Poněkud záhadný a tajuplný řád teplářů se na území naší vlasti příliš neprojevil, mj. i proto, že byl (na základě intrik johanitů a francouzského krále Filipa Sličného) v r. 1312 papežem Klimentem V. zrušen a jeho velké jmění zabaveno. Jedním z nemnoha míst, kde tento řád, který si dal jméno podle Šalamounova templu v Palestině, u nás působil, bylo Pojihlaví. Nedaleko své komendy v Jamolicích si templáři vystavěli mohutný hrad, jehož pozůstatky budou hlavním cílem naší cesty. Čeká nás putování romantickým údolím řeky Jihlavy, skvělé výhledy i nádherné přírodní scenérie. Některé úseky jsou však náročné na fyzickou zdatnost a šikovnost, rozhodně doporučujeme kvalitní obuv. Výlet bychom měli absolvovat v létě (pokud nepatříme k trénovaným otužilcům), protože nás mj. čeká i brodění Jihlavy.
Od turistické orientace na náměstí v Mohelně půjdeme do modré turistické značce po silnici směrem na Dukovany, zprvu jihovýchodním okrajem obce kolem pomníku partyzánů, pak přes otevřenou planinu, z níž se otevírají daleké výhledy na okolní lesy a obce, na hráz Mohelenské přehrady a dominantu Jaderné elektrárny Dukovany. Silnice začíná postupně klesat do údolí Jihlavy; na kraji lesa, kde se zprava přidá trasa naučné stezky po Mohelenské hadcové stepi (jarní okruh), zahýbá modrá značka vlevo a dost prudce se svažující cestou zkracuje velký záhyb silnice. Krátce před místem, kde cesta podruhé protíná silnici, je vpravo ústí staré štoly.
Za silnicí pokračujeme v původním směru šikmo svahem až blízkosti řeky k rozcestí u Mohelenského mlýna . Mlýn, zvaný také Volavkův, byl vystavěn v r. 1938. Jeho součástí je i zajímavé věžovité solárium. Dnes slouží objekty jako průtočná elektrárna se třemi turbínami o výkonu 2×40 kW a 15 kW. Před mlýnem u turistické orientace jsou staré sklepy vyhloubené do skály, při nich kříž, obklopený dvouramenným schodištěm. – U mlýna vyměníme modrou značku za červenou, po které zahýbáme ostře vlevo. Příjemnou pěšinou při úpatí zarostlé skalnaté stráně dojdeme k mostu z r. 1905, po kterém silnice z Mohelna do Dukovan přechází řeku.
Silnici opět pouze přetneme a pokračujeme podél Jihlavy zpevněnou vozovou cestou kolem několika chat k veřejnému tábořišti Fiola, které provozuje obecní úřad v Mohelně. Tábořiště má jméno podle mohutného skaliska, které na jeho konci spadá přímo do řeky. Je v provozu od 1. 5. do 30. 9. Uprostřed plochy vyhrazené k táboření odbočuje červená značka ze široké cesty vlevo přes loučku k lesu a pak se šplhá do strmé stráně místy přes obtížně schůdné skalní výchozy. Nakonec nás dovede na širokou cestu (vpravo vyhlídka na skalní sráz Fioly), přicházející od tzv. Starých hor, kde se dodnes zachovaly pozůstatky teras po bývalých vinicích. Po ní opět sestoupíme do údolí a zleva krajem lesa obcházíme rozlehlou louku s areálem velkého dětského tábora.
Za ním se zase vrátíme do těsné blízkosti řeky. Podél četných skal dorazíme ke splavu, kde odbočuje náhon na bývalý Dolní mlýn (Havránek). Mlýn (na protějším břehu stranou naší trasy) byl již v r. 1896 přestavěn na vodní elektrárnu o výkonu 70 kW, která byla bez větších problémů v činnosti až do r. 1995. Pak byla upravena na automatickou hydroelektrárnu s Kaplanovou turbínou o výkonu 120 kW. Zařízení je dnes soukromým majetkem.
O kousek dál mineme několik chat a ústí potoka Mohelničky, který na svém dolním toku protéká divokou skalnatou strží, a na kraji velké louky, kde se cesta dělí, zahneme vlevo k lesu k turistickému rozcestí Dolní mlýn . Odtud nás vede široká lesní cesta převážně porostem borovic na ostroh, na rozcestí míříme vlevo mírně vzhůru. Vystoupáme ke kraji lesa na začátek polí, po několika metrech značka opouští širokou cestu, mířící do blízkých Lhánic, a stáčí se vpravo zpět do lesa. (Kdybychom po ní pokračovali směrem do vsi, minuli bychom zbytky pravěkého hradiště zv. Stráž se zachovalým valem.
Jiné hradiště s příkopem a valy leží nedaleko odtud v lokalitě Na hrádku na ostrohu nad soutokem Jihlavy a Mohelničky poblíž červeně značené cesty, po níž jsme prošli.) Asi po 80 m se lesní cesta točí vlevo, červená značka ji opouští a jde mírně vpravo na pěšinu. Začíná prudký sestup velmi divokým skalnatým terénem při okraji menší boční strže. Za deštivého počasí jí protéká potůček, vytvářející četné kaskády a menší vodopády. Za maximální opatrnosti sejdeme zpět na levý břeh Jihlavy k orientačnímu místu Na Babách . Začínají tu jedny z nejmohutnějších a nejkrásnějších skalních útvarů v popisované oblasti, tzv. Baby či Lhánické Baby, tvořící jádro navrhované národní přírodní rezervace Velká skála. Granulitová skaliska vypreparovala eroze do podivuhodných tvarů, nejčastěji kvádrů a sloupů, vyčnívajících vysoko nad hladinu čeky.
Jsou oblíbeným horolezeckým terénem, při jejich úpatí na úzké loučce je turistické tábořiště s několika ohništi. Postupně procházíme kolem jednotlivých útvarů, míjíme suťová pole, obdivujeme mohutné kmeny letitých javorů babyk. Loučka se rozšiřuje, objevují se první chaty, posazené pod vykáceným skalnatým svahem. Místo se nazývá Pastýřovo pole. Přímo proti nám nad meandrem řeky ční skalní útvar zvaný Skály. U poslední chaty cesta končí, další úsek podél řečiště je neprůchodný. Nezbývá nic jiného, než se zout a Jihlavu přebrodit. Brod je zvolen vcelku dobře, řeka je tu mělká, i když na dně vystlaná místy ostrými a kluzkými kameny. Brodíme se nad místem, kde se tok dělí do dvou ramen a obtéká malý ostrůvek.
Můžeme tu vidět i pilíře bývalé lávky, zničené ledovými krami v r. 1947 a od té doby neobnovené.Na pravém břehu pokračujeme po široké cestě smíšeným lesem, v jehož podrostu v létě hojně kvete brambořík evropský. Jen velmi zvolna stoupáme. Na rozcestí v prudké pravotočivé zatáčce odbočujeme na pěšinu vlevo. Vede nás pohodlně po vrstevnici, nad námi se objevují skály a suťová pole. Cestička začíná postupně mírně stoupat, velkými oblouky obchází vyústění bočních údolíček. Vpravo nad námi mezi stromy se objevují zbytky hradních zdí. Napřehlédneme krátkou odbočku vlevo na vyhlídkovou skalku, odkud je nádherný pohled do hlubokého meandru řeky. Na jeho dně na rozlehlé louce vidíme velký dětský tábor, na proti nám se zvedá většinou holý Biskoupský kopec.
Červená značka se stáčí vpravo, obchází hradní vrch a dovede nás na okraj velkého příkopu v areálu hradu Templštejna . Templštejn je největší a nejzachovalejší hradní zříceninou v popisované oblasti. Vystavěli si jej koncem 13. stol. templáři a přenesli na něj svou komendu z blízkých Jamolic. Poprvé se o hradu hovoří v r. 1281, kdy tu měl sídlo komtur Dětřich. Tragický konec řádu, jehož vedoucí představitelé byli upáleni, znamenal i zánik templářského panství na Moravě. Hrad připadl zřejmě králi Janu Lucemburskému, od něhož ho v r. 1318 získal Bertold Pirkner z Pirkenštejna a poté další majitelé.
Začátkem třicetileté války už byl hrad dávno pustý a zvolna se měnil ve zříceninu. V 1. polovině 16. stol. totiž za neznámých okolností vyhořel a nebyl obnoven. Z turistického rozcestí u hradu pokračujeme po červené a žluté značce (přichází zprava z Jamolic) mírně vlevo po zvolna klesající široké cestě. Asi po 200 ji opustíme a dáme se ostře vlevo do bočního údolí, které má v dolní části charakter úzkého skalnatého kaňonu. Po jeho dně protéká přes četné skalní stupně malý potok, na konci přehrazený malou nádrží. Kamenitou pěšinou opatrně sestoupíme až ke skupině chat v půvabném místě zvaném Pod Templštejnem na pravém břehu Jihlavy.
Vpravo je hezký rekreační areál s možností ubytování v chatkách (občerstvení: PÁ 16–19, SO 13–19, NE 13–18 h). Stoly a lavičky při cestě přímo vybízejí ke krátkému odpočinku. Červená značka odtud vede dál podél toku řeky přes Řeznovice do Ivančic, my však půjdeme dál opačným směrem po značce žluté. Po lávce přejdeme na levý břeh Jihlavy a širokou cestou míříme k areálu velmi rozlehlého a bohatě vybaveného dětského tábora Královopolské strojírny Brno, který jsme již dříve viděli z ptačí perspektivy ze skalní vyhlídky u Templštejna. Na protější straně řeky vidíme skalnatou stráň hradního vrchu.
Projdeme vstupní branou a asi po 50 m uhýbáme spolu se žlutou značkou vpravo do lesa. Zprvu dost prudce stoupáme pěšinou do svahu, pak se napojíme na širší cestu, která nás vede již jen zvolna vzhůru (vpravo). Z jejího záhybu z malé skalky je pěkný pohled do údolí. Přetneme rozcestí u posedu a jdeme stále vzhůru lesem. Asi po 600 m místy dost výrazného výstupu následuje rovinka, míjíme hezkou louku sevřenou převážně dubovým lesem. Asi 500 m sledujeme jeho okraj, pak zahneme vlevo na méně výraznou cestu. Vstupujeme na území přírodní rezervace Biskoupský kopec, která zahrnuje území plochého vrchu, porostlého drobnými lesíky, malebnými skupinami stromů a keřů a stepními loukami. Z některých míst se otevírají daleké výhledy.
Na dalších dvou rozcestích míří žlutá značka vždy vlevo a dovede nás až na nevýrazný vrcholek k turistické orientaci . Biskoupský kopec (397 m) je cennou přírodní lokalitou, chráněnou na ploše 7,6 ha jako přírodní rezervace. Na bývalých pastvinách se skupinami borovic, bříz a jalovců rostou četné druhy vzácných a ohrožených druhů rostlin, jako jsou koniklece (luční a obecný veliký), křivatec český, trávnička prodloužená, kociánek dvoudomý, len tenkolistý, ostřice nízká aj. Zajímavé jsou i mozaikové porosty západoevropského vřesu. – Pod vrcholem se značená cesta stáčí mírně vpravo a vede nás rozlehlými loukami i drobnými lesíky, v závěru sestoupí k silnici a po ní vlevo zamíří do Senorad. Procházíme hezky upravenou obcí až na prostornou náves. Katastr obce byl osídlen již v pravěku, o čemž svědčí četné archeologické nálezy.
Nad obcí pod Malou skálou bývalo eneolitické hradiště z doby asi 2200 let př. n. l. V r. 1304 ves zničili Kumáni, kteří tudy táhli od Ivančic k Třebíči. Později se v jejím držení vystřídalo několik rodů, od r. 1358 patřila k Templštejnu. Pamětní deska na budově obecního úřadu připomíná zdejšího řídicího učitele F. Lemberka, popraveného nacisty v Brně v r. 1942. Na návsi stojí drobná věžovitá kaplička z 19. stol. (Ubytování, stravování: penzion Senorady ÚT–ČT, NE 11–22, PÁ, SO 11–24 h; hostinec PO–ČT 17–22, PÁ 17–24, SO 13–24, NE 13–22 h.) – Na konci návsi opustíme žlutou značku, která pokračuje k Senoradskému mlýnu a na Malou skálu, a dáme se po silnici vlevo. U tabule označující konec obce uděláme krátkou odbočku vpravo na širokou cestu a po několika krocích opět vpravo k okraji svahu.
Otevře se nám pěkný pohled na lokalitu zvanou Šance , pozoruhodně zachovalé středověké tvrziště. Senoradská tvrz byla vystavěna snad již ve 13. stol., čemuž nasvědčují nálezy mincí, prvně doložena je však až v r. 1358. S velkou pravděpodobností byla vypálena spolu se vsí za vpádu Kumánů r. 1304, její definitivní konec zřejmě přinesly husitské války. Zachovaly se z ní dva výrazné pahorky obklopené valem a příkopem a další příkop na východní straně, oddělující vlastní tvrziště od okolního terénu. – Vrátíme se na silnici a pokračujeme po ní mírně vzhůru mezi poli, podejdeme vedení vysokého napětí, o kus dál mineme vlevo odbočující silnici do Lhánic. Nakonec se dostaneme k zemědělskému areálu na okraji Mohelna, kde se k nám zprava přidá modrá značka. Spolu s ní dojdeme pohodlně až na náměstí ve středu městečka.
(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)
