Z osady Kalek do hor za medvědy

Kalek – Svahová 8 km – Zákoutí 12 km – Starý rybník 15 km – Kalek 20 km

V nadmořské výšce 700 m, prakticky na státní hranici, leží ves Kalek*, poprvé zmiňovaná r. 1555 jako součást panství Červený Hrádek. Původně tady bylo jen několik stavení dřevorubců a uhlířů, další osídlení je spojeno se zpracováním železných rud – v r. 1579 tu stával hamr na výrobu plechu. V r. 1749 byla do Kalku přestěhována načetínská železárna, byla zprvu velmi úspěšná, ale v r. 1874 byl její provoz zastaven. V části areálu se pak vyrábělo smaltované nádobí, železná pokojová kamna se smaltovanými plášti apod. Vyráběla se i dřevitá vlna, dřevěné zboží a hřebíky, v r. 1885 zahájila provoz továrna na dřevěné hračky, později zaměřená na zhotovování domácího a kuchyňského nářadí, dodávaného až do Orientu a Ameriky. Prý tady kvetlo i pašeráctví. Ve 30. letech 20. stol. se projevoval vliv Henleinovy strany, docházelo ke střetnutím s ordnery. Atmosféru této doby zachycuje film Uloupená hranice, jehož část se točila právě v Kalku. V r. 1702 byl postaven barokní kostel sv. Václava, rozšířený v letech 1821–22 a 1894 (přistavěna kruchta). V r. 1971 se zřítila část trámů, v r. 1996 byly zahájeny opravy. V letech 1765–66 Jan Adam z Auersperku postavil při příležitosti návštěvy Josefa II. malý barokní lovecký zámeček. Ten několika přestavbami ztratil zcela svůj původní charakter. Zajímavý je i soubor horských usedlostí při silnici do Načetína. (Občerstvení: restaurace U Václava PO, ST, PÁ 8.30–12 a 14–17, ČT 8.30–12 a 14–16, SO 8.30–11 h.)

Od autobusové zastávky v Kalku jdeme po žluté turistické značce po silnici kolem kostela, mírně stoupáme, vlevo vidíme zámek. Dlouhý úsek po silnici nám zpestřují pohledy na okolní zvlněnou krajinu s pastviny a lesy. Míjíme odbočku tzv. Thunské silnice s památníčkem tabulí, informující o velkorysém projektu zalesňování Krušných hor a nepřehlédneme další zpevněnou komunikaci, směřující ze silnice vlevo do blízkosti Kachního rybníka – sem nás vede i žlutá turistická značka. Procházíme nízkým porostem, na dalším rozcestí se stočíme vpravo, obkroužíme vrch Blahutov (854 m) a pohodlnou cestu opustíme po travnaté stále stoupající pěšině. Ta nás přivádí k rekreačním objektům osady Svahová*. Část Boleboře se dříve nazývala Neuhaus, německé jméno původně náleželo jen myslivně a teprve časem bylo mylně přeneseno na celou osadu. Po 3. září 1951 se začal užívat název Svahová, vyplývající z polohy osady. O vzniku Svahové se nedochovaly žádné zprávy, patrně ji založil majitel červenohrádeckého panství Kryštof z Karlovic, první písemná zmínka pochází z r. 1563. V letech 1817–19 stávala poblíž myslivny sklárna, vyrábějící tabulové a zelené sklo, také tzv. Kreideglas – kvalitní draselno–vápenaté sklo. Vytápělo se rašelinou (té bylo v okolí dostatek), k pohonu vodního kola sloužil méně výkonný dřevěný parní stroj. Sklárna zanikla po požáru. V okolí se také v menší míře dolovala železná ruda pro železárny ve Vysoké Peci. Dnes je Svahová oblíbenou rekreační osadou, není bez zajímavosti, že tady míval chatu bývalý československý prezident Antonín Novotný.

Zatočíme po silnici vpravo k turistickému informačnímu místu, kde se nás ujme červená značka. Dáme se po ní vpravo kolem míst, kde stávala sklárna, a pak zdoláme menší kopec, cesta nás pak přivádí k silnici, přicházející od Kalku – tu přetneme a stoupáme po svazích Mezihořského vrchu (916 m) – potěšíme se pěknými výhledy* do vnitrozemí. Scházíme k okraji lesa, na rozcestí se dáme vpravo, oceníme další nádherné výhledy a vstoupíme do osady Zákoutí* (původně Bernau). Vedle vysvětlení názvu Bär – medvěd se objevuje i varianta Beere – borůvky, můžeme si tedy vybrat. První písemná zmínka pochází z r. 1357. Usadilo se tady 12 rodin, osvobozených od roboty, pracujících v lese a na poli. Další osadníci již takové výhody neměli. Ve třicetileté válce vypáli Bernov Švédové a pobili všechny obyvatele. Další pohroma přišla v r. 1772, kdy 49 lidí (celá jedna třetina obyvatel) zemřelo na tyfus. Na sklonku 19. stol. se odtud vyváželo stavební, důlní a palivové dřevo, v zimě lidé vyráběli dýhové krabice, dřevěné hračky a předměty pro domácnost, ve 20. letech 20. stol. se dařilo domácí výrobě šindelů, mlýnských kol a dřevěných vodních potrubí. Po odsunu německého obyvatelstva tady v r. 1945 zůstalo jen 29 osob, i ty po r. 1968 většinou odešly do Německa. V r. 1951 byl Bernov připojen k Blatnu a podle polohy přejmenován na Zákoutí. V r. 1955 byly zbourány opuštěné chalupy, po zavedení elektřiny v r. 1956 se Zákoutí měnilo na rekreační osadu. Lovecká chata byla místem setkávání funkcionářů Henleinovy strany, po válce soukromým rekreačním objektem, byl tady mezinárodní studentský tábor, střelnice, patřící myslivcům a po r. 1990 restaurace (občerstvení: Bernovka v sezóně).

U Bernovky zatočíme vlevo, scházíme z kopce kolem kaple a stále po silničce klesáme kolem menšího skalního útvaru do půvabného údolí Bíliny*, kterým vede silnice. Po silnici mírně stoupáme vpravo k Černému rybníku, za ním odbočuje ze silnice vlevo zpevněná komunikace (zákaz vjezdu) – po ní se pustíme vlevo. Dlouhý úsek po tzv. Novodomské cestě je trochu fádní. Jako podél pravítka vystoupáme na křižovatku se Staroblatenskou cestou (po ní vpravo můžeme naši trasu trochu zkrátit), pak mírně klesáme do blízkosti Starého rybníka, na dohled je i cenné Novodomské rašeliniště**. Tady zatočíme vpravo, teď už po žluté turistické značce. Pohodlnou zpevněnou komunikací mírně stoupáme po svazích Kamenné hůrky (878 m) k soše Svaté Anny, podél oplocení zatočíme vlevo – následuje dlouhý přímý sestup, před námi je nádherné panorama s Kalkem i německým Rübenau. Míjíme rozcestí a poblíž malého rybníčku zatočíme po zpevněné komunikaci ostře vpravo k silnici. Za silnicí je Jeskyňka*, malá štola po dolování, v níž se dlouho do jara udržují kousky ledu. Po silnici se pak vracíme do Kalku.

Další doporučené cíle:

Načetín*– 2 km záp. od Kalku, lidová hrázděná architektura (čp. 67), kaple z r. 1848. Severně pokusná plocha – zkoumá se tu vliv ovzduší na životní prostředí.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)