Z Broumova do vrcholových partií Broumovských stěn

Broumov, žel. st. – Broumov, pod náměstím 0,5 km – Broumov, hřbitovní kostel 1 km – Křinice 2 km – Jalovčinec 3,5 km – Zaječí rokle 6 km – Pelovka 7 km – odbočka na Ovčín I 8 km – odbočka na Ovčín II 8,5 km – Pánova cesta 10 km – Supí hnízdo 11,5 km – odbočka do Kovářovy rokle 11,8 km – Sova 12 km – Hvězda 13 km – kaple P. Marie 14 km – Amerika 14,5 km – Křinice 15,5 km – Broumov, žel. st. 19 km

Od železniční stanice v Broumově jdeme po žluté značce kolem autobusového nádraží, mineme textilní továrny a na křižovatce se dáme vlevo po zelené značce, která přichází od náměstí. Přejdeme Stěnavu a vlevo si všimneme barokního kostelíka sv. Ducha, kdysi součásti přilehlého špitálu. Je to jednolodní stavba se štítem z r. 1689, přestavěná v r. 1735. Pak jdeme silnicí mírně vzhůru kolem nemocnice k rozcestí u městského hřbitova, při jehož okraji stojí vynikající památka lidového stavitelství – hřbitovní kostel P. Marie*** , nejstarší dochovaný dřevěný kostel v českých zemích. Jeho dnešní podoba pochází z r. 1449, založen byl však patrně již r. 1177 a nově vystavěn ve 14. stol. Za husitských válek vyhořel, poslední obnova proběhla r. 1811. Kostel je roubený, jednolodní, kolem dokola s ochozem, vchody mají dřevěné gotické portálky. Uvnitř je trámový strop s původní ornamentikou z poloviny 15. stol. Na hlavním – rokokovém – oltáři je pozdně gotická socha Madony ze začátku 16. stol., zajímavý je i obraz s pohledem na Broumov z r. 1609. V ochozu se dochovalo devět dřevěných desek s popisem událostí z let 1542–1847, vztahujících se k městu, a dále řada znakových a figurálních náhrobních desek ze 16. až 19. stol. Na deskách, popisujících historii Broumova, se můžeme dočíst mj. i to, že r. 1542 zažilo město nájezd kobylek, v r. 1582 tu zase zuřil krutý mor, v r. 1630 panoval mimořádný hlad a drahota a r. 1766 navštívil Broumov císař Josef II. Pěkný je i přilehlý hřbitov, na kterém jsou m.j. pochováni i někteří mniši broumovského kláštera. Podle pověsti založila kostel pohanská panna, která na znamení svého úplného odvrácení od pohanství upletla věnec proložený vlastními vlasy. Věnec se ukazoval s tím, že každý, kdo by jej vzal s posměchem do ruky, bude ztrestán strašidelným zjevením…

Od kostela nás zelená značka vede po silnici z města. Mineme několik rybníčků pod Novou kolonií a dojdeme do východní části vsi Křinice. Na rozcestí pokračujeme vlevo, po několika krocích vpravo na cestu mezi domky, mineme zarůstající pomník padlých v 1. světové válce (ze jmen na desce vyplývá, že původní obyvatelstvo obce bylo vesměs německé) a zahýbáme mírně vlevo na polní cestu. Vede nás v přímém směru k hradbě lesa na obzoru, zhruba po kilometru přetneme jinou širokou cestu a míříme k osamělému hospodářskému objektu zvanému Jalovčinec. Obcházíme jej zarůstající cestou vpravo. Dojdeme k lesu a pokračujeme vlevo při jeho okraji, na konci pro změnu vpravo. Za mírného stoupání dorazíme k lesní silničce, po ní jdeme vlevo.

Vozovka nás vede ještě asi kilometr, místy výrazně klesá. Pak se od ní zelená značka definitivně odpoutá a zamíří na cestu vpravo. Začíná výstup, ve střední části dost prudký, zalesněným svahem mezi balvany pod Ovčínem. Značka končí na rozcestí turistických cest pod Zaječí roklí. Odtud půjdeme krátce vpravo po žluté značce. Vstupujeme do Zaječí rokle*, temné a pochmurné soutěsky, lemované tmavými, nepříliš vysokými pískovcovými skalami. Za stálého stoupání procházíme kolem zajímavých útvarů; jejich názvy a polohu označují šipky. (Zhruba v polovině stoupání odbočuje vpravo široká cesta doplněná schody do boční rokliny. Prochází krásnými partiemi kolem mohutných pískovcových věží, v horní části se pak napojuje na značenou odbočku k vyhlídce, která po 150 m ústí na hlavní červenou trasu. Pokud se po ní vydáme, vyhneme se rozcestí Pelovka a zkrátíme si cestu asi o půl kilometru.) V horní části Zaječí rokle přejdeme kamenité dno s malým potůčkem a vystoupíme na širokou cestu v protějším svahu. Partie nad cestou jsou odlesněné a představují romantický amfiteátr skal a věží nejrůznějších tvarů. Po cestě jdeme vzhůru ven z lesa k rozcestí Pelovka, zvanému také Nad Slavným. Je odtud daleký výhled* do kraje, za příznivého počasí mu vévodí panorama Krkonoš se špičatou čepicí Sněžky.

Od rozcestí půjdeme dál po červené značce vpravo. Přejdeme loučku a znovu vstoupíme do lesa. Po chvíli odbočuje doprava významová značka k vyhlídce* do Zaječí rokle. (V jejím závěru se na ni napojuje již popsaná zkratka.) V okolí odbočky je několik skalek pěkného hřibovitého tvaru. Jen o několik desítek metrů dál je další významová odbočka. Vede k okraji skalnatého svahu, odkud je pěkný pohled na vrchol Ovčína. Mimo jiné prochází i zajímavými skalními vraty. Pak se cesta stáčí vlevo, míjí vyústění několika menších roklí a sestoupí do další rokliny, odkud vpravo vede žlutá značka na vrchol Ovčína*. Po půl kilometru dojdeme k rozcestí Nad Hájkovou roklí (zleva se připojí žlutá značka), po dalších 200 m je další rozcestí s odbočkou k Ovčínu (žlutá vpravo). Následuje pestrý úsek členitým terénem jihozápadními svahy Stěn.

Naše cesta střídavě sestupuje do bočních roklí, znovu vystupuje k vrcholové plošině, často mění směr. Nakonec nás dovede k rozlehlé pasece. Procházíme jí napříč směrem k západu. Po naší pravé ruce se díky odlesnění objevují bizarní skalní útvary. Můžeme tu i dobře pozorovat vznik erozní skalní rokle, která se postupně zahlubuje, obnažuje skalní podloží, několikrát mění směr a nakonec ústí do zalesněné boční rokle vlevo. Na mýtině je velmi obtížná orientace, rozbíhá se tu řada cest různými směry a tak hrozí reálné nebezpečí zbloudění. Zhruba uprostřed volného prostranství mineme suchý strom se značkou, za ním je rozcestí, na kterém odbočujeme vpravo a po několika krocích vlevo na nevýraznou pěšinu. Mezi skalami sestoupíme na dno rokle, přetneme ji a znovu vystoupáme na zalesněnou plošinu. Vlevo odbočují další rokle, většinou odlesněné, s pěkně obnaženými skalami. V závěru jedné z nich přejdeme po skalním tarasu nad prudkým srázem a sestoupíme k široké cestě v horském sedle (vlevo odbočuje žlutá do Police n. M.). Jsme na tzv. Pánově cestě, po níž prchal před rozlícenými protestanty v noci 5. února 1619 broumovský opat Wolfgang Selender z Prošovic do bezpečí polického kláštera.

Mineme skálu Pánova věž a klesáme serpentinou pod hradbou skalních věží. Nepřehlédneme odbočku vlevo, kde červená značka cestu opouští a míří do lesa. Vede nás za mírného stoupání svahem skalnatého hřebene. Vlevo se otvírá pohled do malého skalního „náměstí“, pak míjí pěšina výraznou pískovcovou věž, od níž je pěkný pohled do broumovské kotliny. Stále stoupáme, dostáváme se do horní – odlesněné části – jedné z roklí, jejíž svahy jsou vyplněné skalami. Vlevo ve stráni je pěkné skalní okno. Pak pěšina prokličkuje mezi balvany a dovede nás pod vrchol Supího hnízda**. Část skály asi 15 m jižně od vrcholu tvoří útvar zvaný Starosta. Po schodech vystoupíme na vrcholovou plošinku, odkud je nádherný kruhový rozhled. Jako na dlani máme Javoří hory, Broumovskou kotlinu s kulisou Sovích hor, Hejšovinu, Bor, Orlické hory i vzdálenější panorama Krkonoš. Neobvyklé jsou i pohledy na rozeklaný hřeben Broumovských stěn i na siluetu kaple na Hvězdě.

Z vyhlídky (702 m) sestoupíme zpět na červeně značenou cestu a pokračujeme po ní k severozápadu. (Vlevo odbočuje zelená značka do Kovářovy rokle.) Členitým skalnatým terénem se dostaneme až k vyústění Kovářovy rokle*** Prohlédneme si skalní útvary Bumbrlíček, Ležící mnich a Poštovní schránka a vstoupíme do skalního bludiště. Za ním vystoupáme na plošinku, odkud je hezký pohled na další útvary – Mušli, Kočku a Želvu. Pak už po rovině pokračujeme k široké cestě a po ní k barokní kapli P. Marie Sněžné a turistické chatě na Hvězdě***. Z rozcestí u kaple se dáme vpravo po červené značce. Sestoupíme po schodech průrvou pod kapli a pak prudce klesáme strmým zalesněným svahem. Tato cesta*, v sezóně velmi frekventovaná, vznikla v 50. letech 19. stol. zásluhou broumovského opata Rottera, který ji dal v nejneschůdnějších místech vybavit schody, často vytesanými do skály. Všude kolem nás jsou ohromné pískovcové balvany, porostlé lišejníkem. Na konci strmého svahu stojí kruhová barokní kaple P. Marie hvězdy jitřní* z r. 1709, obnovená v r. 1802, nesprávně nazývaná Sněžná kaple. V její blízkosti jsou kamenné kapličky křížové cesty z počátku 19. stol. Od kaple jdeme již po široké pohodlné cestě.

Brzy vyjdeme z lesa nad západním okrajem Křinice. Neměli bychom přehlédnout výletní hostinec Amerika vlevo u cesty, který nabízí příjemné posezení (stravování, občerstvení). Soukromý majitel jej znovu obnovil po třicetiletém přerušení. Na rozcestí za Amerikou jdeme mírně vlevo podle plotu pastviny dolů k silnici, po ní pokračujeme vpravo do vsi. Křinice, která dostala jméno podle potoka, se poprvé připomíná roku 1255. Je to ves uličního typu, dlouhá téměř 4 km. Při silnici jsou pískovcové sochy Korunování P. Marie a Ukřižování z 2. poloviny 19. stol. Je tu i několik pěkných zděných statků broumovského typu. Dojdeme až k restauraci v bývalém kulturním domě (stravování), 100 m za ním odbočíme vlevo na silničku, která přejde po hrázi rybníka a míří do polí. Na rozcestí se pustíme vpravo přímou cestou k Broumovu. Projdeme vilovou čtvrtí, u fotbalového hřiště se stočíme mírně vlevo. Ulicemi města dojdeme pod náměstí a odtud už po známé trase spolu se žlutou značkou k nádraží ČD.

(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)