Z Meziboří na Loučnou – královnu východního Krušnohoří

Meziboří, nám. 8. května – Nad Mezibořím 2 km – Pod Loučnou 4 km – Loučná, vrchol a zpět 5 km – Pod Vlčí horou 7 km – Dlouhá Louka, rozc. 7,5 km – Dlouhá Louka, rozc. červené a modré 8,5 km – Panská dolina, chaty – 9,5 km – Loučná, autobus 12,5 km

Startujeme v Meziboří*, jednom z nejmladších měst naší republiky. Leží na strmých jihovýchodních svazích Krušných hor v horní části údolí Divokého potoka v průměrné nadmořské výšce 550 m. Dnes bychom si tu už jenom stěží dokázali představit původní ves, připomínanou poprvé v r. 1398 pod názvem Schönbach, v níž v r. 1653 byli jen tři sedláci a sedmnáct usedlých chalupníků, pěstujících žito, prodávajících šindele, dřevo a dřevěné uhlí. Ještě v r. 1930 tu žilo pouze 308 obyvatel, z toho 5 Čechů. K překotnému růstu Meziboří došlo mezi lety 1950–70, kdy se počet obyvatel zvýšil více než 25×. Zasloužila se o to nová výstavba, která změnila malou ves Schönbach na satelitní sídliště litvínovské aglomerace nazvané v r. 1956 Meziboří, v r. 1960 povýšené na město. Důvodem byla pokračující ekologická a sídelní devastace Litvínovska a Mostecka v důsledku rozšiřování chemických závodů v Záluží a těžby hnědého uhlí.

Meziboří, ležící o téměř 200 m výše než Horní Litvínov, nabízelo zdravé životní prostředí v relativně malé vzdálenosti od průmyslových podniků. Výstavba začala r. 1948 budováním několika desítek interrnátních a školských budov pro učně nejrůznějších oborů, na které o něco později navázala rozsáhlá bytová výstavba, určená prodevším pro obyvatele obcí, které musely ustoupit těžbě uhlí. Po architektonické a urbanistické stránce patří nové Meziboří mezi nejzdařilejší díla tohoto období v českých zemích a ucelených soubor objektů z 50. let, postrádající obvyklé sovětské vzory výzdoby, by si jistě zasloužil i památkovou ochranu. Bytová výstavba, zastoupená panelovými domy, pak pokračovala i v 60. letech. Jádrem města je dnešní náměstí 8. května s osově komponovaným objektem společenského vybavení, zdůrazněným podloubím, a radnicí s klasicistním tympanonem. Meziboří je dnes i místem vhodným pro rekreaci a turistiku, ideálním nástupním prostorem pro pěší výlety do Krušných hor, jsou tu i dobré podmínky pro lyžařskou turistiku a jízdu na horských kolech. Najdeme tu i dva fotbalové stadiony, sportovní halu se saunou, tenisové kurty, sjezdovku s vlekem, kuželnu, kino atd. Město je napojeno na městskou hromadnou dopravu Litvínova a Mostu. (Stravování: Radnice – formanka denně 6–24 h, restaurace PO–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–23 h, provozovna Bašta denně 17–01 h; restaurace Družice denně 10–23 h; restaurace Kuželna; restaurace KORA TEAM; restaurace Kryl.)

Od turistické orientace na náměstí 8. května pod kinem půjdeme po modré značce vzhůru po silnici a pak mírně vpravo po chodníku kolem školy Potoční ulicí., v níž se dosud zachovaly zbytky původní zástavby z doby před r. 1948. Před školou vlevo za potokem u silnice roste památná lípa, stará asi 200 let, o kus dál pak další. Na konci města zatáčí silnička vpravo, modrá značka přechází na pěšinu, která prudce stoupá přes louku, později vysokým bukovým lesem. Asi po 400 m následuje rovinatá „odpočinková pasáž“ zakončená rozcestím šesti cest, kde zahýbáme mírně vlevo a opět zvolna stoupáme. V závěru se cesta esovitě zatočí a přivede nás na plošinku, na jejímž konci vlevo je ústí tlakové štoly, dlouhé 5285 m o průměru 2,1 m, kterou se do úpravny v Meziboří přivádí voda z Flájské přehrady. V místě, na kterém právě stojíme, vystupuje štola ven z nitra horského hřbetu a dál již vede po povrchu. Ještě před úpravnou se její energie využívá v malé vodní elektrárně v Meziboří se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 2 × 4 MW, která je v provozu v době energetických špiček.

Od ústí štoly cesta ještě chvíli mírně stoupá, pak však vede dolů k rozcestí a turistickému orientačnímu místu Nad Mezibořím. Doprava odbočuje žlutá značka přes Markův kopec do Litvínova-Osady, my se přidržíme značky modré a jdeme po ní vlevo vzhůru po široké cestě. Asi po půl kilometru vystoupáme na rozcestí, kde se nám otvírá pěkný pohled k Dlouhé Louce s větrnou elektrárnou a meteorologickou věží a vlevo od ní vystupující Vlčí horu. Zahýbáme tu mírně vlevo na příjemnou lesní cestu, která nás asi 200 m vede po rovině, pak však začíná znovu stoupat do svahu Loučné kolem pramene pitné vody. Cesta poněkud připomíná výstup po schodech, protože se na ní úseky s nepříliš prudkým stoupáním pravidelně střídají s krátkými rovinkami. Svahy jsou porostlé většinou mladým bukovým lesem, z občasných pasek se otvírají daleké výhledy na okolní kopce i do podhůří, terén kolem nás působí velmi malebně. Nakonec vystoupáme na horskou louku s řídkou výsadbou smrků a buků, o kus dál přejdeme přes potůček; za ním odbočuje významová značka k vrcholu Loučné (0,5 km a zpět). Stojí zato vynaložit trochu námahy a vystoupat po cestě, sledující oplocení obory, až téměř na nejvyšší místo východní části Krušných hor. Loučná***(956 m) je suk ve tvaru oválné, mírně protažené kupy, tvořené žulovým porfyrem, který tu na řadě míst vystupuje na povrch v podobě velkých skalisek – mrazových srubů. Samotný téměř odlesněný vrchol se železnou pozorovací věží, využívanou v 50. letech čs. armádou, sice přístupný není, protože již leží v ohrazené oboře, můžeme však vystoupit téměř do stejné nadmořské výšky v jeho těsné blízkosti, k mohutnému seskupení skal, z nichž se otvírá nádherný, téměř kruhový výhled do širokého okolí.

Stejnou cestou sestoupíme zpět a pokračujeme po modré značce širokou cestou kolem plotu obory až ke křižovatce lesních silnic; po jedné z nich pak jdeme vpravo. Vede nás po náhorní plošině prakticky bez výškových rozdílů zcela rovným úsekem, který místy lemují porosty kosodřeviny. Asi po 1200 m se dostaneme na rozcestí Pod Vlčí horou, kde modrá značka odbočuje ostře vlevo směrem k bývalému Vilejšovu. Zároveň tu začíná značka zelená, která nás po 350 m dovede na rozcestí při horním okraji vsi Dlouhá Louka.

Od turistické orientace a autobusové zastávky půjdeme po modré a červené značce (zelená míří na Stropník a Horní Háj) po silnici vpravo dolů přes obec. Poměrně prudce klesáme, nad kostelem značky zkracují silniční zákrut cestou vlevo. Pak stále po silnici dojdeme k orientačnímu místu v dolní části vsi, kde se modrá a červená značka oddělují. Modrá pokračuje do Oseka, my se dáme vpravo po červené. Vede nás širokou cestou přes louky na jižním svahu Vlčí hory. Vpravo pod lesem míjíme skupinu chat, u nich se cesta zatočí vlevo k bývalého hájovně. Za ní, na rozcestí několika cest u kraje lesa, nás červená vede vpravo dost prudce dolů travnatou pěšinou zalesněným svahem až k široké cestě v závěru Panské doliny, k půvabnému místu* s lesním rybníčkem a malou chatovou kolonií. Za osadou se cesta změní na úzkou panelovou silničku, která dost výrazně klesá úzkým zalesněným údolím podél Loučenského potoka. Asi po 1,5 km míjíme novou kamennou hráz, sloužící k čistění vody.

V dolní části doliny vystřídá panelovou vozovku opět zpevněné cesta, která nás zanedlouho vyvede z lese a vstoupí mezi honosnou vilovou zástavbu při horním okraji vsi Loučná. Pak sestupujeme asfaltovou silnicí, přímo před námi se otvírá pohled na skalnatý vrchol Bořeně, jednoho z nejvýraznějších kopců Českého středohoří. Dojdeme až na křižovatku s hlavní silnicí u kapličky a zahýbáme vlevo k turistickému orientačnímu místu u konečné stanice městských autobusů. Loučná, dnes místní část města Lom, která stavebně navazuje na jeho severní čtvrť (Horní Lom), se poprvé připomíná v r. 1538. V minulosti se vždy dělila mezi panství Osek a Duchcov. Původní vesnickou zástavbu v nové době narušilo menší sídliště při silnici Horní Litvínov – Osek a několik čtyřpodlažních panelových domů na východním konci vsi. Při hlavní silnici stojí poničená pozdně barokní kaplička z r. 1799. (Stravování: penzion Anšajba PO–ČT, NE 11–23, PÁ–11–03, SO 12–23; restaurace U Tyšerů PO 14–23, ÚT–NE 12–23 h; Dustin club U kapličky, herna bar denně 17–02 h)

Další doporučené cíle:

Lom*– 2 km jižně od Loučné, hornická obec, od r. 1938 město v údolí Lomského potoka, prvně zmiňované r. 1341. Na náměstí novorenesanční kostel Nejsv. Srdce Páně z r. 1888, před ním památník občanům Lomu umučeným v koncentračních táborech za 2. světové války, před školou smírčí kříž se znamením kuše, pomník sestřeleného amerického letce a torzo morového sloupu. Na hřbitově památník obětem neštěstí na dole Kohinoor 14. 11. 1946.

(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)