První zastávka patří významnému zámku, pak nás čeká půvabné údolí Lužce a dlouhé stoupání do hor za sluncem – když se den vydaří, je to nádhera, často tu ale pěkně profukuje, protože v nejvyšších partiích si to pošlapeme po holém kopci. Seznámíme se s lyžařskými středisky i zajímavou lidovou architekturou. Závěrečný úsek po silnici nám může usnadnit autobus.
Jirkov, nám. – Červený Hrádek 1,5 km – Pyšná 7,5 km – Lesná, rozc. 11 km – Svahová 14 km – Boleboř 16 km – Jirkov, nám. 21 km
Jirkov** vznikl jako podhradí strážního hradu (dnešní Červený Hrádek) na pravém břehu potoka Bělá při mýcení pomezního hvozdu Borek snad již někdy v polovině 13. stol., první písemná zmínka pochází z r. 1321. Název vznikl zřejmě z osobního jména a znamenal Jirkův dvůr. Na jaře r. 1421 sice husité dobyli hrad, Jirkov ale ušetřili – prý jej minuli v husté mlze. V r. 1455 získal Jirkov městská práva a v r. 1558 i městský znak. V r. 1596 byl pod náměstím dobudován pískovcový sklep, pronajímaný za úplatu měšťanům – některé části se dochovaly dodnes. Po bitvě na Bílé hoře ztratil Jirkov většinu výsad, až v 60. letech 17. stol. došlo k oživení. Pod panským pivovarem u potoka vznikla židovská osada. V r. 1820 byly zbořeny městské hradby, v r. 1850 se Jirkov na nějaký čas stal sídlem okresního úřadu, v r. 1870 byla zahájena železniční doprava. Po r. 1945 začalo osídlování českým obyvatelstvem, po r. 1950 vzrostl výrazněji jejich počet. Postupující výstavba prakticky propojila Jirkov s Chomutovem.
Nejstarší památkou je pozdně gotický kostel sv. Jiljí z r. 1538 na místě starší svatyně z r. 1300 (její části byly začleněny do nového objektu). V letech 1540–45 byla ke svatyni přistavěna městská věž. V kostele jsou pohřbeni někteří významní členové šlechtických rodů – objevíme tu náhrobní desku Kryštofa z Karlovic (zemřel r. 1578), Jindřicha z Rottenhanu, Jana Nepomuckého z Trauttmansdorfu aj. Morový sloup s pietou u kostela je dílem J. Brokofa z r. 1695, stejný sochař vytvořil plastiku sv. Jana Nepomuckého – v r. 1708 ji nechal zhotovit Ferdinand Küttner jako dík za to, že jeho dům unikl velkému požáru. Radnice byla postavena po r. 1840 na místě původního renesančního objektu ze 16. stol. Před radnicí je barokní kašna z 18. stol. U cesty do Vinařic stojí vila majitelů cirkusu Kludský – cirkus měl od r. 1920 v Jirkově zimoviště včetně cvičné manéže, stáje a haly pro drezúru šelem. Boží muka při silnici na Vysokou Pec pocházejí z . 1600. (Ubytování, stravování: hotely Kavalír, Stadion, penziony Bremen, Hana, turistická ubytovna Hostes aj.)
Z náměstí se rozchází víc turistických značek – my zvolíme zelenou směr Pyšná a Lesná. Jdeme po silnici ven z města, jistě nevynecháme neznačenou odbočku k Červenému Hrádku***. Na místě dnešního barokního zámku stál původně hrad, zvaný Borek, založený ve 2. polovině 13. nebo na začátku 14. stol. Albrechtem ze Seebergu. Název Červený Hrádek se ujal v husitském období, kdy byl natřen červenou barvou. Zkázu přinesla třicetiletá válka – po ní hrad zůstal zříceninou. V letech 1655–69 byly zbořeny zbytky hradeb a v letech 1669–75 byl pod vedením italského mistra Santina Bossiho postaven zámek. V letech 1687–88 tady měl sochařskou dílnu Jan Brokof, zde se mu narodil v r. 1688 syn Ferdinand Maxmilián Brokof, pokračovatel rodinné umělecké tradice. J. Brokof také plastikami vyzdobil dobře udržovaný anglický park, ve kterém je i budova zámeckého divadla z konce 18. stol. a novogotická hrobka bývalých majitelů panství z r. 1687. V r. 1695 byla postavena zámecká kaple sv. Jana Křtitele. Nádvoří zdobí dvě kašny se sochami Polyfema a Odyssea. Ve vsi Červeném Hrádku pak stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1848. Mezi majiteli čtyřkřídlého zámku s arkádovým nádvořím byla řada zajímavých osobností – např. podnikavý Jindřich Rothenhan (1737–1809) zorganizoval v r. 1791 průmyslovou výstavu v areálu pražského Klementina.Dnes si můžeme prohlédnout zámecké interiéry včetně Rytířského sálu, kapli sv. Jana Křtitele, pracovnu Maxmiliána Hohenlohe, expozici vojenství, výstavu obrazů G. Zindela, výstavu starožitných hodin a jiné zajímavosti. (Otevřeno: květen – září ÚT–NE 10–17 h, říjen PÁ–NE 10–17 h, občerstvení.)
Vracíme se stejnou cestou na zelenou značku, sledující silnici (stravování: restaurace U Koníčků ÚT–NE 14–22 h), dotkneme se Bíliny, přetneme její přítok Lužec a za oplocením zatočíme na zpevněnou komunikaci vlevo . Po levé ruce máme oplocenou lesní školku. Přiblížíme se k potoku a pohodlnou komunikací stoupáme kaňonovitým údolím*. Míjíme rozcestí s mostkem, pokračujeme přímo do míst, kde se vpravo otvírá boční údolíčko. Zatočíme k němu a stoupáme ve svahu na okraj lesa. Vpravo a na rozcestí hned vlevo pohodlnou cestou dorazíme k silnici. Po ní vlevo vysokým lesem nabíráme výšku až pozdravíme první chalupy v Pyšné*. Míjíme parkoviště, kapličku, hezké hrázděné domy (např. čp. 10), poměrně strmě vystoupáme na horní okraj vsi a po cestě se dáme vlevo. Prohlédneme si lyžařský areál (přetínáme trasu vleku, dobře vidíme i na sjezdové tratě), širokou cestou stále stoupáme až definitivně ustoupí les a výhled je stále lepší a lepší.
Vysupíme k horskému hotelu Lesná (ubytování) a dopřejeme si ještě pár výškových metrů k rozcestí – tady zatočíme vlevo, teď už po červené značce, pár kroků na vlastní vrchol Lesné (911 m). Tady si buď užijeme slunce nebo větru, pěkně se rozhlédneme, vyhlídka** je to impozantní a ničím neomezená. Následuje klesání prakticky po spádnici, cesta je místy trochu podmáčená. Vyhoupneme se na silničku, nazývanou Sluneční cesta, zatočíme vlevo a nepřehlédneme místo, kde nás značka vyláká vpravo do nízkého porostu. Překročíme Lužec, který tu má podobu zatím jen rozpustilého potůčku a pak tím romantickým koutem vystoupáme až k silnici, po které zatočíme vlevo.
Zprava se k nám připojila zelená značka, brzy se přidá i žlutá – to už jsme u turistického informačního místa na okraji Svahové*, přečteme si, co nás ještě čeká. Žlutá značka bude naším průvodcem na zbývajícím úseku trasy. Společně uhneme vlevo ze silnice, budeme trochu závidět chatařům (jejich obydlí jsou opravdu na hezkém místě) a dopřejeme si třeba trochu občerstvení v hotelu, který míjíme. (Ubytování, stravování: horský hotel Svahová PO–ČT 11–22, PÁ 11–23, SO 11–24, NE 11–20 h.) Začínáme ostřeji klesat – skloníme se před lanem háčkového vleku (vede tu sjezdovka z Farského vrchu) a pochodujeme po svahu dolů, na okraji lesa zatočíme vpravo, pěkně se přitom prohlédneme Boleboř, tulící se ke strmým stráním.Vyhoupneme se na kamenitou cestu a po ní vlevo scházíme do Boleboře*. Podél silnice nás zaujme několik hezkých lidových staveb** (především čp. 13, dále 58, 85). Ves patří k nejstarším v oblasti, připomíná se r. 1352, stávala tady i tvrz. Novodobá kaple sv. Mikuláše byla vysvěcena r. 1993. (Občerstvení: potraviny Horalka mj SO 15–17, NE 10–12 h.)
Z Boleboře jdeme stále po silnici – můžeme využít autobusového spojení, ale ani po asfaltu to není až tak fádní. Terén je členitý, příroda okouzlující. Vlevo od silnice vidíme oplocení obory, kterí sahá až k údolí Lužce. Procházíme osadou Jindřišská*, na návsi stojí kaple a hezký soubor hrázděných domů** (především čp. 5). Silnice se strmě pouští k Jirkovskému potoku, žlutá značka odvážně odskakuje ze silnice na úzkou pěšinu vlevo ve stráni – ale po silnici je to skoro pohodlnější. Vycházíme z lesa a stále po žluté dorazíme do středu Jirkova.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
