Obtížnost putování je dána častými výstupy a sestupy – dvakrát přetneme údolí Černé Nisy, sejdeme k Fojtce. Navštívíme tajemnou skálu Jezdec, podíváme se na známé tisy, připomeneme si pověstmi opředený Dračí vrch a spatříme i zázračný pramen. Díky své náročnosti je trasa vhodná pouze pro pěší.
Liberec-Lidové sady – Strážní buk 1,5 km – Mlynářův kříž 2 km – Jezdec 2,5 km – rozcestí pod Javorovým vrchem 5 km – Fojtka, horní část 6,5 km – Fojtka, rozcestí u tisů 7,5 km – odbočka na Dračí vrch 8,5 km – rozcestí pod Dračím vrchem 9 km – rozcestí ke Kateřinkám 9,5 km – Kateřinky 11,5 km – kostel U obrázku 12,5 km – Liberec-Lidové sady 14,5 km
Významné kulturní, průmyslové a sportovní středisko severních Čech Liberec*** leží v půvabné poloze Liberecké kotliny mezi Ještědským hřbetem a Jizerskými horami. Tramvají, autobusem městské hromadné dopravy nebo vlastním dopravním prostředkem se rychle dostaneme od železniční stanice či autobusového nádraží přes střed města do Lidových sadů*, okrajové čtvrti, jakoby přitulené k úpatí Jizerských hor.
Lidové sady jsou čtvrtí vilek, zahrad, zkrátka zeleně. V této části Liberce je proslulá Severočeská botanická zahrada***, založená r. 1876 a přenesená sem r. 1895. Pyšní se několika českými primáty – je zde komplex mořských akvárií i sladkovodní akvárium, sbírka masožravých rostlin s více než 100 druhy patří dokonce k nejpřednějším na světě, pěstuje se zde i více než 1 000 druhů orchidejí a téměř 1 000 druhů kaktusů, tradičně obdivovaným exemplářem je viktorie královská o průměru listů až 2 m, které udrží na hladině i dítě vážící až 35 kg. Severočeská zoologická zahrada*** je sousedem botanické zahrady a nejstarším zařízením tohoto druhu v Čechách, založeným r. 1906 v údolí Lesního potoka s přibližně 600 druhy savců, ptáků a 150 druhy plazů. Cenný je úspěšný chov poloopice lemurkata a kozorožce kavkazského, obdivované jsou expozice kočkovitých šelem či lachtanů i další zajímavé druhy, pravděpodobně nejznámější jsou však tzv. bílí tygři, světová rarita. Po tygrech je pojmenován dokonce liberecký hokejový extraligový tým.
Odpočinku, vycházkám, rekreaci slouží park s přírodním divadlem, v areálu je i kino, dětské hřiště atd. (Stravování: restaurace, stánek s občerstvením.)
Z rozcestí turistických cest stoupáme po frekventované červené značce, mířící do nejnavštěvovanější části Jizerských hor. Dvakrát přetneme již nezřetelnou bobovou dráhu z padesátých let, až zdoláme převýšení 120 m a staneme na křižovatce lesních cest u Strážního (Křížového) buku*. Pokračujeme vlevo vrstevnicovou cestou společně se žlutou značkou kolem pramene pitné vody a ohniště, zleva se k nám připojí modrá značka a po pár krocích stojíme u Mlynářova kříže*. Německý nápis hlásí, že kříž byl instalován na paměť mlynáře Antonína Jägera z Rudolfova, který zemřel r. 1864.
Od kříže klesáme stále lesem ke kratičké odbočce na mohutnou žulovou skálu, vystupující nad levý břeh Černé Nisy a nazývanou Jezdec**. Je to tajemné místo, považované dříve za obětiště starogermánských kněžek. Archeologické výzkumy potvrzují, že zde ve 14. a 15. stol. stával hrádek, střežící významnou cestu údolím Černé Nisy. Z přístupné náhorní strany byl chráněn dnes už málo zřetelným valem. Když byl prokopán, ukázalo se, že byl vytvořen ze dvou řad kůlů, mezi nimiž byla hlína s drtí. Na skálu stoupáme po vytesaných schodech, na temeni je vyhloubeno lože pro trámy a obdélníková prohlubeň. O prohlubni se říká, že je otiskem koňského kopyta. Obávaný lupič Černý Jíra unesl hezkou dceru hamrštejnského pána a držel ji na svém hradě. Dívčin snoubenec ale pevnost přepadl a čeládku pobil. Černý Jíra pobídl koně ke skoku do smrtící hloubky – a vyvázl nezraněn, což je přičítáno jeho spojení s pekelnými mocnostmi.
Od Jezdce sestupujeme strmou strání do údolí Černé Nisy, překročíme silnici a stoupáme po pravém břehu divokého řečiště, přítoku Černé Nisy, který v jednom místě tvoří nevysoký vodopád, a po lesní silničce dorazíme na rozcestí pod Javorovým vrchem (nazývaný též Jírův kámen). Od Černé Nisy jsme zdolali převýšení 150 m, teď následuje pohodlné klesání po lesní silnici, provázené stále žlutou značkou, po pravé ruce skáče po kamenech Fojtecký potok.
Silnička nás přivádí k hornímu okraji obce Fojtka*, založené r. 1559 a nazvané buď po fojtovi hamrštejnského panství, případně po Vogtovi či Voigtovi. Obec je půvabně položená na obou březích Fojteckého potoka, nabízí se nám pohled na několik rázovitých stavení tohoto regionu a při bližším průzkumu i na atraktivní okolí. (Ubytování, stravování.)
Žlutá značka nás vede horní částí obce, brzy odbočuje ze silnice vlevo, stoupá k lesu a pohodlnou cestou pokračuje k půvabnému palouku s turistickým rozcestníkem. Z tohoto místa se můžeme vydat po trase naučné stezky Tisy pod Dračí skálou**. Chráněné naleziště tisu červeného bylo oficiálně vyhlášeno 10. 2. 1977, ale obec Fojtka chránila vzácné jehličnany dlouho před tímto datem. Kolem r. 1850 byly mladší stromy téměř zlikvidovány zvěří, uzavřenou do nové obory. Roku 1929 četníci sepsali fojtecké tisy a nařídili ochranu. Stezka stoupá vzhůru asi 300 m, i se vstupem má pět zastávek. Je přístupná od 1. 4. do 31. 10., dnes je však neudržovaná. V závěru stezky pokračujeme stále vzhůru až na zelenou turistickou značku (mimo sezónu jdeme od rozcestí pouze po zelené).
Ta nás přivede ke krátké odbočce na Dračí vrch (kámen)*. Podle pověsti se zde před lety usadil mohutný drak, který nechával lidi na pokoji pod krutou podmínkou – že mu jednou do roka na svátek čarodějnic bude předložena lidská oběť. Všechny svobodné dívky odevzdaly poslům lístky se svými jmény. Lístky byly vsypány do obětní mísy, prohlubně na vrcholu, drak je rozfoukal – jen jediný lístek zůstal tajemnou mocí přikován na kameni. Ta nešťastnice, jejíž jméno bylo na lístku, pak byla předhozena drakovi. Tak padl los i na děvče z blízké hájenky při stezce ke Kateřinkám, marně čekající na včasný návrat svého ženicha z dalekých cest. Již byla vedena vzhůru k Dračímu kameni, leč její milý se vrátil, těsně před skalami ji předběhl a šípem proťal dračí hrdlo. A byla svatba…
Z Dračího vrchu sestupujeme po zelené značce na rozcestí, zde se dáme vpravo mezi žulovými kameny až na palouk, ze kterého se otvírá nádherná vyhlídka na Ještěd a pohled na hájovnu u cesty – právě odtud snad pocházela ona dívka z dračího příběhu. Zelená značka pokračuje přímo dolů do Radčic, my se dáme vlevo po značce modré, klesáme mezi pěknými chalupami.
Kolem pramene pitné vody sejdeme po silničce k silnici v Kateřinkách*. Obec byla založena r. 1609 Kateřinou z Rederu, po ní získala i jméno. Vody Černé Nisy zde poháněly řadu textilních továren, využitých později na sklady. Překročíme Černou Nisu a mezi chalupami stoupáme k silnici, po ní krátce vpravo a pak vlevo kaštanovou alejí ke kostelu U obrázku** nad Ruprechticemi. Podle tradice zdejší studánka, nad kterou visel mariánský obrázek, měla zázračnou moc. Majitel pozemku Jan Jiří Weber z Ruprechtic r. 1807 těžce onemocněl a slíbil za svoje uzdravení postavit nad pramenem sochu Panny Marie a sv. Jana. Skutečně se uzdravil a svůj slib také splnil. R. 1817 se při pouti k prameni zázračně uzdravil slepý chlapec z Raspenavy. Každou neděli sem pak přicházely zástupy lidí, jednou do roka se sem vracel i raspenavský hoch. R. 1833 postavil Jan Weber křížovou cestu a vysadil kaštanovou alej. Po smrti nejmladšího Webera zdědila pramen jeho sestra, pravnučka Jana Webera, která se rozhodla poblíž pramene postavit kostel. Třináct roků sháněla prostředky, pak doplatila ze svého zbytek a měla jedinou podmínku – kostel se navěky bude jmenovat Římsko-katolický jubilejní kostel U obrázku. Kostel byl vysvěcen r. 1907, v malebném místě na rozhraní lesů a luk, s výhledem na Ještědský hřbet, stojí dodnes.
Od kostela a pramene nás modrá značka vede podél lesa za neustálých vyhlídek k středisku branných sportů, pak lesem kolem opuštěného malého lomu a ohniště do údolí Lesního potoka k areálu Lesního koupaliště (občerstvení). Příjemná cesta pokračuje kolem hezkého místa s lavičkou a ohništěm až k okraji zoologické zahrady. Po pěšině vlevo podél silnice se vracíme do výchozího místa výletu.
Další doporučené cíle:
Mníšek – 2 km od Fojtky, obec pojmenovaná od mnichů či poustevníků podle pověsti usazených v místě nynějšího kostela sv. Mikuláše* z let 1739–40, pozdně barokní fara z r. 1767, při silnici k Fojtce údolní nádrž (možnost koupání).
Zaječí důl* – místní část Fojtky při silnici odbočující k sv. ze středu obce, v minulosti proslulé žulové lomy (žula použita mj. na stavbu přístavní hráze německého Kielu), dnes v mnohých romantická jezírka.
(Doporučujeme průvodce Jizerské hory ze Zelené edice.)
