Vydejte se s námi do nitra Teplického skalního města, za stometrovými pískovcovými věžemi, za podivuhodnými kamennými útvary, které po milióny let formovala matka Příroda. Navštívíme několik skalních náměstí, dóm, Římské divadlo, ale i temnou a nevlídnou Sibiř, dokonce sestoupíme do Podsvětí. Za každým záhybem cesty se nám otevřou nová zákoutí, jejichž půvaby už po desítky let lákají turisty z celého světa. Trasa je to příjemná a pohodlná, kromě úvodního mírného stoupání k Ozvěně prakticky po rovině, po pěkných pískových pěšinách. Ideální výlet pro turisty všeho věku, obzvlášť vhodný pro rodiny s dětmi.
Teplice, hotel Orlík – Ozvěna 0,5 km – Střmen 1 km – Řeznická sekera 1,5 km – Horolezecká chata 1,75 km – Martinská stěna 2,25 km – Římské divadlo 2,75 km – Krakonošovo párátko 3 km – Podsvětí 3,5 km – Sibiř 3,75 km – Horolezecká chata 4 km – Teplice, hotel Orlík 5,75 km
Na cestu se vydáme od hotelu Orlík v údolí Metuje, vzdáleného 200 m od železniční zastávky Teplice nad Metují-Skály. Za hotelem (ubytování a stravování) je vstup do skal. Tady si koupíme vstupenku a jdeme několik desítek metrů podle potoka dolní částí Vlčí rokle. Vpravo míjíme velkou tabuli, na které si můžeme prohlédnout původní středověkou podobu skalního hradu Střmen, dozvíme se tu i základní údaje o jeho historii. O kus dál se cesta stočí vlevo a serpentinami vystoupá k altánu a kiosku u Ozvěny. Jméno má podle skutečné – několikanásobné ozvěny. Začátkem 20. stol., jak popisuje například Alois Jirásek v knize Čechy (5. díl – Hory orlické a Stěny), tu ozvěnu pro potěšení turistů vyvolávali hudebníci s dechovými nástroji.
Za Ozvěnou vstupujeme do vlastního Teplického skalního města***. Je to soustava izolovaných věží a pilířů, obklopujících tzv. Skalní ostrov mezi dvěma větvemi Skalního potoka. Na modré okružní značce, která nás bude po celé trase provázet, je přes 80 pojmenovaných skalních útvarů. My vás upozorníme pouze na ty nejvýznamnější, protože většina z nich je přímo v terénu vyznačena směrovkami. Těm, kteří mají zájem o kompletní výčet útvarů a jejich polohu, doporučujeme podrobný plánek skalního města na turistické mapě Adršpašsko-teplické skály a Ostaš, vydané v r. 1993. Po staletí se na území Teplických skal prostíral jen hluboký neprostupný les. Do nitra divokých skalních roklin se jen výjimečně vydávali lovci, občas tu našli útočiště lupiči a lapkové, pronásledováni světskou spravedlností. V době náboženského pronásledování v 17. a 18. stol. se tu scházeli i čeští bratři k tajným bohoslužbám. V r. 1824 však v nitru skalního labyrintu vypukl obrovský požár; když se po několika dnech plameny dostatečně nasytily a rozplynul se i hustý dým, otevřelo se zvědavcům z okolních obcí velkolepé skalní divadlo. Ještě v témže roce byl zpřístupněn první úsek zvaný Stará partie, od Řeznické sekery k Martinské stěně. O 22 let později se mohli turisté vydat přes Velké a Malé chrámové náměstí do jihozápadní části skal. Poslední, tzv. Nová partie, od Římského divadla Anenským údolím přes Sibiř, přivítala první návštěvníky v r. 1868.
Pomalu postupujeme zalesněným údolím a obdivujeme útvary, které vyčnívají po obou stranách potoka. Vlevo vysoko nad námi je to zejména nápadná skála zvaná Smetana u klavíru, následují Sklad sýrů, Mysliveček na čekané a Nosorožec. Pak už odbočuje vpravo do strmé skalnaté stráně klikaticí se stezka ke zřícenině hradu Střmen**. Vystoupíme až těsně pod pískovcový blok, kde je další tabule s podrobnými informacemi o hradu, a odtud po schodech do sedélka, bývalého hradního příkopu. Vlevo na dvou za sebou jdoucích pískovcových blocích stával přední a střední hrad, tudy také vedla – zčásti po skalách a zčásti po dřevěných můstcích – přístupová cesta k zadnímu hradu, vystavěnému na mohutné strmé skále. Můžeme na něj vystoupit po žebříku, zapuštěném do hluboké trhliny. Při výstupu si všimneme četných zářezů v kameni – jsou to lůžka pro trámy, které nesly pavlače, můstky a dřevěné sruby. Upravené skalní stěny jsou také jediným pozůstatkem hradu, který byl vystavěn pouze ze dřeva. Z vrcholové plošiny, opatřené zábradlím, je pěkný výhled do skalního města, údolí Metuje, ale i na Vraní hory, Rýchory a Krkonoše. Hrad Střmen založili v 1. polovině 14. stol. páni ze Skalice a pojmenovali ho podle svého znaku – třmene (ve staročeštině „střmen“). Brzy se stal majetkem královským a je uveden mezi zbožím panovníka v Majestátu Karla IV. Po r. 1381 koupili Střmen páni z Dubé. Jeden z nich, Hynek starší, byl přívržencem krále Zikmunda, proto husité vedení Matějem Salavou z Lípy hrad v r. 1428 oblehli a dobyli. I po skončení husitských válek zůstal v držení kališníků, v bojích se Slezany byl však znovu dobyt a vypálen. Se svolením krále Jiřího z Poděbrad pak Slezané hrad v r. 1447 zcela rozbořili. Od těch dob zůstal neobydlen a zanikl.
Sestoupíme zpět na hlavní trasu a pokračujme v prohlídce skalního města. Kolem Sovy, Housenky a Perníkářky dojdeme až do míst, kde cestu zdánlivě uzavírá mohutný skalní blok zvaný Krakonošova harfa. Průchod však umožňuje Skalní brána*, na níž je pamětní deska, připomínající návštěvu německého básníka Johanna Wolfganga Goetha. Goethe v doprovodu zkušených průvodců došel v r. 1790 až do těchto míst – dál pokračovala už jen hustě zarostlá a v tehdejší době ještě zcela neschůdná divočina. Za Skalní branou, vlevo na protějším břehu potoka, se tyčí strmý blok zvaný Skalní hrad, na naší straně pak pěkný útvar Vlaštovčí hnízdo. Za Skalním hradem určitě nepřehlédneme majestátní Řeznickou sekeru, jeden z nejznámějších útvarů Teplického skalního města. Kolem něj odbočuje vlevo Teplické údolí. Ještě nedávno tudy procházely modrá a zelená značka. Ochrana přírody si však vyžádala jejich zrušení, i když průchod touto částí údolí k současné zelené značce, vedoucí do Bludiště a na Čáp, je i nadále možný, máme-li zakoupenou vstupenku do Teplických skal. O kus dál mineme vpravo Věž přátelství a Babu, za nimi vlevo vysokou a štíhlou Strážní věž a Holoubka.
Dostali jsme se do prostoru Skalního náměstí**, kde začíná okružní cesta kolem Skalního ostrova. Je to monumentální prostora, obklopená mohutnými věžemi. Stojí tu bývalá horolezecká chata, altán a lavičky. Místo je jako stvořené pro odpočinek a malé občerstvení. Odtud půjdeme po modré značce vlevo. Prohlédneme si Sklad sukna a Skalní nevěstu (vpravo), po Starých zámeckých schodech vystoupíme pod Pušku a Golema a dostaneme se na Velké chrámové náměstí*, nevelkou plochu, ze všech stran uzavřenou mohutnými skalními bloky. O kus dál projdeme Malým chrámovým náměstím*, v jehož horní části leží Krakonošův míč. Po Mládeneckých schodech vystoupíme do Lví klece, temné a chladné prostory, za ní pak úzkou roklinou podél potůčku a Panenskými schody do Krakonošovy jarní zahrady, která je výrazně teplejší než předchozí místa. Za úzkou Brankou na čas opustíme úzkou a nevlídnou soutěsku; před námi se otevře táhlá loučka, ze tří stran sevřená skalami. Dojdeme až k zábradlí – vpravo vidíme pěkný útvar Sfingu, o kus dál Mumii. Otočíme se zpět a pokocháme se pohledem na Skalní korunu, osamocenou 50 m vysokou věž, která odolávala horolezcům až do r. 1947. Pak jdeme pěšinou vlevo do Skalního dómu**, mohutné puklinové jeskyně, vysoké 50 m. Uvnitř prostory, která připomíná chrám, je útvar Hlava Svatopluka Čecha a Kazatelna. Při východu z dómu je na protější straně dobře viditelný Psohlavec se psem.
Pokračujeme pěšinou okrajem loučky, vlevo míjíme mohutné bloky Chrámové a Martinské stěny, za nimi pak Varhany. Přejdeme přes potůček a mírně stoupáme protější stranou údolí. Postupně míjíme další pozoruhodné útvary, mj. Ruku v pěsti, Deštivou, Krokodýlí stěnu, Trosky, Mrňouse (Trpaslíka) a Madonu s dítětem. Vlevo zůstává nejjižnější část skalního města zvaná Bašta s řadou dalších útvarů. Vystoupíme ke Kanci a psu a Žíznivé. U Slona projdeme úzkým průchodem do Římského divadla. Je to mohutný skalní amfiteátr, vroubený vysokými stěnami a věžemi se zajímavou ozvěnou. Vpravo mineme Homoli cukru, vlevo Sarkofág. U přístřešku se otočíme zpět, abychom pozdravili Klečícího mnicha. Kolem Krápníků sestoupíme do Anenského údolí* (vlevo odbočuje zelená značka pod Zvětralý vrch a do Janovic) a stočíme se vpravo. Po levé ruce vidíme Ledního medvěda, po pravé bizarní Krakonošovo párátko. Kolem Tuleně sestoupíme úzkým průchodem do kaňonovité části údolí. Objevujeme další útvary – Skalního orla, Želvu, Lahvičky inkoustu a Ježka na žábě. Kolem Spící labutě a Slovenského znaku jdeme dolů po schodech do nejtmavší a nejponurejší části skal, zvané Podsvětí**, a pak do úzké, hluboké, 260 m dlouhé a velmi studené rokle Sibiř**, kde ještě v hlubokém létě můžeme najít sněhové jazyky. Za Sibiří projdeme brankou a po schodech sestoupíme zpět na Skalní náměstí u horolezecké chaty. Odtud se už známou cestou kolem Střmenu a Ozvěny vrátíme zpět k hotelu Orlík, případně k železniční zastávce Teplice nad Metují-Skály.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
