Půvabné údolí Rouchovanky pod Hrotovicemi v sobě vedle přírodních krás skrývá i zajímavá archeologická tajemství – výzkum zaniklé vsi a tvrze Mstěnice i nedalekého hrádku je jedním z nejvýznamnějších projektů tohoto druhu v posledních letech.
V mělké proláklině, pramenné oblasti potoka Mocla, vlévajícího se záhy do Rouchovanky, přítoku Rokytné, leží obec Hrotovice, poprvé zmiňovaná r. 1228, r. 1880 povýšená na městečko a r. 1994 na město. Název připomíná mocný rodu Hrutoviců, který ve 13. stol. vlastnil na Moravě rozsáhlé statky. Na místě středověké tvrze ze 14. stol., později renesančně přestavěné, vznikl za Osovských z Osovic kolem r. 1600 pozdně renesanční zámek .
Objekt byl ve 2. polovině 18. stol. zbarokizován podle projektu M. Grimma a v r. 1845 změněn na úřadovny a byty – dnes je mj. sídlem městského úřadu. V polovině 19. stol. náleželo panství podnikateli řeckého původu Jiřími Sinovi – v té době byla na zámku umístěna proslulá obrazárna, později z větší části přemístěná do Myslibořic. Zámek stojí v nejvyšší části náměstí, poblíž na sz. okraji města je kostel sv. Vavřince, původně pozdně románská svatyně ze 13. stol., údajně obnovená po požáru r. 1602. Ve 2. polovině 17. stol. byl kostel upraven barokně a v r. 1835, deset let po dalším požáru, nově zaklenut.
Na hřbitově je pomník místního rodáka malíře Františka Bohumila Zvěřiny (1835–1908) od F. Bílka (Zvěřinu připomíná i pamětní deska na rodném domě čp. 2 na nám. 8. května), v zámku je jeho pamětní síň. Dalším slavným rodákem je botanik a biochemik Silvestr Prát (1895–1990). Ze sochařské výzdoby jsou zajímavé plastiky sv. Jana Nepomuckého z r. 1735, sv. Vendelína z 18. stol., sv. Františka z Pauly (u kostela), sv. Donáta ( u silnice do Račič) a sv. Floriána (v polích jižně od silnice do Račic), všechny vesměs z 18. stol. (Ubytování, stravování, občerstvení: Sport – V – hotel PO–ČT, NE 11–22, PÁ, SO 11–24 h; hospůdka Na ranči PO 14–22, ÚT–ČT 11–22, PÁ, SO 11–23, NE 15–21, od října do dubna v pondělí zavřeno; restaurace U Floriánů PO–ČT 10–22, PÁ, SO 10–23, NE 9–21 h; cukrárna a kavárna mj. SO 9–24, NE 9–20 h.)
Od autobusového nádraží a parkoviště ve středu města se vydáme po zelené turistické značce po náměstí vzhůru k zámku , tady zatočíme vlevo ke kostelu a pokračujeme po silničce k objektu skladu a alejí ořešáků k lesu. Silnička je poněkud fádní, rovná jako podle pravítka. V závěru mírně klesá k rozcestí – zelená značka vede vpravo, vlevo odbočuje významová značka.
Dáme se po ní ven z lesa a pár kroků polní cestou k významné archeologické lokalitě Mstěnice . Tři informační tabule nám pomohou v orientaci – zjistíme půdorys vsi a tvrze. Zajímavé místo na soutoku Mlýnského potoka a Rouchovanky se systematicky zkoumá od r. 1960, na výzkum přispívá i Jaderná elektrárna Dukovany. Dokumentace a nálezy jsou v historicko-archeologickém oddělení Moravského muzea v Brně. V terénu jsou vidět pozůstatky zaniklé vsi s tvrzí a hospodářským dvorem, severně ležícího hrádku (k tomu dojdeme) a dvou předsunutých opevnění.
Osada byla osídlena snad již v 10. stol. a později přeměněna na hradiště s kruhovým valem. První písemná zmínka pochází z 12. stol. – ves s tvrzí jako zeměpanské zboží daroval moravský markrabě Vladislav premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. Z této doby pocházel hrádek, zaujímající výspu ostrožny. Hrádek připomínají příkopy a valy i odhalené zdivo hospodářského stavení. Nalezené zlomky keramických nádob pocházejí z 12. a 13. stol. Hrádek byl vypálen patrně r. 1253 při kumánském vpádu na Moravu nebo v souvislosti s válečnými událostmi r. 1278 po porážce Přemysla Otakara II. na Moravském poli.
Nahradila jej tvrz zbudovaná ve 4. čtvrtině 13. stol. ve vsi na nevelké vyvýšenině. Čtvercový areál o straně 28 m chránila kamenná zeď a příkop. Archeologové tady objevili výrobky z pálené hlíny (mj. vzácné zlomky loštické a červené malované keramiky) a mince z různých období (nejstarší z r. 1300). Tvrz zanikla požárem zřejmě za tažení vojsk Matyáše Korvína. Těsně u tvrze stál hospodářský dvůr a vlastní ves. V r. 1352 byly Mstěnice v držení Mikulášů ze Mstěnic, pak Dítětů a vladyků z Říčan, od r. 1490 se uvádějí jako pusté.Od areálu už se nevracíme na značenou cestu, ale pokračujeme dál k můstku přes Rouchovanku. Za ní nás pravděpodobně čeká pole a někdejší cesta je rozoraná – trvale tu však bývá vyšlapaná pěšina. Dáme se po ní (pokud to není průchodné, pak musíme jít po levém břehu Rouchovanky – tak se také dostaneme na pohodlnější cestu) na širokou cestu, vedoucí podél lesa.
Tady zatočíme vlevo a pokračujeme k tabuli, označující výzkum mstěnického hrádku . Ten stával na ostrožně po naší pravé ruce. Nepatrné zbytky zdiva zarůstají travou a jsou obtížně přístupné podél oplocení lesní školky. Žádná pěšina k němu odtud nevede.Následující úsek už je pohodlný. Od informační tabule pokračujeme k panelům, po kterých přejdeme na druhý břeh Rouchovanky a procházíme nádhernou alejí. Na jejím konci se stáčíme po cestě vpravo ke skupině jírovců.
Cesta se dělí – my se pustíme vpravo a pak už jdeme prakticky stále podél Rouchovanky, hezkým sevřeným údolím, zastíněným smíšeným lesem. Cesta nás přivede k čističce a vyústí na silničku – po ní mírně stoupáme a stáčíme se vlevo, po pravé ruce máme soustavu vodních nádrží, využívaných i ke koupání. Silnička vede příjemnou kaštanovou alejí a několik chat dává tušit oblíbenost tohoto místa. Přicházíme na silnici, po které se k nám zprava připojí zelená turistická značka, a jdeme přímo – silnice nás hezkým údolím přivádí na okraj Hrotovic. Mírně stoupáme ulicí Podloučky, obdivujeme hezký soubor domků, na které navazují zahrádky a sady, vybíhající až do protější stráně titěrného údolíčka. Po zelené značce se pak vracíme do středu města k autobusovému nádraží.
(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)
