Machovsko je kouzelný kraj kopců a skal, hlubokých lesů a dalekých výhledů. To všechno nabízí i naše trasa. Obejde Machov ze všech stran, vystoupí na tři kopce a předvede nám jedny z nejkrásnějších rozhledů na celém Broumovsku. Trasa je velmi členitá, s častými výškovými rozdíly, nejdelší a nejnamáhavější je výstup na Bor; námaha se však rozhodně vyplatí. V některých úsecích vede cesta těsně podél státní hranice s Polskem – dávejte proto pozor, abyste nepozorností nepřešli k sousedům.
Machov, bývalý hotel Bor – Machovský Šefel 1,5 km – Machov, náměstí 3,5 km – Machovská Lhota 4,5 km – Lhotský Šefel 6,5 km – Machovská Lhota, hostinec 9 km – Pod Borem 11,5 km – Bor, vyhlídka 12 km – Pod Borem 12,5 km – Pod Machovskými Končinami 17,5 km – Machov, hotel Bor 18,5 km
Od autobusové zastávky Machov, býv. hotel Bor (jezdí sem autobusy z Police nad Metují) půjdeme krátce vlevo, na na křižovatce směrem na Bělý zamíříme vzhůru po silnici kolem továrny. Povšimneme si dvou krásných statků* broumovského typu – z r. 1866 a z r. 1854. V Machově je podobných objektů víc a patří k nejhezčím v celé oblasti. Broumovské statky jsou kamenné, krásně zdobeným štítem obrácené k hlavní cestě, obklopené dvorem, do něhož se vjíždí branou. Bývají natřeny bílou nebo žlutou barvou. Štíty zdobí polosloupky a různé ornamenty, v nejvyšším místě pod střechou mívají letopočty, udávající rok založení statku, často i jméno hospodáře a jeho manželky nebo další údaje. Stoupáme po silnici a v polovině stoupání odbočíme vlevo na polní cestu vedoucí k rohu sadu. Cesta pokračuje nad sadem, vstoupí do lesa a dovede nás k západnímu konci hřebene Machovského Šefelu. Před televizní retranslační věží uhne prudce doprava, téměř do protisměru, a pokračuje krajem lesa. Tento úsek bychom mohli nazvat cestou „ohnutých zad“. Přesahující větve stromů nás totiž nutí jít téměř v předklonu a tak bude rozumnější přelézt ohradník a pokračovat souběžně s cestou krajem pastviny. Za mírného stoupání (při pohledu zpět hezké výhledy na Policko a Jestřebí hory) dojdeme až k nejvyššímu místu okrajového hřebene. (Vlastní vrchol Machovského Šefelu, 590 m, leží vlevo od nás v zalesněném terénu, od naší cesty oddělený polem.)
Z pískovcové skalky se otvírá hezký výhled* na Bor a Hejšovinu, při dobrém počasí též zpět na Krkonoše. Okolí vyhlídky je chráněným územím, předmětem ochrany je starý bukový les a blízké louky s bohatou květenou. Asi 50 m za vyhlídkou zabočí cesta mírně vpravo dolů. Projdeme lesem a pokračujeme vpravo přes louku k silnici. Přetneme ji a pokračujeme opět doprava k cípu nedalekého lesa. Odtud při jeho pravém okraji (nepokračovat rovně po širší cestě!), později lesním porostem za stálého klesání k silnici. Značená cesta se jí pouze dotkne a zamíří vlevo kolem zahrádek do údolí potoka Židovka. Potok je hlavním vodním tokem Machovska. Svůj název prý získal podle dcery mlynáře Žida z mlýna pod Vysokou Srbskou. Přejdeme po lávce na druhý břeh a vystoupáme k machovskému kostelu sv. Václava*. Poprvé se připomíná již ve 14. stol., r. 1672 byl pro zchátralost stržen a nahrazen barokní stavbou z r. 1675 od stavitele M. Allia. U kostela je fara se znakem broumovských opatů a letopočtem 1870. Jedním ze zdejších kaplanů býval překladatel Sigismund Bouška (1867–1942), za nímž do Machova jezdívali Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, V. Mrštík, J. V. Sládek, F. X. Šalda a další čeští umělci.
Za farou jdeme vpravo na machovské náměstí. Jeho existence svědčí o tom, že Machov** býval významnou obcí, městysem. Vznikl někdy ve 13. stol., poprvé se připomíná r. 1354. Jméno má podle zakladatele Macha, který tu vystavěl dvorec. Vedle již zmíněných „broumovských“ zděných statků se tu dochovalo i několik roubených chalup, na náměstí pak mariánský sloup od B. Henricha z r. 1761. K obci se vztahují některé Jiráskovy povídky (Povídky z hor) a kronika U nás. Machovsko rád maloval Antonín Hudeček, který sem často jezdil. (Ubytování, stravování: Kukulda, U skokana.)
Z náměstí půjdeme asi 30 metrů zpět, před kostelem se dáme vpravo po silnici po modré značce. Za pilou odbočíme na užší silničku přímo vzhůru do kopce. Projdeme mezi vilkami, pak vlevo pěšinou přes louku zpátky k silnici v Machovské Lhotě*. Ves, dnes součást Machova, se poprvé připomíná v r. 1465. V dnešní podobě vznikla spojením Náchodské a Polické Lhoty. Narodil se tu (1750) „selský generál“ Karel Dostál, vůdce vzbouřených sedláků v r. 1775 na Policku. Čp. 54 je bývalá Kubečkova protestantská fara z r. 1815.
Po silnici jdeme vpravo asi 200 m, pak modrou značku opustíme a zahýbáme vlevo po žluté. Přejdeme přes potok Trnkavu a mírně stoupáme polní cestou přes pole a luka. Míjíme četné remízky a skupiny keřů. Asi 50 m před okrajem lesa odbočíme doprava vzhůru strání, pak po široké kamenité cestě lesem. Cesta zdolává serpentinami prudké stoupání. V ostré levotočivé zákrutě odbočuje strmá stezka vpravo k bývalé vyhlídce ze svahu Lhotského Šefelu. Vyhlídková plošina je ve velmi špatném stavu, navíc přerostlé stromy zaclonily i dílčí omezený výhled na Machovsko. Odbočku tedy zcela vynecháme. Vystupujeme ještě několik set metrů poměrně ostře, pak se stoupání zmírní; kráčíme po vrcholové plošině Lhotského Šefelu (693 m), zvaného také Přívrat nebo Machovský vrch. Machovským vrchem se na některých mapách označuje především nejvyšší bod tohoto hřebene, ležící o něco dál k východu těsně při polských hranicích. Cesta několikrát změní směr, pak projde nízkým smrkovým porostem a stočí se vpravo. Serpentinami klesá jižním svahem, v těsné blízkosti hranic. Zamíříme vlevo ke kraji lesa, kde je odbočka k vyhlídce Skalka (100 m a zpět). Z pískovcového balvanu v hustém lese je velmi omezený výhled do polského Kladska. Brzy se znovu napojíme na širokou cestu a klesáme krajem lesa; vlevo se otvírají pěkné pohledy na mohutný masív Boru. Sestoupíme až k silnici na východním okraji Machovské Lhoty. Pokud necítíme potřebu odpočinout si a osvěžit se, můžeme přejít po prvním můstku přes potok Trnkavu na širokou cestu na opačném břehu, zkrátíme si tak cestu asi o půl kilometru. Jinak pokračujeme po silnici vpravo horním koncem vsi až k penzionu U Lidmanů* (ubytování, stravování). Na stěně tu visí zašlý obraz císaře pána a u něho text, který informuje, jak se to stalo, že právě kaizr Franc Josef se stal prvním zraněným ve světové válce…
Před hostincem je rozcestí turistických cest a orientační mapa. Půjdeme po žluté značce vlevo přes potok a pak po protějším břehu zpátky proti proudu vody. Za posledním stavením uhýbáme vpravo a jdeme přímo rozlehlými pastvinami. Asi po 700 m přetneme jinou širokou cestu a pokračujeme rovně pěšinou podél řady keřů k lesu. U něj vlevo a stále při jeho okraji, po 250 m vpravo do lesního porostu, vzápětí přes paseku k osamocené chatě. Cesta začíná výrazně stoupat. Dovede nás k rozcestí, kde zahýbáme vlevo a jdeme přímo vzhůru mezi mohutnými pískovcovými balvany. U největšího a nejhezčího z nich se stáčíme vpravo. Pěšinou dojdeme k široké cestě (vpravo vykukuje lovecká chatka) a zahýbáme po ní vlevo. Zakrátko dorazíme k rozcestí. Zprava se připojuje modrá značka z Machova, vlevo odbočuje stezka s modrým významovým značením k vyhlídce na Boru. Zhruba půlkilometrové stoupání prakticky přímo svahem je dost náročné, ale rozhodně vám tuto odbočku doporučujeme. Dovede nás na úpatí mohutných pískovcových skal těsně pod státní hranici s Polskem, prokličkuje mezi balvany a vyústí na skalní vyhlídce***, odkud je velkolepý, ničím neomezený výhled na Machovsko, Policko, Hronovsko i Krkonoše, na hradbu Javořích hor a skalnatou kupu Hejšoviny. Jako na dlani máme cestu, po níž jsme zatím prošli, s dominantou zalesněných hřebenů obou Šefelů. Mohutný masív Boru, jehož vrchol je asi 200 m nad námi, leží již z větší části na polském území. Je to stolová hora (915 m), polsky zvaná Skalniak, na temeni (přímo nad našimi hlavami) lemovaná skupinou Blednych Skal, česky zvaných Divoké ďoury. Jde o bludiště nevysokých pískovcových balvanů, oddělených úzkými skulinovitými průchody, podobnými norám, divokou spleť mostů, strží a roklin a stovky pozoruhodných skalních útvarů.
Bledne Skaly jsou zpřístupněné od roku 1950, přístup do nich je však pouze z polské strany. Několik metrů před vyhlídkou, nad stezkou, po níž jsme přišli, se tyčí asi 30 m vysoký skalní útvar s mohutným zaklíněným balvanem. Je to tzv. Rozsejpací či Sypací skála** (či spíše její zbytek) s pozoruhodnou historií. Na polské straně, těsně nad státní hranicí, asi 60 metrů pod Blednymi Skalami, stával převislý pískovcový kvádr, zachycený pouze jedinou stěnou. Pod ním vznikla malá vyhlídková plošinka, krytá přírodní kamennou klenbou dlouhou asi 8 m a širokou 2 metry, obehnaná zábradlím. V noci 11. května 1921 se přečnívající balvan náhle odlomil a s obrovským rámusem se řítil přes státní hranici po západním – českém – svahu hory. Na své cestě drtil vše, na co narazil – stromy i menší skalní balvany. Asi po 100 m se pak zarazil o skalní pilíř a nárazem se roztříštil. Menší úlomky dopadly ještě asi o 300 m níž, největší kus se zaklínil právě o skálu, která se tyčí nad námi v sousedství vyhlídky. Skála, která cestu balvanu zastavila, se sama posunula o 2 m ze svého ložiska a odlomily se z ní velké kusy pískovce. Po katastrofě dostala své dnešní jméno – Rozsejpací skála. Podle pověsti se skála měla zřítit, až bude Prusku nejhůř. A opravdu se tak stalo…
Z vyhlídky se stejnou cestou vrátíme na rozcestí a budeme pokračovat vlevo po modré značce. Cesta, po níž jdeme, se jmenuje Kalcovský stezník a v minulosti byla dost používanou spojnicí mezi Machovskou Lhotou a osadou Machovské Končiny, ležící v samém cípu hranice s Kladskem. Zprvu nás vede lesem zhruba po vrstevnici, pak začne klesat, přejde paseku a téměř se dotkne hranice (vlevo). Přetne cíp lesa a znovu dojde k hranici. V těchto místech modrá značka opouští širokou cestu a jde vlevo. Pěšinou sestoupí na dno rychle se prohlubující rokliny a pak pokračuje protějším svahem při kraji louky (louka je již v Polsku, hranici tvoří řada bříz). Nakonec se stočí vpravo na širokou cestu a klesá k odbočce na vyhlídku. Pak mohutnými serpentinami sestupuje zalesněným svahem. Na kraji lesa u osamělé chaty jdeme vlevo přes louku a pak podél zarůstající úvozové cesty k rozcestí Pod Machovskými Končinami. Tady modrá značka končí. My půjdeme vpravo po červené, která nás za stálého klesání dovede do Machova k silnici a po ní vpravo k autobusové zastávce u bývalého hotelu Bor. (Na náměstí nebo k penzionu Kukulda pod skokanským můstkem je to odtud asi půl kilometru.)
Další doporučené cíle:
Bělý* – 1,5 km sev. od Machova, ves v údolí potoka Třeslice pod Broumovskými stěnami. Lidová architektura – např. čp. 36/37 je roubená budova z r. 1802. V obci žil jeden z vůdců selského povstání r. 1775, „selský generál“ Karel Dostál, postava z Jiráskových Skaláků.
Bezděkov nad Metují** – 3 km zsz. od Machova, ves založená v 1. polovině 13. stol. Cenný vrcholně barokní kostel sv. Prokopa z let 1724–27 patrně podle projektu K. I. Dienzenhofera, centrální osmiboká stavba se dvěma věžemi v průčelí. Zařízení barokní a empírové, hodnotný obraz Setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem, před kostelem sochy z 1. poloviny 19. stol. Nový zvon z r. 1999 váží 520 kg, má obecní znak, byl pořízen ze sbírek občanů a sponzorů. Na zahradě čp. 146 cyrilometodějský kříž zvaný Baba, připomínající místní, blíže neznámou událost. Dva nově opravené klenuté haltýře z r. 1862, nad nimi roubenice zastřešené šindelem.
Nízká Srbská* – část Machova, pravobřežní zástavba při potoce Židovka. Řada staveb lidové architektury z 18. a 19. stol., např. roubená kovárna z r. 1799 (čp. 47), jedna ze dvou dochovaných v Čechách, dům s kalichem na střeše (čp. 77) a další.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
