Za hlasem zvonu – divokou a lesnatou krajinou okolo Skalné

Od železniční stanice Skalná (trať 146 Tršnice–Luby u Chebu) nás žlutá turistická značka dovede do středu obce. Malé město Skalná (původně Vildštejn) leží v pěkné poloze nad údolím potoka Sázek, zvaného i Kateřinský potok. Jeho střed tvoří svažující se náměstí ve tvaru lichoběžníku , kterému dominuje monumentální kostel sv. Jana Křtitele. Je to původně gotická stavba, připomínaná již v roce 1298, v době vrcholného baroka v letech 1705–09 přestavěná W. Braunbockem (Brambachem) s A. Sandnerem. V 19. století byl kostel dále rozšířen, věž dokončena až v roce 1901. Vnitřní zařízení pochází vesměs z 19. století, pěkná je rokoková křížová cesta.

Dějiny Skalné (na město povýšené roku 1905) jsou však spjaty zejména s existencí zdejšího hradu, jedné z nejstarších a nejcennějších památek na Chebsku. Stojí pod kostelem na skalnatém suku, obtékaném potokem Sázek. Hrad, pojmenovaný Wildstein, byl založen koncem 12. nebo začátkem 13. století pravděpodobně Vojtěchem Nothaftem. První písemná zmínka o něm je z roku 1224, kdy patřil jinému členu rodu Nothaftů Geroldovi.

K dalším majitelům patřili mj.  Trautenberkové (až do roku 1799), a to nebyli žádní beránci. Poddaným ukládali nadměrné roboty, spory měli i s městem Chebem, které nechtělo trpět vaření piva na Vildštejně. V 19. století přestal hrad sloužit jako panské sídlo a od roku 1843 jej zdejší měšťané využívali jako sladovnu. – Hrad Vildštejn patří mezi nejzachovalejší románské stavby tohoto druhu v Čechách.

Patřil do okruhu chebské štaufské hradní architektury. Žulový ostroh, který si dávní zakladatelé vybrali, byl od města oddělen hlubokým příkopem. Na bývalém předhradí, které sousedí s jižní částí náměstí, vystavěli v roce 1783 Trautenberkové dvoukřídlý jednopatrový zámek v rokokovém stylu s mansardovou střechou; do průjezdu osadili původní oblouk brány z románského hradu. Zámek se v posledních desetiletích proměnil ve zřiceniny, starý hrad byl v roce 1991 provizorně opraven.

Na svou důkladnou rekonstrukci však stále ještě čeká. Prohlédnout si můžeme pouze prostory bývalého předhradí; vlastní hrad je uzavřen a nepřístupný. – Ve skalách naproti hradu jsou prostorné sklepy a skladiště středověkého původu.V západní části obce poblíž rybníka je hřbitov s kostelíkem sv. Šebestiána, původně gotickým, později přestaveným, s křížovou klenbou v presbytáři. Ve Skalné je i řada cenných příkladů lidové architektury – např. čp. 125 na náměstí, s roubeným pavlačovým patrem a hrázděným štítem ze začátku 19. století, domy čp. 6 a 14 s hrázděnými štíty či zděný objekt čp. 232. Zajímavá je i průmyslová tradice města: v 16. století se tu vyráběl ruční papír, v polovině 19. století zahájila výrobu továrna na kameninu.

V okolí jsou mohutná ložiska vzácných keramických jílů, z nichž světové proslulosti dosáhly zejména jíly zbarvené modře, tzv. blautony.(Ubytování, stravování: hotel U sv. Jana, 14 pokojů, 30 lůžek, tel. 0166/949 95, restaurace PO–ČT 10–22, PÁ–NE 10–23 h; restaurace Pod komínem PO–ČT 10–22, PÁ, SO 10–23, NE 10–21 h; bufet-občerstvení Darka PO 7–11.30, ÚT–PÁ 7–17, NE 8–10, 14–16 h.)Od turistické orientace pod kostelem půjdeme vzhůru přes náměstí spolu s červenou turistickou značkou.

Asi po 400 metrech značku opustíme a dáme se bez značení vlevo ulicí v aleji. Po pravé straně míjíme park; asi 50 metrů za jeho koncem je vidlicovité rozcestí, kde zahneme vlevo a cestou přes louku dojdeme ke skupině nových rodinných domků. Kolem nich projdeme do lesa k vysychajícímu rybníku, dáme se vpravo po jeho hrázi a za ní vlevo vzhůru. Po 400 metrech křižujeme málo výraznou lesní cestu, o 300 metrů dál míří vpravo jiná cesta. My však pokračujeme stále v přímém směru až do míst, kde se naše lesní vozovka stáčí ostře vlevo.

Tady ji opustíme a jdeme rovně příjemnou travnatou cestou, která jen velmi zvolna stoupá. Dovede nás do sedélka pod Lužským vrchem (606 m), v němčině zvaným Kohlrang. Na rozcestí čtyř cest půjdeme vlevo vzhůru, po 250 metrech na další křižovatce vpravo a po 80 metrech ve vidlici cest vlevo. Po chvíli dojdeme ke státní hranici a zahneme vpravo. Mírně klesající cesta tvoří přímo hraniční čáru, v žádném případě z ní nesestupujeme vlevo na německé území!

Zprvu lesem, pak při kraji louky míříme k železniční trati. (Trať č. 147 z Tršnice do Plesné a Bad Brambachu v těchto místech překračuje hranici a vstupuje na německé území, o kus dál mine skupinu rybníků a po třech kilometrech před Vojtanovem se opět vrací do Čech.) Asi 15 metrů před železničním náspem zabočíme vpravo, po 200 metrech vlevo. Ujdeme asi 150 metrů a narazíme na další rozcestí, kde se pustíme vlevo dolů. Cesta vede hlubokým úvozem, částečně vyhloubeným ve skále. Sestoupíme do údolíčka a postupně se přiblížíme k trati, která vede vlevo nad námi po vysokém náspu.

Stále se držíme široké cesty, která se časem stočí vpravo a klesá. Mineme několik odboček a dostaneme se až téměř na kraj lesa. Tady výraznou cestu opustíme a půjdeme mírně vlevo podél loučky, na rozcestí za ní vpravo vzhůru k podjezdu pod železniční tratí. Podejdeme násep a hned za ním zahneme vlevo na nevýraznou pěšinu, sledující trať. Po 200 metrech přejdeme boční údolíčko s malým potokem a za ním začneme prudce stoupat do svahu nad tratí.

Původní ostroh byl při stavbě železnice částečně odlámán, takže nyní spadá ke kolejím téměř kolmou skalní stěnou. Na jeho vrcholku stával středověký hrad zvaný Neuhaus, z něhož se na západní straně dochoval dobře patrný příkop a val, obklopující hradiště ze tří stran. (Místo hradu se obtížně hledá.

Na mapách bývá tradičně zakresleno chybně a také popis v odborné literatuře, hovořící o tom, že leží „za nádražím v Plesné“, je dosti nepřesný.) O historii Neuhausu nevíme téměř nic. V minulosti býval mylně zaměňován se stejnojmenným hradem u Selbu v Bavorsku, případně s hradem v Kraslicích. Začátkem 16. století byl v držení rodiny Grünů z Chebu, která se živila loupežnictvím.

Proto chebské vojsko v roce 1519 hrad dobylo a rozbořilo. Zříceniny se poměrně dobře uchovaly až do roku 1863, kdy byly při výstavbě trati úplně zničeny. Neuhaus bývá podle blízké vsi také někdy nazýván Šneky.Stejnou cestou se vrátíme k podjezdu a pokračujeme dál pěšinou souběžně s tratí.

Brzy nás vyvede na širší cestu, po levé straně lemovanou nevysokou skalní stěnou. Po ní jdeme stále lesem, později březovým hájem nad železniční stanicí Plesná až k rozcestí, kde zahneme vpravo dolů, podejdeme trať a pokračujeme vlevo silnicí. U železničního podjezdu se stočíme vpravo a kolem průmyslových objektů sestupujeme do středu Plesné. Na křižovatce půjdeme vlevo; stále klesající ulicí kolem kostela sestoupíme k mostu přes říčku Plesnou.

Malé město Plesná, rozložené po obou březích stejnojmenné říčky v těsné blízkosti německé hranice, patří mezi velmi staré obce. První zmínky o ní pocházejí již z 12. století. Nemívala vlastní panské sídlo a většinou sdílela osudy panství Skalná. Nejednotnost náboženského vyznání zdejších obyvatel dokládá existence dvou kostelů – katolického a evangelického.

Katolický kostel Neposkvrněného početí P. Marie ve svahu nad pravým břehem Plesné je v jádru barokní, přestavěný empírově na začátku 19. století, jednolodní stavba s polygonálním presbytářem a hranolovou věží. Poblíž stojí obdélná patrová fara z roku 1835. V obci je zastoupen textilní a dřevozpracující průmysl. – Za mostem se dáme vlevo mírně stoupající silnicí nad levým břehem říčky. Vpravo nad námi míjíme evangelický kostel z roku 1848, pseudorenesanční stavbu s věží, která má pěkný barokní oltář s obrazy Krista na hoře Olivetské a Poslední večeře.

Dojdeme až téměř na konec obce; vpravo u silnice,za domem čp. 409, stojí trojice smírčích křížů, částečně poškozených, jeden s letopočtem 1564. Na památku výročí reformace byly dodatečně opatřeny nápisem.Stejnou cestou se vrátíme na křižovatku u mostu a pokračujeme přímo zvolna stoupající silnicí k severovýchodnímu okraji města. (Stravování: restaurace Český dům PO–ČT 10–22, PÁ 10–24, SO 12–02, NE 12–22 h; kavárna Bára denně 14–22 h, Billiard klub.)Na rozcestí za obcí půjdeme po silnici vpravo do vsi Lomnička. Přejdeme přes potok a napříč návsí kolem autobusové zastávky zamíříme ke kostelu. Před ním, vpravo nad silnicí v travnatém břehu vyčnívá další smírčí kříž*, připomínající dnes již neznámou tragickou událost.

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně je novorománská stavba s věží, založená v roce 1833. Za ním na loučce při kraji pole si můžeme všimnout bujného porostu bolševníku velkolepého, rostliny, která se v posledních letech stává metlou zdejšího kraje. Dorůstá až třímetrové výšky a místy vytváří jakési „háje“, zcela likvidující původní porosty. V literatuře bývá někdy s trochou nadsázky přirovnávána k trifidům, známým z vědeckofantastického románu J. Wyndhama, masožravým rostlinám nadaným inteligencí, které promyšleně likvidují lidské pokolení.

Tak jako u trifidů mají i bolševníky šťávu, která leptá kůži a způsobuje na ní bolestivé hnisavé rány, připomínající spáleniny. Boj proti bolševníkum, které se mimořádně rychle množí, není většinou příliš úspěšný, protože odolávají většině známých metod likvidace včetně chemických. – V Lomničce je rovněž původně barokní dvůr z let 1720–25, kdysi panský dům, v novější době zcela přestavěný. (Stravování: restaurace U mlýna ÚT–ČT 16–22, PÁ 16–24, SO 14–24, NE 14–22 h.) – Od kostela se vrátíme zpět k mostu, přejdeme ho a dáme se vlevo podél potoka.

To už nás provází červená turistická značka, přicházející z Lub. Cesta se stočí vpravo a vystoupá do polí, o kus dál sestoupí do údolí říčky Plesné. Také toto údolí je hustě zarostlé bolševníky. Plesná pramení ve Smrčinách jižně od Horních Pasek, pak se stáčí na německé území (pod jménem Fleissenbach) a u města Plesná se vrací na českou půdu. Je dlouhá 29 km a u Nebanic se zleva vlévá do Ohře. – Za říčkou jdeme vlevo po cestě, která stoupá zalesněnou strání, stáčí se vpravo a pěknými lesy zvanými Borovina nás dovede k železniční trati. Tady červená značka cestu opouští a zahýbá vpravo na pěšinu těsně podél trati. Dojdeme k osamoceně stojící železniční staničce Velký Luh. Dáme se vpravo k silnici, kde je pěkné pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice na sloupku z roku 1821.

Po silnici pokračujeme vlevo podél trati při kraji lesa. Po pravé straně míjíme rozlehlé lesní jezero zvané César, vzniklé zatopením bývalé pískovny. Podobné, zvané Šmatovka, je i na opačné straně za tratí. Jezera jsou oblíbeným koupalištěm, u jejich břehů je několik chat. Dojdeme k hostinci na kraji vsi Velký Luh (občerstvení: ST, ČT 16–23, PÁ 16–24, SO 15–24, NE 15–22 h) a pak dál do středu obce. Nepřehlédneme, že červená značka zahýbá ze silnice vpravo mezi domky, přejde přes hráz rybníka a vstoupí do lesa. Vede nás stále při jeho okraji cestou, která místy zarůstá.

Zprava obcházíme bažinatou loučku v plochém údolí malého potoka, za ní – stále při kraji lesa – dojdeme ke staré aleji se silničkou u myslivny a samoty Vyškovský Vrch. Přetneme alej a pokračujeme cestou pod myslivnou. (Červená značka ji v těchto místech opouští a zkracuje její zákrut zarostlou pěšinou, my však raději půjdeme pohodlnější trasou.) Přejdeme po hrázi půvabného lesního rybníčku, vystoupíme podél lesa do polí a míříme k severnímu okraji Skalné. Ze středu obce můžeme známou cestou dojít k železniční stanici.

(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)