Za podzimním Pradědem!

Jednodenní výlet podzimním jesenickým královstvím započneme na známém motorestu Skřítek. Sem se lze dostat několika autobusy (ze Šumperku nebo Bruntálu) a odpadne nám starost se samohybem, ke kterému bychom se pak museli složitě vracet.

Lesy, loukami, asfaltem

Z motorestu po ranní kávě vyrazíme na severovýchod, kde se drží několik set metrů tři turistické značky spolu, nás však zajímá nejvíce zelená, kterou si budeme hlídat. Lesní cestou pozvolna stoupáme na první rozcestí, rozloučíme se s červenou značkou. Stoupání nabírá spád a lesní cesta se ztrácí pod nánosem spadaného listí, pozor na uvolněné kameny na stezce! Další zastávku si uděláme až na místě, kde se odpoutává od naší trasy žlutá turistická stezka po traverzující další lesní cestě. Možná bychom v tomto okamžiku rádi šli po ní, když sledujeme, jak zelná bez skrupulí stoupá a stoupá.

Vymaníme se z lesa na mýtiny a okolo nadmořské výšky 1200 metrů porost řídne čím dál více. První rozhledy si vychutnáme ze Zracených kamenů, vidět je široko daleko, pod nohy do údolí a až za obzor. Vydechnout na ještě trochu z léta teplých kamenech přijde určitě vhod. Nejhorší máme za sebou, a tak se s chutí vydáme dál.

Výlet pokračuje vyšlapanou pěšinou mezi loučkami snadno nahoru na vrchol Pecny (1330 mn.m.), z nějž je také rozmanitý výhled a o kousek dál i první pohled na Praděd (1491 mn.m.), přeje-li nám počasí. Zanedlouho dorazíme menším sestupem k dalšímu místu vhodnému ke svačině, a to Jelení studánce. Zdejší kamenná „budka“ nabízí útočiště pro přespání, ale i třeba jen při nepříznivém počasí. Voda z pramene osvěží hrdlo i duši.

Zelenou značku již dále nesledujeme, ačkoli ještě chvíli budeme putovat společně s ní, nyní si všímáme červené. Cesta nás přes zažloutlé otevřené pláně s krásnými výhledy vpřed na Praděd i okolí vyvede až na druhý nejvyšší vrchol Jeseníků, a to Vysokou holi (1465 mn.m.). Pozornost upoutá dřevěná bouda a barokní pískovcový hraniční kámen z roku 1681. Odtud je pohled na náš cíl výletu patrně nejkrásnější – v popředí Petrovy kameny (1438 mn.m.), v pozadí vysílač na vrcholu Pradědu (1491 mn.m.).

Sestup na Ovčárnu nám uteče, neboť metry v prudkém terénu rychle ubíhají. Dojdeme až ke komplexu hotelů, horských chat, parkoviště a dalšího. Jakoby z jiného světa. Po travnatých zlatých pláních ani památky. Trochu smutně se tak srdce radostného turisty vydá dál po asfaltové cestě, která stoupá až na Praděd (1491 mn.m.) a která je jedinou oficiální přístupovou cestou tohoto místa. Smutné.

Kvapně se tak proženeme okolo Barborky, vyhýbáme se protijedoucím koloběžkářům, kteří si za poplatek na vrcholu půjčili toto zařízení, aby ho zase dole u Barborky předali dohlížejícímu brigádníkovi. Trochu bláznivé, ale taková je i dnes doba.

Vysílač nabírá na mohutnosti a v několika okamžicích je i s krajinou velmi fotogenický, ačkoli se to mnohým lidem samozřejmě vůbec nemusí líbit a raději by na vrcholu nejvyššího kopce v Jeseníkách měli původní kamennou rozhlednu, kterou je možno spatřit na mnoha prodávaných předmětech v tomto regionu. Pivního turistu vrchol překvapí točeným Starobrnem či lahvovu Plzní, což rozhodně nejsou značky místního koloritu a můžeme to považovat za škodu, protože se přeci do různých krajů vydáváme pro různou chuť – pití, jídla,… Nic to však nemění na tom, že je zde pro všechny krásný výhled široko daleko, na trasu, kterou jsme prošli, ale i na Kralický Sněžník, Rychlebské hory, polská nedaleká jezera a nebo jen tak pod nohy na různé vesnice, jejichž výčet by zabral celý web. Ti, kteří netrpí závratěmi, se mohou za 60 Kč (popřípadě jako děti za 30 Kč) vydat na vyjížďku výtahem nahoru do vysílače za lepšími výhledy. Vřele doporučuji za dobré viditelnosti.

Ať už uvnitř restaurace,  na vyhlídce či jednoduše na vrcholu strávíme jakkoliv dlouho, jedno je jisté – čeká nás návrat dolů do údolí, abychom se zase nějakým vhodným spojem dostali do civilizace, kterou teď určitě tak moc nepostrádáme.

Jak domů?

Možností je několik:

– sestoupit zpět na Ovčárnu a vyčkat na kyvadlový autobusový spoj do Karlovy Studánky a Bruntálu (jsou přehledně vypsané na konci parkoviště a lze je zjistit v předstihu)

– sestoupit zpět na Ovčárnu a pěšky dále pokračovat údolím kolem vodopádu Bílé Opavy do Karlovy Studánky a následně spojem do Bruntálu

– po modré turistické značce sestoupit prudce Divokým dolem až k nádrži Dlouhé stráně a dále dojít do Koutů nad Desnou k vlakové zastávce (poměrně dlouhá sestupová varianta, avšak zdatný turista pořídí celý výlet pohodlně za den)

– nebo v případě více dní času je možné pokračovat po hřebeni přes Švýcárnu a Červenohorské sedlo dále a udělat tak kompletní přechod tohoto hřebene, který je právem považovaný za jeden z klenotů české přírody (o němž jsme vás však již v minulosti informovali v jiném článku o přechodu tohoto pohoří)

Ať už si zvolíte jakkoliv, přeji šťastnou cestu dolů a hodně zážitků z celé túry!

Otázka na konec

K regionu pohoří Jeseníků se váže moje oblíbená otázka, kterou zásobuji v pravidelných intervalech všechny své kamarády, takže už všichni znají definitivní odpověď (pravděpodobně správnou), ale i tak čas od času prověřím, zda si to pamatují. Nuže, zde je i pro vás – jaký je nejvyšší bod (!) České republiky?