horniny s vyšším obsahem železa na měkčím pískovci). Na vrcholu nás čeká dřevěný altán a vynikající vyhlídka na skalní město kolem nás. Nezapomenutelné jsou zejména pohledy na obrovské lesní a skalní plochy národního parku. Skála byla turistům zpřístupněna r. 1824 Rudolfem, knížetem Kinským (1802-34), který se zasloužil i o zpřístupňování dalších skalních vyhlídek v okolí. Altánek na vrcholu přibyl později.

Vracíme se na značenou cestu, která ostře zahýbá vpravo a směřuje k dalšímu rozcestí – žlutá značka odbočuje vlevo k chatám na Tokáni. Dáme se vpravo po široké cestě, z níž vzápětí odbočíme opět doprava. Jdeme mezi skalami, prudce klesáme, pak následuje rovinatý úsek a vzhůru do kopce – po odbočce z červené značky na Vilemíninu stěnu (439 m). Nejsevernější ze tří charakteristických masívů v blízkosti Jetřichovic se původně nazýval Černá stěna (též Jetřichovická stěna). Poté, co byl v 19. stol. zpřístupněn turistům, dostal nové jméno na počest kněžny Vilemíny Kinské (Wilhelminenwand). Kdysi zde stával altánek, dnes pouze upravená vyhlídková plošina, z které se otvírají pozoruhodné výhledy k západu. Vracíme se na červenou značku a pokračujeme k další odbočce na Mariinu skálu (427 m), původně nazývanou Velký Ostrý. Příhodná poloha a nádherný výhled byly důvodem, proč zde bývala jedna z prvních protipožárních pozorovatelen. R. 1856 skálu kníže Ferdinand Kinský zpřístupnil turistům a pojmenoval ji po své manželce Marii (Marienfels). Dřevěný altán je oblíbeným útočištěm – nádherné jsou tady především západy slunce, fajnšmekři si tu občas počkají i na svítání. Poblíž altánu na okraji pískovcové plošiny jsou pěkně vyvinuté pseudoškrapy.

Jak se dále dozvíme z informačních tabulí, požáry jsou bohužel v okolí častým a nezvaným hostem. Od Mariiny skály se vracíme na značenou cestu, která velmi prudce klesá a přivádí nás k turistickému rozcestí poblíž dětské zotavovny a do výchozího místa naší cesty.

Mapu, další doprovodné fotografie a zajímavosti z popsaného výletu najdete v průvodci Českosaské Švýcarsko – a k tomu dalších více než dvacet tras nejen na české, ale i saské straně hranic. Zavedou Vás k Pravčické bráně, do Soutěsek nad Hřenskem, do okolí Kyjova a Brtníků, ke Krásné Lípě, Chřibské, labské vyhlídce Belvedér, do Děčína, na Děčínský Sněžník či do Tiských stěn, ale i do Bad Schandau, na Schrammsteine, Bastei či Königstein.