Rozmanitá trasa, v první části je to jakási hra na „dobývání“ hradu Roštejna – juká na nás z nejrůznějších pozic a my si to přibližování pěkně vychutnáme. Následující část, to jsou především lesy a rybníky, v závěru vyhlížíme telčské dominanty. Pokud by se nám vzdálenost zdála příliš velká, lze výšlap kombinovat s dopravou autobusem.
Telč – Volevčice 4,5 km – Doupě 8 km – Roštejn 10 km – Malý pařezitý rybník 12,5 km – Velký pařezitý rybník, hájovna 14,5 km – Řásná 17 km – Vanov 19 km – Lipky 21,5 km – Telč 24,5 km
Z rozcestína břehu Štěpnického rybníka vykročíme po žluté turistické značce, sledující zprvu silnici směrem na Třešť. Na křižovatce uhýbáme vlevo (směr Pelhřimov) a pokračujeme ven z města. Ze silnice pokračujeme po hrázi Roštejnského rybníka* (12 ha), který ve středověku sloužil jako rezervoár vody pro vodní příkop a ostatní telčské rybníky. V létě slouží ke koupání, v době konání folkového festivalu (srpen) se jeho okolí promění v jedno velké tábořiště. (V sezóně možnost občerstvení.)
Za hrází uhýbáme vlevo pěšinou podél rybníka, pak lesem a polní cestou přicházíme do Volevčic*. Obec se původně nazývala Bolevčice a první zmínka o ní je z r. 1366. Její okolí již v minulosti patřilo k významným loveckým revírům, r. 1463 je uváděn panský lovčí (myslivec). V 16. stol. tady Zachariáš z Hradce chtěl zřídit hospodářský dvůr, v kupní smlouvě je uvedeno také 23 (!) včelích úlů. V obci vidíme dřevěnou zvoničku ze druhé poloviny 18. stol. Vpravo od naší cesty na okraji obce je smírčí kámen na paměť hospodáře ochromeného bleskem. Smutná pověst vypráví také o tragickém zakončení svatebního veselí. Bohatý ženich si vezl svoji nevěstu z Telče do Volevčic – v temné noci ale kočár sjel do močálu a všichni zahynuli v bažinách. Od těch dob se o půlnoci ozývá z lesa nářek a pláč…
Po silnici procházíme obcí, pak uhýbáme vpravo a stoupáme volným terénem a posléze jehličnatým lesem na vrchol Hory (650 m). Na obzoru se vynořuje silueta hradu Roštejna uprostřed zeleně. Sejdeme k silnici a podél Doupského rybníka k autobusové zastávce na křižovatce v obci Doupě*. Ves byla založena v 16. stol., po r. 1905 tady ze starého mlýna s pilou F. Fojt vybudoval známou továrnu na zpracování žuly. Jeho syn F. V. Fojt (1900–1971) pak proslul jako sochař a cestovatel. V Doupí (jak se tady říká) prožil své mládí, v Drážďanech a Paříži vystudoval sochařství a r. 1931 se vydal na první velkou cestu do Afriky. Podruhé putoval na africký kontinent r. 1947, aby zde zůstal – v Nairobi vyučoval sochařství. Poslední „štací“ se mu stala Jugoslávie, kde r. 1971 zahynul při autonehodě. V telčském muzeu můžeme vidět část Fojtových sbírek.
Procházíme obcí a po silnici mírně stoupáme k Roštejnu***. Na okraji lesa značka uhýbá ze silnice vpravo a stoupá lesem – obchází hradní areál a přivádí nás k turistickému rozcestí u parkoviště před hradem.
Na rozcestí zvolíme modrou turistickou značku, která společně se zelenou schází k silnici a z ní vedlejší silničkou (zákaz vjezdu) rovnou takřka jako struna procházíme rozlehlými lesy kolem Farského kopce, pak sestupujeme k silnici. Po levé ruce máme půvabný Malý pařezitý rybník*, využívaný ke koupání i k táboření. Stejně jako na něj navazující Pilný rybník je obklopen cennými rašeliništními společenstvy.
Od silnice stoupáme příjemným lesem (vlevo vrchol Vondrova skála, 702 m) a pak mírně klesáme mezi jehličnany na rozcestí značených turistických cest– zprava přicházejí červená a zelená. Uhýbáme vlevo k hájovně a k silnici a dál po červené značce k areálu Velkého pařezitého rybníka** (17 ha), založeného r. 1565 Zachariášem z Hradce pro chov ryb a jako zdroj vody pro Telč. Název pochází od pařezů stromů ponechaných ve vodě. Rybník a okolí je přírodní rezervací – v jeho blízkosti je nejhlubší rašeliniště v celé oblasti (nepřístupné!), krajina s typickou ukázkou bažinného lesního společenstva připomíná horskou tajgu. Velký pařezitý rybník nabízí skvělé příležitosti k rekreaci, především ke koupání. (Ubytování, stravování, občerstvení: Camp Velkopařezitý, tel. 066/964 49; restaurace Radost; chatová osada SK Telč; občerstvení denně 9–24 h i déle – oblíbené posezení hned u silnice.)
Silnice nás vede do nevelké obce Řásná*, připomínané r. 1385, dnes oblíbeného letoviska v malebné krajině (občerstvení: restaurace). Míjíme kapli sv. Cyrila a Metoděje z r. 1885, pokračujeme přes křižovatku a stále po silnici klesáme do údolí Částkovického potoka. Za potokem uhýbáme vpravo do lesa, mírně stoupáme, na okraji lesa míjíme rekreační objekty, vlevo od nás (ukrytý za stromy) je jeden z velkých žulových lomů.
Pohodlná zpevněná komunikace nás přivádí k okraji vsi Vanov, připomínané jako Ejvanč či Ejvanov již r. 1366 (od r. 1592 se ujal název Velký Vanov), uhýbáme mírně vpravo a otevřeným terénem s hezkými výhledy až k přírodní rezervaci Luh u Telče – důvodem ochrany je zachování ukázky lužního lesa. Místo je zajímavou ornitologickou lokalitou s tzv. doupnými stromy. Na okraji lesa stojí barokní kaple sv. Karla Boromejského**z let 1663–64, spojená s příběhem posledního Slavaty Karla Felixe. Událost, která údajně ovlivnila vymření rodu, se podle legendy odehrála roku 1662 (ve skutečnosti už r. 1653).
Legenda vypráví, že nejmladší ze čtyř synů Františky Slavatové, dvaadvacetiletý Karel, se chystal na sňatek s Klárou Terezií Attemsovou z Krasonic. Svatba byla určena na začátek listopadu, v říjnu se konaly rozsáhlé přípravy, jejichž součástí bylo i včasné naložení zvěřiny. A tak se 13. října zámecká družina i s bratry Slavatovými vydala na lov. Hrabě Karel zaujal místo na pravém křídle, vzdálil se od ostatních a zabloudil. Při pronásledování jelena přeskočil Karlův kůň vlčí jámu, ale jezdec se neudržel v sedle a spadl do pasti, ze které nebylo úniku. Na Slavatovo volání odpovídali jen vlci. Hrabě prožil noc v modlitbách a slíbil za své zachránění, že se zřekne světského života a vstoupí do kláštera. Na druhý den jej uslyšel sedlák z nedalekého Vanova a pomohl Karlovi z jámy. Hrabě se zachránci odměnil 200 zlatými a osvobozením z roboty, sám pak vstoupil do řádu karmelitánů a přijal jméno Karel Felix. Ze svatby sešlo. Po smrti bratrů mohl dostat svolení k sňatku, aby zachoval rod Slavatů, ale Karel-Felix už byl rozhodnutý věnovat se jen církevnímu životu. Na paměť události matka hraběte Karla přesně nad vlčí jámou nechala postavit kapli na polygonálním osmibokém půdorysu s věžkou a kupolí, ve které je freska představující osudovou příhodu.
Od kaple pokračujeme lesem a po jeho okraji k Lipkám*, oblíbenému rekreačnímu místu, spojenému půvabnou lipovou alejí s Telčí. Touto alejí se také vracíme do města.
Další doporučené cíle:
Řídelov* – 2 km jv. od Malého Pařezitého rybníka, obec známá již ve 14. stol., dnes středisko rekreace. Po r. 1832 stával u rybníka Pilného jeden ze dvou vodních hamrů na telčském panství. V zatopeném lomu výtečné koupání.
Partyzánský kámen – 1,5 km sev. od Velkého pařezitého rybníka, připomíná smrt poručíka Karpova 1. 5. 1945. Poblíž zemljanka.
Šiškovský mlýn** – 1 km sv. od Vanova, nejstarší z pěti mlýnů (vznikl již r. 1477) na toku, přivádějícím vodu z Velkého pařezitého rybníka do Telče. Mlynář měl povinnost chovat chrty pro majitele panství. Zánik původního mlýna vysvětluje pochmurná pověst o tom, jak poslední majitel, necitelný lakomec, odháněl všechny pocestné. Jednou vyhnal mlynářského pomocníka, kterého dobrotivá mlynářka vpustila tajně dovnitř. Mlynář to ale zjistil a nešťastníkovi uťal sekerou hlavu. Utrápená mlynářka zešílela, služebnictvo se rozuteklo a prokletý mlýn stíhalo jedno neštěstí za druhým. Zchudlý mlynář brzy zemřel a mlýn se začal rozpadat. Ve výroční den smutné události se tady ozývá tajemné naříkání – to se hledají mlynářka a mlynářský pomocník. Opuštěný mlýn pak koupil mlynář Josef Procházka a r. 1793 od základů přestavěl.
Třeštice* – 2 km jv. od Roštejna, lidová architektura z 18. a 19. stol.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
