Pestrá trasa s mnoha dalekými výhledy. Seznámíme se s četnými památkami v Třešti, vydáme se ke hradu Roštejnu a zastavíme se u pramene Moravské Dyje. Poměrně dlouhý výlet lze zkrátit a z Hodic se vrátit vlakem.
Třešť, žel. st. – Valcha 2 km – Růžená 5 km – rozc. pod Roštejnem 7 km – hájovna Kratizna 9,5 km – Hodice 12,5 km – prameny Dyje 16,5 km – Třešť 20 km
Výchozím místem putování je město Třešť**, druhé největší průmyslové centrum jihlavského okresu, ležící mezi několika rybníky, obklopeno zalesněnými kopci. S rybníky souvisí i výklad jména Třešť – to se vyvinulo z původního slova trsť, tršč (rákosová třtina). Třešť vznikla patrně již ve 13. stol. za kolonizace tzv. lovětínského újezdu v souvislosti s královským dolováním stříbra na Jihlavsku (doloženo již r. 1240), na křižovatce dvou obchodních cest na potoku Třeštice (dnes Třešťský potok). První písemná zmínka pochází z r. 1333 a další z r. 1349, kdy Třešť byla malým panstvím s kostelem a tvrzí a patřila Závišovi z Třeště. Původně náležela k hradu Janštejnu, jak o tom svědčí zpráva z r. 1358. Vystřídala se zde řada majitelů – Šternberkové, Vencelíkové, Herbensteinové (ti zde panovali nejdéle – plných 300 let) a Wenzel-Sternbachové. Roku 1901 byla Třešť povýšena na město.
Největšího rozkvětu dosáhla v 16. stol. za panování Vencelíků z Vrchovišť a na Žirovnici, jejichž znak (bílý jednorožec v modrém poli) přijalo město za svůj. V 18. a 19. stol. město proslulo výrobou betlémů. Počátkem 19. stol. se rozvíjí průmysl – byla založena továrna na sukno, na výrobu sirek, v r. 1868 začala výroba hodinových skříněk a vyřezávaného nábytku. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou dnes výroba nábytku, konfekce a zemědělských strojů. Roku 1890 byla v Třešti postavena první česká měšťanská škola.
Památník obětem revoluce na dvoře radnice připomíná události z května 1945, kdy bylo popraveno 34 místních občanů. Někdy na přelomu 15. a 16. stol. (poprvé doložena 1513) vybudovali Vencelíkové tvrz, kterou v 80. letech 16. stol. Kryštof Vencelík přestavěl na renesanční zámek. Čtyřkřídlá dvoupatrová budova měla uprostřed čestný dvůr s typickými arkádami a kašnou, na čtyřech světových stranách nárožní věže, v průčelí hlavní věž a portál. Za Herbensteinů byl r. 1660 objekt přebudován na reprezentační barokní sídlo, kolem vybudován park. V r. 1860 byl zámek upraven k obytným účelům. Sternbachové pak v r. 1860 přestavěli severní stranu v pseudorenesančním stylu dle návrhu K. Hilberta a rozšířili park. Dnes patří zámek*i s parkem (15 ha) Akademii věd ČR – je zde kongresový, hudební a společenský sál, restaurace a ubytovací kapacita. Přímo v zámeckém areálu je parkoviště.
Nejstarší památkou ve městě je farní kostel sv. Martina**, založený již ve 13. stol. v románsko-gotickém slohu, dostavěný v 15. stol. a později barokně upravený. Ze zařízení jsou nejcennější gotické náhrobky, pozdně gotická kamenná kazatelna a renesanční náhrobek Kryštofa Vencelíka. Další významnou církevní stavbou je kostel sv. Kateřiny Sienské*ze 16. stol., založený jako německá luteránská svatyně v 16. stol. K luteránství měli blízko i poslední Vencelíkové – Jan Vencelík si v závěti přál, aby jeho tělo bylo pochováno v „dolním“ kostele, kde „slovo boží jazykem německým se káže…“ Kostel byl obnoven po požáru v r. 1824. Ve městě najdeme i rodný dům J. A. Schumpetera, vynikajícího ekonoma 20. stol., prvního rakouského ministra financí, považovaného za spolutvůrce japonského hospodářského zázraku.
Po bývalé židovské obci se zachovala empírová synagoga*, postavená po velkém požáru v r. 1824, na jižním okraji města u rybníka Korečníku je starý židovský hřbitov. Ve městě několikrát pobýval Franz Kafka, sem je také kladen vznik jeho díla Venkovský lékař. (Ubytování, stravování, občerstvení: Zámecký hotel, restaurace denně 7–22 h, 76 l., tel. 066/91 52 47–8; hotel Berunka, tel. 066/91 57 56; hostinec U Špinarů, denně kromě ÚT 9–22; restaurace U Krebsů, PO–PÁ 9–23, SO 11–23, NE 11–22, ubytovací hostinec Společenský dům, PO–PÁ, NE 9–23, SO 10–23; bistro Tolby, PO–SO 8–19; cukrárna, mj. NE 9–11 a 13–16 h; kavárna U Ferdinanda, PO–ČT 14.30–01, PÁ 14.30–03, SO 17–02, NE 17–24 h atd.)
Od železniční stanice se vydáme po modré turistické značce klidnou vedlejší ulicí ven z města, kolem chat a za zahrádkami přímo podél elektrického vedení polní cestou k rybníku Valcha na stejnojmenném potoce. (Vlevo po proudu je rybník Korečník s koupalištěm a na pravém břehu židovský hřbitov.) Vystoupíme ke hrázi, jdeme podél rybníku k malému hájku s ohništěm a pak po okraji pole (vlevo Dolní hluboký rybník) dorazíme k málo frekventované silnici. Po ní se dáme vpravo. Po naší levé ruce se zdvihají zalesněné svahy Kratizny (639 m), pokračující hřebenem k Roštejnu a dál k Javořici.
Na rozcestí odbočuje modrá značka vlevo, my pokračujeme stále po silničce mírně z kopce na křižovatku v obci Růžená*. Dáme se vlevo ke kostelu, kde narazíme na žlutou značku – po ní jdeme vlevo. Málo frekventovaná silnička stoupá k lesu, od jehož okraje se otvírají hezké výhledy. Přicházíme na rozcestí pod Roštejnem*** – ke hradu to máme už jen pár pohodlných kroků.
Na rozcestítří značených cest (modrá, zelená, žlutá) si vybereme zelenou (zprvu jde společně s modrou) – širokou pohodlnou cestou obcházíme zprava hájenku a procházíme nádherným lesem. Jsme v Roštejnské oboře**, založené r. 1577 pro chov vysoké a černé zvěře a r. 1643 poškozené švédskými vojáky – oplocení připomínají kamenné sloupy. Později byla obora obnovena a definitivně zrušena r. 1902. V r. 1977 zde byla na ploše 31 ha vyhlášena přírodní rezervace, jedná se o největší komplex bučin na Českomoravské vrchovině. Buk lesní doplňuje javor klen, jilm drsný a lípa srdčitá.
Mírně klesáme, přetneme zpevněnou komunikaci a cestu, přejdeme hezkou trochu podmáčenou louku po užší pěšině. V lese nás opustí modrá značka a my po zelené dorazíme k hájovně Kratizna. Odtud pokračujeme širší pohodlnou komunikací k okraji lesa, kde se nám otevře nádherné vyhlídkové panorama* s Třeští a zalesněnou Brtnickou vrchovinou.
Scházíme k silničce a po ní vpravo směřujeme do Hodic*. Procházíme obcí, která je známá především svým masokombinátem (Vysočina, a. s.) – výrobky tohoto velkého podniku můžeme posoudit i v moderní útulné prodejničce (otevřeno mj. v SO 7–10 h). (Další občerstvení: pohostinství, PO 13–22, ÚT–SO 10.30–22, NE 10.30–20 h.) Hodice drželi již v r. 1303 vladykové z Hodic, kteří měli v erbu dva volské rohy. R. 1377 je poprvé připomínána tvrz, která po připojení k třešťskému panství v 16. stol. beze stopy zanikla.
Od prodejny a. s. Vysočina můžeme jít vlevo k žel. zast. nebo pokračovat dál po zelené. Značka sleduje silnici po hrázi Továrního rybníka a pokračuje přes železniční trať směrem k Panenské Rozsíčce. Po levé ruce nám zůstává soustava rybníků Jilmíků, až takřka na vrcholu stoupání (na rozdíl od zákresu v některých mapách, kde odbočuje dříve) zelená značka přehledně odbočuje širší cestou dolů k rybníčku. Cesty se držíme i nadále (značka „volavka“ vpravo u lesa by nás poslala zpátky přes pole) a pohodlně stoupáme k zalesněné Jelení hoře (653 m). Opět se potěšíme pěknými a dalekými výhledy* a pak se ponoříme do lesa.
Sledujeme bedlivě značení, které několikrát mění směr, až se dostaneme na silnici mezi Třeští a Panenskou Rozsíčkou. Přetneme ji, projdeme okrajem lesa a pak volným terénem sotva znatelnou pěšinou scházíme k prameni Moravské Dyje**. Ve výšce 635 m tady začíná svoji cestu jeden z našich nejvýznamnějších toků – na území Rakouska u Raabsuse spojuje s Rakouskou Dyjí. Po zelené značce dorazíme k silnici a po ní se dáme vlevo směrem k Třešti. Na křižovatce (vlevo Panenská Rozsíčka) je autobusová zastávka. Závěrečný pěší úsek po silnici je pohodlný a aby nebyl tolik fádní, o to se starají zajímavé výhledy* – vlevo přes soustavu rybníků na hrad Roštejn, vpravo na Šibeniční vrch (665 m), kde smírčí kámen připomíná smrt kata. Po silnici se vracíme kolem Váňovského rybníka do města.
Další doporučené cíle:
Jezdovice* – 3 km sev. od Třeště, od 13. stol. stříbrné doly, poblíž chráněné rašeliniště. Dva kamenné mosty z 19. a boží muka z 18. stol. Při silnici od Třeště stará dubová alej.
Špičák – vrch (733 m) 2,5 km sv. od Třeště s rulovým balvanitým vrcholovým skaliskem, v okolí národní přírodní rezervace Velký
Špičák.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
