Za podzimní Sněžkou!

Minulý týden bylo v Krkonoších a ve většině českých hor na krátký rukáv a kraťasy. Jen blázni nevyužili poslední možnost načerpat horskou energii do těla. Teď je vše pryč – ve vzduchu poletuje sníh, zima zalézá za nehty. Ale i přes to si myslím, že ještě bude možnost vyrazit na poctivý turistický výlet do Krkonoš a na Sněžku. Určitě! Jak ale standardní výstup znestandardizovat? Třeba návštěvou polské strany hor!

Pec pod Sněžkou, kde zaparkujeme na placeném parkovišti, musíme opustit ještě když všichni spí, mír a klid nám určitě dodá energii do počátečního výšlapu. Přejdeme horské středisko a nalezneme u jednoho z posledních parkovišť odbočku zelené turistické značky, po níž se vydáme. Stoupáme vesměs zprudka a lesem, o to lepší jsou však na několika místech výhledy na Sněžku (1602 m n.m.) a Studniční horu (1554 m n.m.). Pod nohama rozeznáme po pravé straně v údolí Richterovy boudy, nad nimiž budeme za chvíli traverzovat po hlavní krkonošské magistrále.

Úvodní výstup lesem končí na obnažených svazích u chalupy Na rozcestí (1350 m n.m.), od níž je dobrý výhled na další chatu – Výrovku (1360 m n.m.) a stoupající krkonošskou asfaltku dále za ohyb hřebene. Zelenou turistickou značku vystřídáme za červenou a pokračujeme po zmiňovaném asfaltu, který v letních měsících často doslova teče, ale na podzim už to nehrozí. Čas od času se musíme vyhnout „nějakému“ autu, o jehož pohybu na hřebeni si můžeme myslet své. Okolo památníku obětem hor s perfektním výhledem na dnes uzavřené Kozí hřbety, Luční boudu (1410 m n.m.) i Sněžku (1602 m n.m.) sejdeme právě na přibližující se Luční boudu (1410 m n.m.).

Zde klasický pochod na Sněžku končí a začínáme menší dobrodružství za hranice – po žluté barvě přeskočíme na červenou turistickou značku vedenou na polské straně Krkonoš pod Stříbrným návrším směrem ze Sněžky (1602 m n.m.) na Špindlerovu boudu (1200 m n.m.). Pokračujeme směrem na západ a traverzujeme nad příkrými kamennými svahy, které jsou v zimě velmi nebezpečné převějemi a pádem lavin, proto také běžkařská trasa toto místo obchází obloukem. Pozorujeme Maly (1183 m n.m.) a Wielki Staw (1225 m n.m.) pod nohama a těsně před Slonecznikem (1420 m n.m.) neboli Poledními kameny, kde měl stát údajně Krakonošův palác, odbočíme vpravo dolů na zelenou turistickou stezku. Ta z počátku klesá mírně, poté prudčeji. Nyní absolvujeme po modré turistické značce exkurzi okolo Malého Stawu (1183 m n.m.) a k horské chatě Samotnia, která stojí na jeho břehu a která je jedna z nejhezčích v celých horách a stojí za to se zde na chvíli zastavit. Zanedlouho se bezpečně vrátíme pod Sněžku (1602 m n.m.) k červené turistické značce, známé také jako Cesta česko-polského přátelství, k tomu je však třeba zatnout zuby a pochodovat stále a stále do kopce po široké přístupové cestě.

U polského „schroniska“ Slaski Dom (1395 m n.m.) končí návštěva našich sousedů, ale dlouhý a náročný výstup od jezer pokračuje – pro vytrvalé je výzvou vyběhnutí Sněžky (1602 m n.m.) za rozhledy do podzimního kraje, ale zejména na hřeben Krkonoš. Sestupovou trasu můžeme pozměnit dle toho, zda jsme nahoru šli po řetězech nebo po „Jubilejce“, těm, kterým je to jedno, mohou jít samozřejmě cestou stejnou.

Polské chatě zamáváme a vhrneme se pod jihozápadní svahy Sněžky (1602 m n.m.) po modré turistické značce do Obřího dolu. Sestupujeme prudkou stezkou dolů okolo vodárny pro Sněžku (1602 m n.m.) nebo štoly, mineme odbočku na Modrý důl a pěšina končí u lanovky, kde se momentálně v hojném přestavuje a o klidu hor, který nás provázel celý den, si můžeme nechat zdát!

Gratuluji, už zbývá najít jenom naše vozidlo, zapsat si do kroniky úspěšný den a těšit se na sladké spaní, protože po únavě z hor se vždy spí nejlépe! Přeji vám v listopadu ještě mnoho takových dní, které byly před týdnem k mání!

Trasa

Pec pod Sněžkou – chalupa Na rozcestí – Výrovka – Luční bouda – Slonecznik – Wielki Staw – Maly Staw – Slaski Dom – Sněžka – Obří důl – Pec pod Sněžkou (30km!)