Cyklista a alpinista Daniel Polman na letošní rok naplánoval odvážný bike&hike projekt. Rozhodl se, že se pokusí během jednoho dne dostat vlastními silami až na vrchol Großvenedigeru (3674 m).
Podrobnější plán Dana Polmana, který působí mimo jiné jako šéfredaktor časopisu lidé&HORY, obsahoval jízdu na silničním kole z Benátek do obce Hinterbichl, odtud na horském kole k chatě Johannishütte (2121 m) a dále pokračování pěšky až na vrchol Großvenedigeru. „Loňské léto jsem připravoval článek o Großvenedigeru (česky: Velký Benátčan), při jehož přípravách jsem se mimo jiné dozvěděl, že název této majestátné hory pochází z dob, kdy si obyvatelé v údolí mysleli, že z vrcholu jsou vidět Benátky. Řekl jsem si – co takhle propojit Benátky a vrchol „Velkého Benátčana“ vlastními silami? A co to zkusit non-stop v jeden den? Tato myšlenka mi zrála v hlavě jako víno. Rozhodl jsem se, že to zkusím a oslovil proto svého bráchu Martina, zda by se ujal role řidiče doprovodného vozidla. Také jsem o projektu řekl kamarádovi – kameramanovi a horolezci v jedné osobě – Petrovi „Ňůmenovi“ Novákovi, kterého expedice zaujala, a rozhodl se z ní natočit film. Byl jsem rád, že nakonec pojedeme ve třech a mohl jsem začít mluvit nikoliv o mé, ale o naší expedici,“ přiblížil Dan zrod celé akce.
Expedice s názvem „Velký Benátčan“ byla díky velmi špatnému počasí v červenci dvakrát odložena. Srpen ale přinesl stabilní podmínky, a tak již nestálo nic v cestě. Přesně 5. srpna úderem 23. hodiny se Dan rozjel z Benátek vstříc dlouhé noční cestě s jedinou otázkou, která mu stále vrtala hlavou – zda to bude možné celé stihnout za jeden den. „Trasu jsem znal jen z auta při jízdě v protisměru do Benátek. No, bylo to prostě pořád z kopce a jelo se přes dvě poctivá horská sedla, takže jsem věděl, že dostat se od moře do centrálních Alp nebude projížďka růžovým sadem. Obavy mi dělaly i celkem dlouhé tunely, které jsem musel projet. Ve finále nás čekala cesta přes ledovec, kterou nikdo z nás neznal. Takže těch otazníků bylo dost, ale věřil jsem si, protože před expedicí jsem dost trénoval a cítil se dobře. Jediné, co by mě mohlo zastavit, bylo počasí. Proto jsme vyrazili – jak se říká na předpověď, abychom měli jistotu, že k tomu nedojde.“
Dobré načasování expedice Velký Benátčan a příprava se nakonec přetavily v úspěch. Noční přejezd na silničním kole šel mnohem rychleji, než byla Danova očekávání. Ještě za tmy zdolal první významné sedlo na cestě od moře – Passo St. Antonio (1476 m). Na dalším sedle Kreuzbergpass (1636 m) již začalo svítat a slunce osvítilo divoké vápencové stěny Sextenských Dolomit. „Brácha mi velmi pomohl tím, že jel za mnou a stále svítil dálkovými reflektory. Já mohl proto i ve sjezdech jet jako za dne. Ňůmen kromě práce s kamerou podával i pití a jídlo, což mi také hodně pomohlo. S takovou podporou v zádech to šlo skvěle,“ dodal k noční jízdě. Krize na Dana padla paradoxně v lehkém průjezdu údolím Drávy do Lienzu. „Poznal jsem, co to je usínat na kole. Nevěřil bych, že je něco takového možné. I brácha se v tomto místě pral za volantem s extrémní únavou,“ komentoval s úsměvem. Z Lienzu již zbývalo poslední a hodně dlouhé stoupání do obce Hinterbich (1330 m), odkud Dan pokračoval na horském kole.
Výšlap na horském kole po cestě k chatě Johannishütte (2121 m) překonával 800 m na pouhých 8 km. I tento strmý výjezd šel Danovi díky změně kola a tím i změně posedu a převodů rychle. „Když jsem usínal v údolí Drávy, říkal jsem si, že to asi nedám. Teď, když se přede mnou objevil vrchol Großvenedigeru na modré obloze, mi bylo jasné, že až slezu z kola, tak se tam už nějak doplazím.“ K chatě dorazil v dobré náladě po 11 hodinách v sedle s 290 km a více než 4000 metrů převýšení. Přivezl si tak luxusní časovou rezervu a mohl vyrazit pěšky za dovršením svého snu.
Na vrchol s ním šli i jeho bratr a kameraman. Za vyprávění dojmů z cyklistické části jim cesta rychle utíkala a ve velmi dobrém čase stáli u chaty Defreggerhaus (2962 m). Odtud to bylo již jen kousek na ledovec, na kterém se Dan navázal na lano a za něj i další dva účastníci expedice. Vytvořili tak tříčlenné lanové družstvo a přechod trhlin byl o to bezpečnější. Odpoledne je na ledovci spalovalo slunce a hodně energie stálo i boření se v rozměklém sněhu. Po překonání závěrečného výšvihu přišel Velký Benátčan do finále. „Náhle se za hřebínkem objevuje vrcholový kříž. Neuvěřitelné! Pokročilá únava celkem poznamenala moji stabilitu a jistotu chůze, a tak velmi opatrně přecházím úzký hřebínek směřující k vrcholu a pak už vyskakuji k vrcholovému kříži, mám obrovskou radost. Ten sen, který se mi zrodil v hlavě po přečtení článku o historii Großvenedigeru, se stal skutečností,“ popisuje zážitky z cíle.
Benátky a vrchol Velkého Benátčana se Danovi povedlo propojit vlastní silou, a to v neuvěřitelném čase pod 17 hodin. Jelikož mu zbyly ještě síly, rozhodl se ukázat jednu z hlavních předností disciplíny bike&hike, kterou jsou rychlé sjezdy zpět do údolí. Sestoupil tak zpět k Johannishütte, kde znovu sedl na horské kolo a sjel až do obce Matrei, hlavního centra na začátku údolí Virgental. Dole v Matrei byl po pouhých 3 hodinách od výstupu na vrchol, celkem tedy strávil v pohybu 20 hodin.
„Expedice Velký Benátčan byla zážitkem pro celou naši posádku, ale nejen to. Legenda o názvu Großvenedigeru se dostala do povědomí širší veřejnosti a díky naší expedici a sbírkovému projektu Pomozte dětem bude podpořeno několik nemocných nebo opuštěných dětí. Každý ujetý kilometr a nastoupaný metr jim totiž do kasičky přihodil jednu korunu,“ dodal závěrem.
Z expedice vznikne film z dílny Petra „Ňůmena“ Nováka (Beehouse Production). Termín jeho dokončení zatím není znám. Detailní reportáž vyjde v říjnovém vydání lidé&HORY (č. 5 / 09).
Bike&Hike Speed Expedition „Velký Benátčan“ v číslech:
Silniční kolo: 280 km, 3450 metrů převýšení, průměrná rychlost: 27,6 km/h
MTB: 30 km, 950 metrů převýšení, průměrná rychlost: 16 km/h
Výstup: 1600 m
Celkem kolo: 310 km
Celkové převýšení Benátky – Großvenediger: 6000 m
Celkový čas Benátky – Großvenediger: 16:50 hod.
Celkový čas Benátky – Großvenediger – Matrei: 20 hod.
Průměrný tep: 132
