Od členité, kopcovité krajiny v okolí Moravského Krumlova, s hlubokými údolími řek a rozlehlými lesy se vydáme k jihovýchodu do Dyjskosvrateckého úvalu, rovinatého, úrodného koutu s ovocnými sady, vinicemi a zbytky starých lužních lesů. Poznáme řadu měst a městeček a jejich památky, převážně zámky, tvrze, kostely, kaple i sochy.
Vyjedeme z půvabného Moravského Krumlova po silnici podél řeky na Rakšice s gotickým kostelem sv. Vavřince z počátku 16. století. Za rakšickým nádražím, položeným hezky daleko od obce v lese, projedeme rovně křižovatkou a vlevo mineme velký lom na biotitický granodiorit, který pomalu ukousává hmotu výrazného kopce Leskoun, významného sídliště pravěkého člověka, osídleného několika po sobě jdoucími kulturami od r. 3000 př. n. l. Dochovaly se tu zbytky valu hradiště, chránícího pohyb na obchodní cestě pod vrchem. Na rozcestí uprostřed vinic a sadů se dáme vlevo do Bohutic, obce známé pěstováním meruněk.
Zdejší tvrz z konce 15. století byla ve 2. polovině 16. století přestavěna na renesanční zámek s arkádami, k němuž pozdější majitelé – jezuité – připojili barokní křídlo. Dnes je zámek účelově využíván. Za obcí míjíme rozlehlý sad, vpravo se zvedá vrch Kamenice s barokním sloupem se sochou archanděla Michaela z 18. století. Na prvním rozcestí se dáme vlevo a po 2 km dojdeme na křižovatku, kde bychom určitě neměli přehlédnout pozdně gotická boží muka z r. 1518. Zahýbáme vpravo a přijíždíme do Olbramovic, od r. 1436 městečka, kde na nás historie mává na každém kroku.
Určitě si všimneme pozdně gotického kostela sv. Jakuba Staršího s hranolovou věží z r. 1564, před nímž stojí další pozdně gotická boží muka z počátku 16. století. Je tu i barokní fara, u radnice barokní mariánský sloup ze 2. čtvrtiny 18. století a o málo starší socha sv. Jana Nepomuckého. Novější dějiny připomíná památník bojů u Dukly od M. Axmana z r. 1984. – U kostela zahneme vpravo, na další křižovatce v obci rovněž vpravo přes Olbramovický potok a podél něj, kolem rozlehlého Branišovického horního rybníka, dojedeme do Branišovic. Ves se poprvé připomíná již v r. 1222, kdy tu býval hrádek. Pouze presbytář se dochoval z raně gotického kostela sv. Vavřince, přestavěného barokně. Na přelomu 17. a 18. století tu cisterciáci ze Starého Brna vystavěli nevelký barokní zámek, dnes účelově využitý.
Branišovice silně utrpě-ly při vojenských operacích v r. 1945 a byly dosídleny volyňskými Čechy.Na konci obce odbočíme vpravo, na další křižovatce vlevo. Přes Trnové Pole dojedeme do obce Jiřice u Miroslavi s barokním zámečkem z poloviny 18. století a pseudoslohovým kostelem sv. Anny z r. 1831. Projedeme vsí a pokračujeme k jihu do Litobratřic v údolí Litobratřického potoka. Farní kostel sv. Jiří má gotické jádro a barokní kabát z konce 18. století. Kolem něj, ale i jinde ve vsi je několik cenných barokních soch. – Držíme směr a stále jižním směrem jedeme do Hrušovan nad Jevišovkou.
Kdybychom tudy projížděli o století dřív, vítala by nás dvojice barokních soch, tak jako i u ostatních přístupových cest do obce. Dnes už tu nejsou, můžeme si je ale prohlédnout v galerii u hřbitova. Hrušovany se připomínají v r. 1141, kdy patřily znojemskému kostelu. Později se majitelé zdejšího panství často střídali. Patřili mezi ně např. Pernštejnové, Žerotínové, páni z Lipé, Čertorejští z Čertorej aj. Sídlem vrchnosti byla tvrz, připomínaná v r. 1378 a v r. 1669 přestavěná na barokní zámek, který byl v 1. polovině 19. století klasicistně upraven. Dnes se účelově využívá. Zámecký objekt doplňující hospodářské budovy bývalých koníren a kočárovny, kolem je anglický park. U zámku stojí kostel sv. Štěpána z r. 1758 podle projektu blízkého tvorbě J. E. Fischera z Erlachu, který vystřídal původní, zřejmě gotický svatostánek.
Poblíž kostela se dochovaly barokní sýpky. Na náměstí si můžeme prohlédnout sousoší Nejsvětější Trojice z r. 1711. Na východním okraji města je hřbitov, založený v r. 1832. Je tu rodinná hrobka, vystavěná v r. 1899 hraběnkou Emanuelou z Khuen-Belassy a hrob vynikajícího historika umění světového jména, památkáře a významného představitele vídeňské uměleckohistorické školy Maxe Dvořáka (1874–1921), označený novorokokovým křížem. – Hrušovany byly v r. 1495 povýšeny na městečko a nezávisle na erbu své tehdejší vrchnosti dostaly do znaku dvě plovoucí ryby. Městská práva získaly teprve v době nedávné, r. 1996. Historie města je neodmyslitelně spojena s výrobou cukru – zdejší cukrovar je kapacitně největší v ČR. Hrušovany jsou i významnou železniční křižovatkou (trati 244, 245, 246).
Počátkem 80. let 19. století zde zahájil svou uměleckou dráhu malíř Alfons Mucha jeho malby se dochovaly na zdejší radnici. (Stravování: restaurace U Svídů, Café bar.)Z města pokračujeme stále k jihu, směrem k rakouským hranicím. Kolem průmyslových objektů a cukrovaru dojedeme do Hrabětic s kostelem sv. Antonína Paduánského z r. 1863 a šesti barokními sochami františkánských světců. Tady se dáme vpravo do Šanova, jedné z nejstarších obcí v kraji, která se prvně připomíná již v r. 1052. Historie tu však za sebou důkladně zametla, jedinou památkou je tu zvonička ze začátku 19. století.
Vrátíme se zpět směrem na Hrušovany, podjedeme viadukt a za ním odbočíme vlevo na Nový Dvůr. Na křižovatce za nádražím se dáme doprava, mineme dvůr a několik domků a nakonec nás silnička přivede lesem k Eminu zámečku. Novobarokní stavba z r. 1882 má výrazný střední rizalit. Na vnitřní výzdobě se podílel i Alfons Mucha, jeho práce však byla zničena při požáru zámečku v r. 1948. Pobýval tu i historik Max Dvořák, který zde také v r. 1921 zemřel. Dnes je tu ústav sociální péče.Již známou cestou se vrátíme zpět do Hrušovan, kde odbočíme vlevo na Pravice (je tu empírový kostel z r. 1833) a Břežany mělkým údolím potoka Břežanka.
Břežany, vinařská obec, v historii zmiňovaná již v r. 1222, se dříve jmenovala Fryšava či Vršava. V 1. čtvrtině 18. století vystavěli Lichtenštejnové na návrší na jižní straně trojkřídlý zámek, snad podle projektu D. Martinelliho. V letech 1818–19 dostal empírovou podobu a byl rozšířen o nové křídlo. Dnes je tu sociální ústav. Zámek obklopuje park se sloupem sv. Trojice. V sousedství stojí pozdně barokní kostel Zvěstování P. Marie z let 1766–69, který společně se zámeckým areálem vytváří působivý celek.Pod zámkem pojedeme vpravo přes hráz rybníka, za ní vlevo přes Mackovice ke státní silnici. Odbočíme na ni vlevo, po 5 km pak zamíříme vpravo do Oleksovic.
Zdejší kostel Nanebevzetí P. Marie je v jádru raně gotický z 2. poloviny 13. století s pozdějšími úpravami, na hřbitově stojí goticko-renesanční karner (kostnice) z konce 16. století. Fara byla vystavěna renesančně a přebudována v baroku v 18. století. Vyvýšenině za hřbitovem dominuje barokní sousoší Nejsvětější Trojice. – Od kostela se vrátíme malý kus cesty na křižovatku uprostřed vsi a pojedeme vlevo kolem vodní nádrže Oleksovice.
Zadržuje vody říčky Skaličky, má plochu 72 ha, hráz vysokou 5 a dlouhou 165 metrů. Slouží k ochraně před záplavami, k zavlažování i k rekreaci. – Přejedeme Skaličku a dostaneme se na silnici č. 397, po níž se dáme vlevo do Hostěradic, obce s bohatou minulostí a řadou historických památek. Připomíná se v r. 1200, počátkem 14. století byla povýšena na městečko, které v r. 1425 vypálili husité. Zdejší fara si dodnes zachovala řadu gotických prvků; vznikla z někdejšího komturství řádu německých rytířů, z něhož zbyly ještě další zdi v sousedství. Renesanční budova naproti faře nese letopočet 1581.
Ještě starší je někdejší radnice z r. 1514, dnes čp. 52. Na náměstí se dochovaly i další renesanční domy. Velmi cennou architekturou je raně gotický kostel sv. Kunhuty z 2. poloviny 13. století s dvouetážovým karnerem a gotickými i renesančními náhrobky. Při pozdně gotické přestavbě dostalo trojlodí síťové žebrové klenby. U kostela je barokní brána, pozůstatek někdejší ohradní zdi, na náměstí pak dominantní barokní mariánský sloup z r. 1728 se sochami světců.Z městečka se vrátíme na rozcestí při jeho okraji a dáme se vlevo silnicí kolem vinic do Miroslavi, významného centra severozápadního Znojemska. Obec se poprvé připomíná v r. 1222, na městečko byla povýšena v r. 1553 a městem se stala v r. 1965. Je tu několik závodů potravinářského průmyslu.
Panským sídlem bývala v Miroslavi gotická vodní tvrz ze 14. stol. po r. 1531 přestavěná na go¬ticko-renesanční zámek, upravený barokně kolem r. 1670. Gotika se v něm dodnes hlásí nárožními arkýři na krakorcích, dvěma místnostmi se sklípkovou klenbou a vstupním portálem ze začátku 16. stol. Zámek obklo¬puje anglický park. Dominantou města je barokní kostel sv. Petra a Pavla z r. 1729 na starších základech. Barokní je i miroslavská fara a sýpka, barokně-klasicistní pak evangelický kostel z r. 1846. V nádražní ulici se dochoval barokní desátkový vinný sklep z r. 1748, jehož prostor je částečně vysekaný do skály. Někdejší židovskou komunitu připomíná židovský hřbitov ze 16. stol.
Někdejší synagoga byla přebudována na kulturní dům. Na jihu chrání město Miroslavské kopce s dominujícím Markovým kopcem (303 ) s výskytem teplomilné stepní květeny. (Stravování, občerstvení: restaurace Slavia, U Reberníků, Hasičský klub atd.)Průjezd Miroslaví není složitý, na větší křižovatce uprostřed města pojedeme přímo, na rozcestí za obcí vpravo do Miroslavských Knínic. Zdejší tvrz byla v 17. stol. přestavěna na barokní zámeček, do dnešní podoby upravený klasicistně počátkem 19. stol.
Klasicistní přestavba změnila i vzhled původně gotického kostela sv. Mikuláše. Za vsí pojedeme přes les a serpentýnami sestoupíme do Lesonic, za nimi pokračujeme do Petrovic. Najdeme tu některé ukázky lidové architektury a před školou pozoruhodná boží muka úctyhodného stáří – gotická z konce 15. století, jedna z nejstarších u nás. V obci zahneme vpravo, na další křižovatce pokračujeme rovně a poblíž velkého Týnského rybníka vlevo do Mor. Krumlova.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
