Strmé, obtížně přístupné vrcholy Krušných hor v pralesem porostlé, neobydlené krajině nelákaly naše pravěké předky k budování hradišť. Proto je tu pravěkých památek jen málo a pokud jsou, najdeme je spíše na kopcích v předhůří, nad Podkrušnohorskou pánví. Jednou z nich je i hradisko na vrchu Hradiště nad Černovicemi, které je hlavním cílem této výletní trasy. Seznámíme se však i s památkami na kdysi významnou sochařskou huť v Černovicích, nebudou chybět ani hezké přírodní partie a daleké výhledy.
Chomutov, žel. st. – Černovice, odb. k žel. st. 3 km – Hradiště 5 km – Černovice 7 km
Startujeme u žel. stanice v Chomutově, odkud nás povede žlutá značka (a krátce i modrá). Po lávce přejdeme kolejiště a souběžný silniční obchvat a zahýbáme vlevo do ulice V alejích. Na jejím konci se stáčíme mírně vpravo, dotkneme se moderní obchodní zóny a pokračujeme starou činžovní zástavbou ulicí Na průhoně. Na konci zástavby se dáme vlevo přes loučku ke skupině rodinných domků. Žlutá značka tu míří do ulice vpravo, my ji tu na chvíli opustíme a dáme se vlevo širokou cestou přes louku, na dalším rozcestí opět mírně vlevo. Míjíme oplocený pozemek s rybníčkem a přiblížíme se k lesíku, jehož okraj lemují staré topoly. Sledujeme les, v místě, kde se od něj cesta začíná odklánět směrem ke čtvrti Nové Spořice, půjdeme pěšinou vpravo. Nekosenou loučkou s řídkým stromovým porostem se dostaneme k široké cestě a po ní asi 150 m vpravo.
U vchodu do chatové a zahrádkářské kolonie Narcis se znovu napojíme na žlutě značenou cestu, po které pokračujeme vlevo. Ze široké cesty vzápětí odbočíme doprava na pěšinu, znovu se dostaneme k chatové osadě a za ní vystoupíme na násep, ohrazující koryto vodního přivaděče Ohře – Bílina; po něm jdeme vlevo. Za osamělým oploceným objektem převaděč přejdeme, stejně jako potok Hačku, který překonává přivaděč umělým dlážděným akvaduktem. Podél potoka pak zvolna stoupáme vpravo kolem oploceného areálu průmyslových a obytných objektů, po pravé straně nad Hačkou rostou staré duby a vrby.
Na rozcestí u žel. trati zahýbá žlutá značka vlevo na cestu mezi tratí a plotem. Po chvíli trať přejdeme a dáme se podél ní pěšinou přes louku, později březovým hájem a zarostlou lučinou k silnici. Vpravo je rozlehlý areál Agroservisu, přímo proti nám žel. stanice Černovice. Na rozcestí u trati se dáme vpravo přes koleje, po naší levé ruce je vodní nádrž v zatopeném lomu. O kus dál silnička přejde přes dvě souběžná potrubí, změní se v lesní cestu a pokračuje přímým směrem mírně vzhůru do lesa. Znovu přejdeme žel. trať, která tu mohutnými oblouky zdolává stoupání ve svazích Hradiště. Přímo u ní stojí „řopík“, malá betonová pevnůstka z 30. let 20. stol., součást obranné linie, budované při české hranici. Na rozcestí za tratí se dáme vlevo méně výraznou cestou, mírně stoupající mladým listnatým lesem, na další křižovatce půjdeme vpravo do podjezdu ve vysokém náspu žel. trati. Za ním nás značka vede doleva na pěšinu, která se po chvíli odklání od náspu a „kličkuje“ řídce zalesněným svahem. Stále stoupáme a pozorně sledujeme značení. Za loučkou s posedem zahýbáme vlevo vzhůru až pod skalnatý vrchol s tabulkou označující hranici chráněného území. Stoupáme mezi balvany, v místech, kde se pěšina stáčí mírně vpravo, míjíme výrazný val, v literatuře někdy označovaný jako Bojarská zeď.
Mezi terénními nerovnostmi a prohlubněmi dojdeme až na okraj plošiny, odkud je ze skalní lavice daleký výhled na část Krušných hor, do Podkrušnohorské pánve s hnědouhelnými doly a elektrárnou Prunéřov i na protilehlé Doupovské hory. Stojíme prakticky na vrcholu kopce Hradiště**(594 m), dříve zvaném Burgberg, porostlém mladým listnatým lesem. Jak napovídá název a dokládají i zbytky opevnění, na vrcholové plošině o rozměrech asi 360 × 190 m bývalo pravěké hradiště o rozloze asi 6 ha, obklopené kamenným valem. Ten je nejmohutnější a nejlépe patrný na stranách východní (z které jsme přišli) a severní, kde stávaly i brány. Od jihu i západu chránily plošinu strmé skalnaté srázy. Val, dnes částečně porušený lomem, je nasypán z volných kamenů, bez patrných stop konstrukce, na vnitřní straně vysoký asi 1 m, na vnější vyšší. Jak prokázal výzkum v r. 1976, byl vrchol kopce patrně osídlen již v mladší době kamenné (neolitu), určitě pak od střední do pozdní doby bronzové (asi 2000–1000 let př. n. l.); opevnění je zřejmě dílem kultury knovízské. Hradiště pak využívali lidé i v pozdní době halštatské (8.–6. stol. př. n. l.) a ve starší až střední době hradištní (7.–9. stol. n. l.). Bojarská zeď bývá někdy považována za příklad tzv. spečených valů, které měly údajně vzniknout tím, že se na navršenou řadu kamenů naskládalo velké množství dřeva a to pak zapáleno; působením velkého žáru pak došlo ke spečení kamenů.
Tento poněkud romantický výklad však odborníci popírají. Jámy na ploše hradiště jsou pozůstatkem středověké i novověké těžby křemence. Poblíž severovýchodního okraje opevněné plochy je tzv. hradní studna – přirozená, kdysi zřejmě člověkem upravená nádrž ve skále, hluboká asi 2 m. Část vrcholové plošiny o rozloze 4,77 ha je chráněná jako přírodní památka, významná z hlediska geologického vývoje Podkrušnohorské pánve i samotných Krušných hor. Křemence tu tvoří mírně ukloněnou desku, položenou na rule, která je na povrchu kaolinizována. V křemencích se hojně vyskytují rostlinné zbytky v podobě otisků, hlavně dřev, borových šišek a listů různých dřevin.
Na Hradišti žlutá značka končí. Proto sestoupíme stejnou cestou až k žel. trati, za podjezdem se dáme vpravo, na dalším rozcestí však už nebudeme zahýbat po značce doleva, ale pustíme se neznačenou cestou rovně podél náspu. Po pravé straně přímo u cesty míjíme pěkně zachovalý kamenný smírčí kříž z r. 1661 se špatně čitelným německým nápisem. Cesta sestupuje šikmo zalesněným svahem až na kraj louky s kolonií nových rodinných domků. Před ní odbočíme vlevo na most přes žel. trať, která tu prochází hlubokým zářezem, pak pokračujeme vpravo po cestě dlážděné plochými kameny.
Znovu se vrátíme k trati, překonáme ji podjezdem a jdeme po silnici vlevo dolů do obce Černovice*. Na jejím horním okraji přetneme hlavní silnici (vpravo je zastávka autobusů ČSAD) a přes kanál s přivaděčem vody sestupujeme dál do středu vsi, k zastávce městských autobusů (linka č. 9). Stojí za to pokračovat ještě vpravo po dolní (staré) silnici a prohlédnout si místní pamětihodnosti. – Ves se v písemnývh záznamech objevuje již v r. 1281. Její půdorys připomíná kříž, jeho základem jsou totiž dvě k sobě kolmé vzájemně se protínající ulice. Ve 2. pol. 17. stol. tu vznikla významná sochařská huť, která se zasloužila o umělecké obohacení obce i kraje. Nedaleko autobusové zastávky je vpravo dům čp. 10 s vjezdovou branou a brankou, barokní objekt z počátku 18. stol., v nice nad portálem stojí soudobá soška sv. Floriána, vedle vjezdu výklenková kaplička se sochou světce z r. 1669. Zřejmě nejstarším objektem v obci je dům čp. 5 z 2. poloviny 17. stol., později upravovaný, v jehož přízemí se dochoval mázhaus, sklenutý valeně s výsečemi, některé další místnosti mají křížovou hřebínkovou klenbu. Před domem stojí mariánský sloup z r. 1688 od U. Engla, obnovený r. 1840. V nice domu čp. 80 je socha sedícího Krista Trpitele z r. 1696 z dílny J. Brokofa. (Ubytování, stravování: penzion Gala; restaurace.)
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
