Cyklus dvaceti monumentálních pláten zachycujících historii slovanských národů, dílo ivančického rodáka Alfonse Muchy, je vyhledávanou expozicí na zámku v Moravském Krumlově. Prohlídka města při řece Rokytné je ovšem jen první částí naší nabídky. Nějaký čas si necháme i na seznámení s Rokytnou. Předesíláme, že to bude putování místy dost dobrodružné…
Moravský Krumlov vznikl ve 13. stol. na ostrohu řeky Rokytné – poprvé je připomínán r. 1240. Mohutný meandr dal městu patrně jmé-no (krumm = křivý). Listina z r. 1279 zmiňuje Heralta z Obřan a Vojslava, purkra¬bího krumlovského hradu. Pány z Obřan brzy vystřídali páni z Lipé. Jindřich z Lipé byl významnou politickou postavou. Když se stal nepo¬hodlným královské moci, nechal jej Jan Lucemburský v říjnu 1315 uvěznit. Mocný rod nabídnul v dubnu 1316 několik svých členů jako rukojmí a dočasně vydal i některé hrady (Krumlov, Vranov nad Dyjí), jen aby dostal pana Jindřicha z vězení. Ten znovu získal královu přízeň a jako první pak zastával úřad nejvyššího maršálka Království českého. Úřad pak byl v rodě dědičný. V r. 1369 prodal Jindřich z Lipé panství pánům z Kravař.
Ti hrad přebudovali na honosné středověké sídlo. Pak zdědil krumlovské panství Jan z Cimburka, který je opět prodal zpátky pánům z Lipé. V letech 1557–62 byl hrad přestavěn na renesanční zámek s arkádovým nádvořím ve třech podlažích podle návrhu Leonarda Garda da Bisono. Ojedinělým řešením je nástup do prvního patra schodišťovým arkádovým dvorem, přístupným ze severozápadu hlavního nádvoří. Zvláštnost souvisí s janovskou palácovou architekturou, jak ji majitel zámku poznal při své návštěvě Janova r. 1551. V 90. letech 16. stol. byla na severní straně postavena jednoposchoďová budova se slunečními hodinami – tím byla přestavba areálu dokončena. Jan z Lipé zároveň dovolil, aby na jeho panství působila jednota bratrská. V r. 1536 dorazil na zámek Filip Aureolus Theofrast Paracelsus z Hohenheimu, německý lékař, chemik a přírodovědec, basilejský univerzitní profesor lékařství. Zakladatel moderních směrů v lékařství měl Janu z Lipé vyléčit žlučové kameny.
Paracelsus zde vytvořil třetí svazek svého nevýznamnějšího díla Die grosse Wundesarznei, počátek díla Astrologia magna, Labyrinthus i spis o nemoci z kaménků, krumlovskému pánu ale nepomohl. Možná z obavy před trestem za neúspěšnou léčbu po dvou letech potají zmizel. Vzpomínkou na něj zůstala pamětní síň. R. 1571 pobyl v Moravském Krumlově jiný známý lékař Johannes Crato z Kraftheimu. Téhož roku na cestě do Vídně zemřel v Moravském Krumlově Jan Blahoslav.
Po smrti Jana z Lipé zdědil panství jeho syn Pertold Bohobud. Žil nákladně a panství zadlužil. Liboval si v okázalostech – v Krumlově choval na 50 ušlechtilých arabských a tureckých koní a exotická zvířata, měl krytou jízdárnu a velkou oboru k lovu, v níž chtěl uspořádat pro Fridricha Falckého r. 1620 velkou štvanici na medvěda, buvola a vlky. Pertold Bohobud se aktivně podílel na stavovském povstání v letech 1618–20, za což byl po bitvě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě hrdla a pravé ruky a k odnětí dědičného úřadu nejvyššího maršálka. Tělesné tresty mu císař prominul, Pertold Bohobud odešel do exilu a jako nuzák skonal v uherské Skalici.
Jeho synem Čeňkem pak r. 1682 mocný rod pánů z Lipé vymřel.Po Bílé hoře získala panství valtická větev Lichtenštejnů. Po švédském vpádu r. 1645 byl zámek několikrát opravován. Poslední větší zásahy včetně zrušení hradního příkopu provedla kněžna Marie Eleonora v 18. stol. Zároveň byl založen anglický park, podstatně zvětšený v r. 1910. Po Lichtenštejnech se zámku těsně před 1. světovou válkou ujal rod Kinských. Dnes je v objektu přístupná expozice monumentálních pláten secesního malíře Alfonse Muchy (1860–1939) a Paracelsova síň. (Otevřeno: duben–říjen ÚT–NE 9–12 a 13–16 h.)
Při vchodu do zámeckého parku (rozloha 12 ha, 86 druhů dřevin) jsou pozdně renesanční boží muka z r. 1636. Ve městě se dochovaly zbytky gotických hradeb ze 14. a 15. stol. s půlkruhovými bastiony. Významnou církevní památkou je gotický farní kostel Všech Svatých ze 13. stol., upravovaný v letech 1636–46 a r. 1785, s obrazem od J. Winterhaltera ml. na hlavním oltáři a náhrobkem již zmíněného architekta Leonarda Garda da Bisono.
U kostela je klasicistní hrobka. (Bohoslužby: NE 7.15 a 10.15 h.)Bývalý klášterní kostel sv. Bartoloměje ze 14. stol. je torzem zamýšlené velké stavby a patří k významným projevům vrcholné gotiky na Moravě. Původně byl součástí kláštera augustiniánů poustevníků, založeného r. 1354 a za husitských válek opuštěného. Kolem r. 1700 byl přestavěn na piaristickou kolej a dnes využit pro městský úřad. U kostela je pozdně barokní sousoší Ukřižování z konce 18. stol.
Nad městem stojí poutní barokní kostel sv. Floriána z r. 1697, renovovaný r. 1834. Z řady městských domů je nejvyhledávanější tzv. Knížecí dům na náměstí T. G. Masaryka (původně byl komendou řádu německých rytířů), ve kterém bylo r. 1905 umístěno městské muzeum a v posledním období otevřena výstavní galerie. (Otevřeno: PO–PÁ 9–12 a 13–16, SO 9–12, NE 13–16 h.) Město bylo známé od r. 1924 výrobou pian, r. 1953 zahájil provoz závod na výrobu skleněných tkanin Vertex.(Ubytování, stravování, občerstvení: hotel Jednota, PO–PÁ 7.00 až 22.30, SO 7.30–24.00, NE 7.30–22.30 h, 53 l., tel. 0621/322373; penziony – 0621/2742; gastrocentrum; bistro Eva; pivnice Na růžku; bar Patrik; pohostinství Blondýna.)
Následující putování podél Rokytné můžeme doporučit především těm, kteří jsou ochotni romantický zážitek vykoupit i nepohodlím. Ze středu města se vypravíme po žluté turistické značce a stále po silnici klesáme k Dobřínskému potoku. Projdeme k Rokytné a po pár krocích po pěšině me-zi stromy vstoupíme opět na silnici. Pohod-lí si dlouho neužijeme, u Týnského rybníka (21 ha) sejdeme ze silnice na hráz, oddělující rybník od Rokytné. Bezpečně se ztrácíme mezi křovinami a kopřivami – pořádné oblečení a dobré boty se rozhodně vyplatí. Můžeme si přitom představovat, že před dávnými lety to bývalo ještě složitější. Řeka Rokytná se dělila na četná ramena a vytvářela takřka neprostupné bažiny. Západně od dnešního Týnského rybníka stávala osada Tupanov, ze které se zachovala jen hřbitovní kaple sv. Markéty.
Za rybníkem pokračujeme polní cestou do obce Rybníky, jejíž název připomíná bývalou soustavu rybníků. Obec je zmiňována r. 1238 jako zboží moravskokrumlovského hradu. Z původního gotického kostela sv. Cyrila a Metoděje se zachoval presbytář s freskami z 15. stol., u mlýna čp. 1 z roku 1804 stojí pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol., boží muka pocházejí z 19. stol. (Občerstvení: hostinec ÚT–ČT 15–22, PÁ 15–23, SO 11–12 a 15–23, NE 11–12 a 15–22 h.)
Z obce pokračujeme cestou do polí a kolem areálu koupaliště ke Kuchyňkovu mlýnu . Po soukromém mostku (vstup na vlastní nebezpečí) přejdeme na druhou stranu, hned za ním se na chvíli přimkneme k řece a vystoupíme k silnici. Po ní pokračujeme vpravo přes most a za ním po zpevněné cestě zatočíme k areálu Oulehlova mlýna . Obejdeme jej zprava a pak mezi přilehlými budovami procházíme podél Rokytné. Místy je to dost nepohodlná zarostlá pěšina, přelézáme padlé kmeny, je to trochu dobrodružství – jako bychom se pouštěli těžko prostupným pralesem. Chvíli jdeme i po pohodlnější cestě, údolí je stále romantičtější, lemované skalami.
Udržovaná louka napoví něco o péči majitelů malé skupinky rekreačních chat. Na konci této louky se dáme vpravo, zkrátíme zatáčku široké zpevněné komunikace, pokračujeme lesní cestou k okraji porostu a mezi poli dorazíme k silnici na okraji Tulešic. Obec je poprvé vzpomínána r. 1365, koncem 18. stol. zde byla v provozu přádelna a barvírna vlny. Na řadě míst byly nalezeny předměty z prehistorické doby. Žlutá značka nás nejprve přivádí k pozdně barokní kapli sv. Floriána z r. 1782. Od svatyně scházíme do středu obce (vlevo od silnice občerstvení: hospoda Pod lípou), kterému dominuje hezky opravený barokní zámek z r. 1711, přestavěný v letech 1725–43 do dnešní podoby.
Dvoupodlažní objekt s mansardovou střechou vyprojektoval známý brněnský architekt F. A. Grimm. Na objekt navazuje park o rozloze 8 ha s mohutnými duby. V zámku, který není veřejnosti přístupný, je rokoková sochařská výzdoba s tématikou antické mytologie ze 2. poloviny 18. stol. V 16. stol. je v obci doložena tvrz – tehdy náležela mocným pánům z Lipé. Obvykle se uvádí, že tvrz stávala na místě zámku – je však možné, že byla na místě hospodářského dvora (vidíme jej z křižovatky ve středu obce nedaleko zámku). Hezkým dojmem působí i seskupení venkovských domků pod skalnatým ostrohem na jižním okraji Tulešic.Tulešice mají autobusové spojení s Moravským Krumlovem a mohou být cílovým místem našeho putování. Delší variantu nabízí pokračování podél Rokytné do Tavíkovic (v opačném směru tuto část popisuje výlet Za poklady Rokytné).
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
