Více než 400 m převýšení nás čeká při zdolávání Velkého Javorníku (1071,5 m), nejvyšší hory Javorníků, ležící již na slovenském území. Náročný výlet vede do oblasti Kasáren, která se po rozdělení Československa stala předmětem hraničního sporu – řada majitelů rekreačních zařízení (stojících ovšem již na slovenské straně) je z České republiky. Je pravda, že průběh státní hranic na tomto území je do jisté míry raritou – obvykle vede „čára“ po hřebeni, v tomto případě po jižním úbočí…
Velké Karlovice, Podťaté – Podťaté, Tísňavy, rozc. 1 km – Podťaté, Světlá 4,5 km – Na kasárni 8 km – Butorky, rozc. 10,5 km – Velký Javorník 12 km – Gažov, sedlo 13,5 km – Podťaté, Tísňavy 20,5 km – Velké Karlovice, Podťaté 21,5 km
Podťaté*** patří z hlediska rekreace k nejvýznamnějším a jistě i nejpůvabnějším údolím v celé popisované oblasti. Je protékané Tísňavským potokem a jistě není bez zajímavosti, že naše trasa tak trochu kopíruje výstup Mikoláše Alše – slavný malíř se tudy vydal někdy v r. 1896. Výlet začínáme ve Velkých Karlovicích, vede nás modrá turistická značka. Vyplatí se ušetřit si alespoň úvodní kus cesty po silnici a popojet autobusem na rozcestí u ústí údolí Podťaté (případně dojet až do Světlé). Nedaleko rozcestí na protějším břehu Vsetínské Bečvy je usedlost čp. 117 Na Sihle**, pozoruhodný doklad lidové architektury. Chalupa měla původně jen jednu místnost, v r. 1855 byla přistavěna další – tím vznikla usedlost se třemi štíty a křížovou střechou. Areál doplňuje roubený chlév obnovený v letech 1907–08 a ze stejného období velmi hodnotná roubená stodola.
Od lidové kapličky z 19. stol., postavené na památku příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, a autobusové zastávky vykročíme po silnici mírně do kopce. Přicházíme na rozcestí Tísňavy (tudy se budeme vracet) a stále po hlavní komunikaci společně s modrou turistickou značkou dospějeme k hotelu Polanský (ubytování, stravování: ST–PÁ 12–21, SO 12–22, NE 12–20 h), stojícímu vlevo od silnice. Stále po silnici malebným údolím, sevřeným strmými svahy pastvin přijdeme k točně autobusu a konečné stanici veřejné dopravy. Tady značka uhýbá vpravo do travnatého svahu a po hřebínku se smišeným porostem nás vede k dřevěné zvoničce* z 18. stol., kryté šindelem, opravené v r. 1931. Stále stoupáme, otvírají se pěkné výhledy na údolí i protější hřeben Vsetínských vrchů. Vracíme se na silnici, v závěru si zkrátíme zatáčku lesním průsekem a opět po pevné komunikaci staneme u parkoviště a dolní části travnaté sjezdovky Na kasárni. Silnička se stáčí prudce vlevo a opět vpravo vzhůru. Po pravé ruce máme hlavní část areálu Kasárna**. Před lety tady byl chráněný hraniční přechod z Uher. V r. 1833 byla vybudována kasárna pro vojáky, kteří v době epidemie cholery v uherské Horní zemi (dnešní Slovensko) bránili rozšíření zhoubné nemoci na Moravu. Pak tady bylo vojenské výcvikové a posléze rekreační středisko. Jsou tady vynikající lyžařské terény a řada objektů cestovního ruchu. (Ubytování, stravování: horský hotel Fran, penzion Javorník aj.)
V dolní části Kasáren přecházíme hranice a teď již po slovenském území stoupáme stále po silnici k rozcestí Butorky. Poblíž je pramen vody, prochází tudy červeně značená hřebenová magistrála. Dáme se po ní vpravo – vystoupáme na Velký Javorník. Vrcholové partie jsou bez lesa, z cesty se otvírá nádherný kruhový výhled**. Na svazích (směrem ke Kasárnám) jsou zbytky bukovojedlového pralesa. Území o rozloze 13,95 ha je chráněno od r. 1967 jako přírodní rezervace. Předmětem ochrany jsou i louky na hřebeni se vzácnými druhy květin. Na severním svahu pak v minulosti stávala slavná zbojnická a pašerácká krčma Na Bačkávce. Pokud by se nám nechtělo stoupat až na Velký Javorník, můžeme ve středisku Na kasárni v dolní části odbočit vpravo po žluté turistické značce – ta ze silničky vstoupí posléze na lesní cestu, dá nám trochu nahlédnouut na charakter pralesa, a přivede nás zpět na červeně značenou hřebenovku.
Naše hlavní trasa nás vede odlesněným terénem (za pěkného počasí nás čekají skvostné výhledy na českou i slovenskou stranu hor) do sedla a k rozcestí Gažov. Pokud bychom si chtěli „špacír“ po slovenském území trochu prodloužit, pak červená značka pokračuje na Stratenec (Ztracenec) k mohutnému betonovému památníku, připomínajícímu padlé při osvobozování Velkých Karlovic ze dne 3. 5. 1945, dále na rozcestí, ze kterého se po zelené značce dá sestoupit do Velkých Karlovic – to už je ale výlet náročný i svými kilometry…
Z Gažova se obracíme vpravo a nepříliš znatelnou pěšinou v trávě zamíříme k lesu. Tam už narazíme na širší cestu, po které se vracíme na české území. Smrkovým lesem scházíme do sedla pod Lopušnou, ze kterého se otvírá velice milý pohled* na skupinu chalup v osadě Lopušanky vpravo pod námi. Zastavme se na chvíli – takový pohled na „schované“ klidné místo určitě potěší. Značka ostře uhýbá vlevo po silničce či zpevněné cestě, po pravé ruce máme půvabnou valašskou usedlost*. Klesáme do údolí a pak vpravo po silničce podél Tísňavského potoka scházíme do Malých Karlovic**. Zachovalo se tady pár valašských usedlostí. Dorazíme k autobusové zastávce a pokračujeme dál údolím, teď už mezi loukami a pastvinami (vpravo stravování: restaurace U Vojvodíků), až k rozcestí Podťaté, Tísňavy. Známou cestou po modré značce pak přicházíme na křižovatku v údolí Vsetínské Bečvy.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech z edice Česko všemi smysly.)
