Weinviertel – na kole krajem vína

Mírně se vlní krajina mezi Vídní a hranicemi s Jižní Moravou a Slovenskem. Ráz jí dávají obilná pole a vinohrady. Slunečnice propůjčují Weinviertelu veselou barvu, dýně zase malují na podzimní pole pestré puntíky. Několik výraznějších vrcholů umožňuje fascinující pohled na tuto ušlechtilou a kulturní zemi. Památky z jejího již prehistorického osídlení můžeme spatřit v muzeu v Asparn an der Thaya, památky selské architektury uplynulých století zase představuje skanzen v Niedernsulzu. Tradici vinařství, starší dvou tisíce let, mohou dnes a denně zažít návštěvníci četných sklípků, kde ocení vysokou kvalitu vín, anebo účastníci zdejších vinařských slavností. Ty nejživější se konají vždy 15. listopadu, na svatého Leopolda, patrona Dolního Rakouska. V Klosterneuburgu se např. soutěží v klouzání na sudech, což je zvyk, který má být výrazem vděčnosti za úrodný rok, v Perchtoldsdorfu je vinobraní oslavováno v obdivuhodných pestrých kloboucích. Kolorit četných obcí Weinviertelu dokreslují „Kellergassen“, sklípkové uličky, které lemují desítky sklípků… Je-li nad vchodem do sklípku nebo do selského dvora vyvěšena borová větvička, vědí všichni, že v tomto Heuriger (označení venkovského vinařského lokálu) je „ausg´steckt“, což znamená vstup volný pro žíznivé a hladové kolemjdoucí. Protože jsme se na kolech vydali do země vína je na místě vložit pár slůvek na vysvětlenou, než se začteme do jídelního lístku. Ve Weinviertlu jde totiž sportovní výkon ruku v ruce s kulinářskými zážitky. Projet tímto krajem bez ochutnávky vína by bylo víceméně jeho zneuctěním…

Je pochopitelně na zodpovědnosti každého cykloturisty, zda tak učiní během etapy, anebo až v cíli. Jde o zážitek cenově dostupný každému (1/4 l od cca. 15,-ATS.) Víno získané z poslední sklizně se nazývá Heuriger – stejně jako samotný lokál – a rozlévá se ze džbánků do čtvrtlitrových skleniček (Viertel) anebo do osminek (Achtel). Značková vína lze samozřejmě koupit v lahvích, označených nápaditými vinětami toho kterého vinaře. Cyklisté přivítají proti žízni vinný střik (G´spritzter). Nejtypičtější zdejší bílé víno (Weißwein) je nesporně Veltlínské zelené (Grüner Veltliner) s typickou kořeněnou vůní, dále jemný Müller Thurgau, který vzešel z křížení ryzlinku a sylvána, o něco sladší je zdejší vlašský ryzlink (Welschriesling), milovníky sladších vín si získá elegantní burgundské bílé (Weißburgunder) neboli pinot blanc, které zaujme příchutí ořechů či hořkých mandlí. Jeho „silným bratrem“ je chardonnay, jež se stalo módou uskladňovat v dubových sudech, tzv. bariques. Králem bílých vín je vedle chardonnay označován též rýnský ryzlink (Rheinriesling), sušší a vonící po meruňkách, broskvích a růžích. Výborné, leč pro cyklistiku až příliš silné je rulandské (Ruländer) neboli pinot gris neboli burgundské šedé. Mezi nejrozšířenější červená vína zde patří příjemně lehký modrý portugal (Blauer Portugieser), sušší a těžší je Zweigelt neboli burgundské červené, velmi zajímavé a voňavé je burgundské modré (Blauer Burgunder) neboli pinot noir, v poslední době získává na oblibě elegantně aromatický cabernet sauvignon. V „Heuriger“ cyklisté mohou také zahnat hlad. Na prkýnku se servíruje „Jaus´n“, tedy svačina v podobě selských specialit jako např. výtečný špek, šunka, domácí salám „z komína“, škvarková, liptovská či vaječná pomazánka, sulc a různé sýry. Domácí chléb se škvarkovou pomazánkou a cibulí pořídíte za cca. 14,- ATS, bohatě obložený talíř za cca. 50,- ATS. „Heuriger“ je specifický rakouský vinařský lokál, odlišný od restaurace i vinárny a mající nenapodobitelnou atmosféru, která je uvolněná, přátelská a hlavně přirozená. Místní se zde scházejí již odpoledne – podobně jako Angličané na „Afternoon Tea“.
Nejvýznamnějšími vinařskými obcemi vedou cyklostezky, jsou jimi Haugsdorf, Retz, Falkenstein, Mailberg, Schrattenthal, Poysdorf. V těchto i mnoha dalších obcích stojí za návštěvu místní vinotéka, volně přístupná, umístěná vždy v reprezentačních prostorách a prezentující všechny druhy vín všech vinařů dané obce, kteří se střídají „ve službě“ ve vinotéce, kde návštěvníkům podávají informace o vínech, ale i vzorky na ochutnání. 
Ale teď již do sedel! Od Podunajské cyklostezky odbočují četné cyklostezky do Weinviertlu. „Klasikou“ mezi nimi je stezka Weinviertelweg, měřící zhruba 188 km a vedoucí z Křemže v Podunají a vede přes Röschitz stále směrem na sever k našim hranicím do Retz, Laa an der Thaya, Sulz, kde ústí do stezky Bernsteinweg, která se stáčí zpět na jih do Podunají. Stezka je vedena až na malé výjimky po silnicích s malým provozem, v úseku mezi Maissau a Röschitz převážně mezi vinicemi. Náročnost není velká, vychutnáme si dokonalou rovinu i vinice a kopečky mezi nimi. Z Podunajské nížiny se nejprve vyhoupneme o 100 výškových metrů výše, abychom stanuli u zámku Grafenegg, který svůj původní středověký vzhled zaměnil koncem minulého století za styl tehdejších anglických zámků. V jeho zahradě se daří 200 víceméně exotických stromů. Jeho romantické prostory zvou mimo jiné také do vinotéky. Pokračujeme mezi rozsáhlými jahodovými poli a dále mezi vinohrady do Gösingu (300 m n. m.), překonáme vyvýšeninu Manhartsberg, která tvoří hranici mezi líbezným, prosluněným Weinviertlem a sousedním drsným a tajemným Waldviertlem, projedeme Mühlbachem, kde se narodil Joseph Misson, který zdejší kraj opěvuje básněmi, psanými v nářečí. Prvním větším městečkem je Maissau, čítající 1800 obyvatel. Zde si můžeme prohlédnout zámek, starou radnici a pokračovat sklípkovou uličkou dále. Před Röschitz nás čeká krátké, leč strmé stoupání na vrchol Kirchberg, který nás odmění překrásným kruhovým výhledem a ještě něčím velice zvláštním: obrovským kostelem, který je vidět z velké dálky a ze všech stran. Vyzařuje zvláštní energii, vůči níž člověk prostě nemůže zůstat necitlivý. O tomto prazvláštním místě jsem se snažila získat více informací v literatuře, ale marně. Až při druhé návštěvě tohoto místa jsem zažila cosi neobvyklého: Postarší muž se procházel po trávníku, obklopujícím kostel a v jeho rukou jsem spatřila virguli. Vyčkala jsem na okamžik, kdy jsem usoudila, že je se svým bádáním hotov, a oslovila jsem jej s otázkou, která mě již dlouho zajímala. Ukázal mi travou zarostlý kámen a prozradil mi, že zde se stýkají energetické proudy s deseti stran a z několika dalších, vesmírnou energií nabitých míst. Výsadou tohoto místa je to, že se zde tyto energetické proudy shromažďují, což průměrně vnímavý člověk cítí, pokud naboso stojí na onom kameni. Dodal příhodu, která se udála někdy ve středověku: Jednoho velice suchého léta kostel zachvátil nemilosrdný požár. Vody nebylo, ale lidé nelenili a počali hasit vínem, kterého měli ve svých sklepích dostatek! A kostel byl zachráněn.

Pokračujeme dále: projedeme Pulkau a malebnými vinařskými vesničkami v blízkosti našich hranic konečně po 70 kilometrech dorazíme do Retzu. Zdejší kraj je rájem cykloturistiky, bez nadsázky: pod názvem „Retzer Land“ se skrývá spleť 300 km cyklostezek, vycházejících z Retzu, sestavených do šesti tematických a odlišně značených okruhů: středně náročná cyklostezka kolem 6 měst, která je značená hnědými tabulkami se symbolem hradu a měří 64 km. Její mezinárodní varianta přes Vranov nad Dyjí představuje prodloužení o 31 km. Symbol hroznu na červené tabulce provede milovníky vína na 65 km po stopách tohoto lahodného moku. Jiný okruh vede nitrem Národního parku Podyjí na rakouské i české straně. Na území obou států vede další trasa, jejímž pojítkem jsou bájemi a pověstmi opředená místa. Dvacetikilometrový „Rodinný okruh“ myslí především na děti. Stejně dlouhý je tajemně nazvaný „Proutkářský okruh.“ Velkým zážitkem je i návštěva samotného Retzu. Jeho náměstí je se svými překrásnými měšťanskými domy, mohutnou budovou radnice s markantní věží jedním z nejkrásnějších v Rakousku. Pozornost upoutají renesanční domy s nevídanými sgrafity z 16. století. Historické jádro města je dodnes obehnáno hradbami ze 13. století. Návštěvník Retzu by si neměl nechat ujít prohlídku „podzemního Retzu“, nejrozsáhlejších sklepních prostor v Rakousku.

Retz je rozhodně vhodný cíl první etapy naší stezky Weinviertelradweg. Nazítří se nabízí některý ze shora uvedených okruhů, anebo pokračovat po Weinviertelradweg přes Haugsdorf, který je i hraničním přechodem do Hatí, a dále kolem hradu Falkenstein až do „nejvinařštějšího města Rakouska“ Poysdorfu. Do zdejších vinic s Veltlínským zeleným se o víkendu můžete nechat zavézt „nostalgickým traktorem.“ V desetitisícovém Mistelbachu se ocitáme v největším městě našeho putování a současně i blízko jeho konce. Ale jakýpak konec! Neúnavní mohou pokračovat po „Jantarové stezce“ do Podunají, ale tím výčet možností zdaleka nekončí!

Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip