Kouzelná trasa vede na vyhlídkový vrch Lázek (714 m), nabízí nádherné pohledy i působivé krajinné scenérie.
Na Lázek se můžeme vydat z Lanškrouna, zelená a modrá turistická značka ale vedou zprvu stále po silnici. Fádnější úsek si ušetříme, když za nástupní místo zvolíme obec Albrechtice, kam dojedeme autobusem a kde se dá i dobře zaparkovat. Ves v údolí Moravské Sázavy je připomínána r. 1304 jako zboží zbraslavského kláštera. Dřevěná kaple z poloviny 18. stol. na místním hřbitově byla v letech 1861–65 nahrazena kaplí sv. Anny .Od autobusové zastávky (občerstvení u autobusové zastávky) se vydáme po modré značce ke křižovatce, odkud pokračujeme po zelené značce vzhůru do kopce. Nejprve procházíme mezi domky, pak vystoupáme na silnici a po ní jdeme mírně vzhůru. Postupně se nám otvírá stále hezčí výhled na Lanškrounsko.
V zatáčce silnici opouštíme a pokračujeme po zpevněné komunikaci, která mírně klesá do hezkého údolíčka a pak stoupá Městským lesem. Na nejvyšším bodě (502 m) první části cesty dáme pozor na značku, na široké cestě se dáme vlevo a začínáme mírně klesat do údolí Herbortického potoka. Míjíme areál dětského tábora, přejdeme na silničku po levém břehu potoka (zákaz vjezdu) a přicházíme k dolnímu okraji Herbortic. U prvního domku se naše zelená trasa lomí vpravo. Opouštíme pohodlnou cestu a stoupáme místy strmě po svazích Lázku. Následuje úsek po širší cestě, v závěru nás čeká ještě jeden „výšvih“, až se mezi stromy objeví silueta Reichlovy chaty s rozhlednou .
Místo je velice malebné. Původně zde po r. 1910 byla postavena dřevěná rozhledna, která byla v r. 1914 zničena. V letech 1933–34 byla postavena nynější Reichlova chata s pětipatrovou rozhlednou. I bez možnosti vstupu na rozhlednu se ovšem můžeme nabažit hezkých výhledů především na Podorlickou pahorkatinu, dominantu Bukové hory a Suchého vrchu, hřeben Orlických hor i Hrubého Jeseníku. Pár kroků od chaty se tyčí společný památník padlých příslušníků Národního sdružení vlastenců, kteří padli v boji proti okupantům (občerstvení: restaurace).Na Lázku se stýká více značených turistických tras. Po červené, zelené a žluté sestupujeme po silničce k rozcestí, ze kterého žlutá odbočuje vlevo a strmě klesá k Herborticím.
V závěru jdeme malebným údolíčkem až do vsi, poprvé připomínané r. 1304. Stojí zde několik především rekreačních chalup, od kterých je vidět na Lázek. Dorazíme na silničku, po ní se dáme pár kroků vlevo a hned za první chalupou uhýbáme doprava a stoupáme polní cestou. V údolíčku vpravo pod námi je chráněná rezervace s výskytem bledule jarní, na kterou navazuje přírodní rezervace Selský les s chráněným zbytkem bukového porostu starého až 300 let.Přehoupneme se přes návrší a u skupinky modřínů pokračujeme mírně vlevo do kopce až k silnici, na rozcestí u Chudoby. Značka se obrací po silnici doprava a po pár krocích uhýbá vlevo do Uhelné dolinky se zbytky bučin a cennou květenou. Pokud se vydáme po této značené cestě, výlet podstaně zkrátíme.
Jinak ovšem pokračujeme stále po silnici, klesající a pak mírně stoupající obloukem vpravo do osady Chudoba. Na křižovatce (vpravo směr Cotkytle) uhýbáme vlevo a sledujeme silničku, která vede mezi chalupami. Na rozcestí mezi ohradami se dáme mírně vlevo (vpravo klesá cesta do údolí), udržujeme výšku, jdeme do osady Záhora. Držíme se stále hlavní komunikace, která dělá oblouk doprava. Dovede nás k několika hezkým chalupám (např. se zakrytým zástěnkem) pak zatočí vlevo a zamíří k televiznímu stožáru. Dorazíme k osadě Pláňavy, vlevo je vrchol Varty (620 m).
Na rozcestí u kraje lesa se dáme vpravo a mezi chalupami po kamenité cestě scházíme do údolí Moravské Sázavy, kde narazíme na modrou turistickou značku. Na ostrohu nad bývalým mlýnem (čp. 82) zbytky valů a hluboký příkop nasvědčují existenci někdejší tvrze . Na místo nazvané Na zámku vede úzká neznačená pěšina. Vpravo bychom došli do bývalé pohraniční vsi Výprachtice, poprvé zmiňované r. 1567 s dominantou kostela sv. Jana Nepomuckého z let 1708–12 s kamennou kalichovou křtitelnicí, s Kalvárií z r. 1774 a s řadou rekreačních chalup.My pokračujeme vlevo po modré značce hezkým údolím Moravské Sázavy. Ta pramení u Čenkovic v nadmořské výšce 695 m a po 54,3 km se u Zvole zleva vlévá do Moravy. Teče většinou sevřenými zalesněnými údolími. Výjimkou není ani následující část našeho putování.
Procházíme areálem podniku na zpracování dřeva a po silničce (zákaz vjezdu) klesáme střídavě po obou březích vodního toku. Dojdeme k opuštěnému lomu se štolou. Zprava se k nám připojí žlutá značka, to už se údolí rozšiřuje. na dalším rozcestí žlutá značka odbočuje do Uhelné dolinky. My jdeme stále po silnici k vodojemu a mezi chalupami do dolní části obce Albrechtice k autobusové zastávce.
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
