Pestrá, členitá trasa nabízí časté stoupání a klesání. Obraz krajiny se neustále mění – navštívíme zalesněný hřeben Závory i Javoří hory, dotkneme se Teplického skalního města, projdeme řadou rázovitých vsí a osad s půvabnou lidovou architekturou a především si užijeme nádherných dalekých výhledů. Přesvědčíme se, že ani těžba uhlí této půvabné oblasti na rozhraní Náchodska a Trutnovska naštěstí příliš neublížila. Pokud si do batohu zapomeneme přibalit nějaké to občerstvení, nevadí, na trase je několik restaurací. Většinou půjdeme po solidních cestách, jen krátké úseky mohou být za deštivého počasí poněkud blátivé.
Janovice, žel. stanice – Zadní Rač 1,5 km – Radvanice 3,5 km – Jestřebí hory, Panská cesta 6,5 km – pod Kolčarkou 8,5 km – Horní Vernéřovice 12 km – Studnice 14 km – u Skal 15 km – Skály, zámeček 15,5 km – pod Čapím vrchem 16 km – pod Zvětralým vrchem 18,5 km – Janovice, žel. stanice 20,5 km
Z železniční stanice Janovice u Trutnova (trať Teplice nad Metují – Trutnov) půjdeme nejprve asi 150 m bez značení podél trati jihovýchodním směrem, za železničním přejezdem se k nám zleva přidá červená turistická značka. Pokračujeme po ní cestou při kolejích, pak se dáme vpravo, mineme osamocené stavení a začínáme mírně stoupat pěkným údolíčkem kolem potoka. Nepřehlédneme odbočku vlevo; červená opouští širokou cestu a jde krajem paseky k cípu lesa, vystoupá do strmého břehu a dovede nás krajem lesa k rozcestí. Tady se stáčí mírně vlevo – po pravé straně míjíme zalesněný vrchol Přední Rač (710 m), vlevo holý vrcholek Zadní Rač (700 m). Druhý název obou kopců – Přední a Zadní Hradiště – svědčí o tom, že zde bývala pravěká opevnění, o kterých však není nic bližšího známo. Oba vrcholky patří k hřebeni zvanému Závora, který se táhne od státní hranice nad Horní Vernéřovice a odděluje Jestřebí hory od Teplicko-adršpašských skal. Při pohledu zpět se nám otvírá pěkný výhled na protější Strážný vrch a jednotlivé vrcholy skalního města.
Červeně značená cesta se brzy stočí vpravo a klesá zalesněným svahem k železniční trati, překročí ji a pokračuje vpravo lesem (místy trochu krkolomný terén je důsledek těžby dřeva) k okraji Radvanic*. Objevují se první, částečně opuštěné stavby patřící ke komplexu zdejších kamenouhelných dolů. Černé uhlí Žacléřsko-svatoňovické pánve se začalo těžit již koncem 18. stol. Používalo se při pálení cihel, potřebných na výstavbu josefovské pevnosti. Uhlí se také spalovalo v nedaleké elektrárně v Poříčí u Trutnova, která se „podepsala“ svými imisemi (včetně radioaktivních) na stavu krkonošských a zdejších lesů. Neefektivní těžba byla ukončena v r. 1994 a elektrárna byla přestavěna na zemní plyn. S historií těžby v revíru se můžeme seznámit v Žacléři, kde ještě několik let bude umožněno menším skupinám zájemců i sfárat do postupně zatápěného dolu. Pozůstatkem těžby v Radvanicích jsou hořící haldy hlušiny. Rekultivace a trvalé uhašení hořícího dolu Kateřina je nákladným a obtížně řešitelným úkolem. Procházíme severovýchodní částí obce, v níž se dochovaly překrásné roubené chalupy**, vzorně udržované a využívané převážně k rekreaci. Dojdeme k silnici a jdeme po ní krátce vlevo dolů, přetneme křižovatku, za ní pak opustíme červenou značku a pokračujeme silnicí v přímém směru po modré. Vpravo za potokem je restaurace U Holečků (stravování).
Ves Radvanice* se poprvé připomíná v r. 1607. Nad obcí (vpravo při červené značce) stojí pseudorománská kaple sv. Jana Křtitele (3) z r. 1899 s hranolovou věží, před ní je sloup se sochou P. Marie z r. 1865. Asi 1 km východně od vsi pod vrchem Hradiště je naleziště araukaritů – zkamenělých prvohorních stromů. Na opačné straně, západně od obce v místech nazývaných Zámecký vrch nebo U starého zámku, stával malý radvanický hrad. Nemá žádné jméno a neuvádí se ani v písemných pramenech. Vznikl asi ve 2. polovině 13. stol. při kolonizaci zdejšího kraje a plnil pravděpodobně strážní funkci. V r. 1970 jej prozkoumali archeologové, kteří zjistili, že na hradním pahorku o rozměrech 31 × 24 m stávala věžovitá stavba, doplněná obytnou budovou na severovýchodním úpatí. Hradní areál chránily od severu, východu a jihu příkopy a valy, při přístupové cestě od jihu zdvojené. – Modrá značka nás vede ven z obce po silnici údolím potoka Jívky. Vlevo na protějším břehu míjíme mohutnou zarůstající haldu. Silnice se přiblíží k lesu a vede krátce po jeho okraji, u osamělého stavení zahne ostře vpravo na lesní silničku. Brzy ji však opouští a zahýbá vlevo na širokou lesní cestu. Jdeme po ní asi 400 m, pak z ní sejdeme vpravo na méně výraznou cestu, která začíná stoupat údolím podél malého potoka. Na mýtině za krmelcem je rozcestí, my pokračujeme stále v přímém směru vzhůru nízkým jehličnatým porostem. Postupem času se cesta změní v pěšinu, přimkne se těsně ke břehu nad vymletým korytem potoka, nakonec se stočí vpravo a vysokým lesem vystoupá na asfaltovou Panskou cestu.
Tady modrou značku opustíme (pokračuje do Malých Svatoňovic, 2 km) a dáme se po červené vlevo. Jdeme po široké a rovné Panské cestě, která slouží především pro dopravu dřeva a sleduje po celé délce hřeben Jestřebích hor. Po levé straně míjíme tabulky, které oznamují, že až sem sahají hranice chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Cesta mírně klesá, po 1 km nás dovede k rozcestí u lesního srubu, odkud jdeme stále v přímém směru po hřebeni. Po obou stranách cesty míjíme betonové pevnůstky, součást pohraničního opevnění ze 30. let 20. stol., které střežily přechody přes Jestřebí hory směrem od Broumovského výběžku. Mineme skalnatý vrchol Kolčarky (691 m) a sestoupíme k rozcestí pod Kolčarkou*, kde se červená značka rozbíhá na čtyři směry. Zvolíme cestu vlevo, která sestupuje z hřebene. Vyjdeme z lesa, přetneme jinou cestu a pokračujeme sotva patrnou pěšinou přes zarůstající paseku. Nakonec se dostaneme opět na širokou cestu a pěkným údolím klesneme k silničce. Přetneme ji, přejdeme po hrázi mezi dvěma lesními rybníčky a cípem lesa dorazíme k další hrázi, která zadržuje vody potoka Jívka do větší nádrže*.
Na druhém konci hráze se dáme vlevo, chvíli jdeme při břehu rybníka, pak se cesta stáčí vpravo do bočního údolíčka, kterým vystoupí k silnici při kótě 543 m. Silnici přetneme a sestupujeme pěšinou mezi lukami. Otvírá se nám hezký pohled na Vernéřovice, vrch Záhoř a zalesněné vrcholky, obklopující Teplicko-adršpašské skály. Dostaneme se znovu až k silnici, po které pokračujeme vpravo dolů do obce Horní Vernéřovice*. Dominuje jí kostel sv. Maří Magdalény, původně gotický ze 14. stol., do dnešní barokní podoby upravený v letech 1686 a 1710. Je to rozlehlá stavba na půdorysu latinského kříže s hranolovou věží. Z gotického období se dochoval široký hrotitý portál na jižní straně lodi, nad ním jsou v omítce patrná původní okna s lomeným obloukem, odkrytá roku 1932. Kostel stojí ve svahu a je obklopen hřbitovem, v jehož zdi jsou zasazeny dva empírové figurální náhrobníky. V Horních Vernéřovicích, ale i v dalších osadách v údolí potoka Dřevíče, který tudy protéká, se dochovaly ukázky cenné lidové roubené architektury. (Stravování: restaurace Pod lípou.) Stavebně související Dolní Vernéřovice níže při potoce mají charakter horské vsi, velmi staré, založené již v polovině 13. stol.
Na rozcestí uprostřed vsi jdeme spolu s červenou značkou vpravo. Silnice mine kostel a začíná prudce stoupat zalesněným svahem vrchu Záhoř. Vystoupíme až do sedla, opustíme les a stále po silnici (vlevo míjíme pěkná boží muka) klesneme do osady Studnice*, připomínané poprvé r. 1542. Leží v romantickém údolí jednoho z přítoků potoka Dřevíče. Dochovaly se tu četné roubené chalupy, v nejnižším místě silnice stojí pěkná pozdě barokní plastika Ukřižování z r. 1831*. Za rekreačním střediskem Sněženka je pramen pitné vody. Tady také končí silnice, která se mění v širokou prašnou cestu a stoupá horní částí osady. V pravotočivé zatáčce ji opustíme a jdeme přímo pěšinou do svahu. Z vrcholu stoupání je pěkný pohled zpět na okolní zalesněné vrchy. Pěšina opět vyústí na širokou cestu a dovede nás k silnici, kde je turistické rozcestí U Skal. Po silnici dojdeme do středu osady Skály** k bývalému zámečku.
Tady opět změníme značku a dáme se vlevo po žluté. Stoupáme úžlabinou mezi domky, později při okraji chatové osady. Za ní se dostaneme k široké cestě na rozcestí Pod Čápem (vpravo odbočuje zelená značka na vrchol Čápu, 0,5 km) a jdeme po ní mírně vlevo stále při okraji lesa. Dostáváme se k nejkrásnějším místům celého putování. Před námi se otevírá úchvatné panoráma***, které nás bohatě odmění za našlapané kilometry. Jako na dlani máme celou severní část Náchodska – nejblíže k nám skupinu skal nad osadou Skály, dále Ostaš, Bor, Hejšovinu, Broumovské stěny, Turov, v pozadí táhlé hřebeny Orlických hor. O kus dál se cesta stočí vpravo a výhled se poněkud změní – tentokrát můžeme obdivovat zalesněné vrcholky Závory a Jestřebích hor. Překvapením však ještě není konec – asi po kilometru opustíme kraj lesa a jdeme mírně vlevo polní cestou. Vpravo se objeví pískovcové věže Teplického skalního města a přímo před námi (ovšem za příznivého počasí) úchvatná kulisa** Krkonoš, kterým vévodí vrcholek Sněžky. Znovu se přiblížíme k lesu u rozcestí Pod Zvětralým vrchem. Pokračujeme krátce vlevo spolu se zelenou značkou, která přichází z oblasti Teplických skal, po 200 m se se žlutou značkou rozloučíme a jdeme vlevo po zelené. Sestupujeme okrajem svahu, později lesem do Janovic*. Obec ulicového typu byla založena pravděpodobně v 16. stol. Stojí tu barokní kaple sv. Antonína Paduánského z r. 1752 a vedle ní starý roubený hostinec U Šubrtů (občerstvení), rovněž barokní z r. 1707. Z křižovatky jdeme vlevo silničkou k železniční stanici.
Další doporučené cíle:
Janovické peřeje* – 2 km jv. od Janovic, peřejnatý úsek potoka Dřevíče pod samotou Nové Domy, o něco jižněji mokrá louka s výskytem bledule jarní.
Jívka* – 3 km jižně od Horních Vernéřovic, v obci barokní socha sv. Jana Nepomuckého s figurálním reliéfem z r. 1724.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
