Do bizarního světa nízkých pokroucených buků na vrchu Bouřňáku vystoupáme cestou, která v opačném směru v zimním období je právem považována patrně za nejdelší sjezdovku v Čechách – ostatně kde jinde se vám povede postavit se na kopci na lyže a po 4 km nepřetržité jízdy hupsnout přímo do vlaku. Výchozím a cílovým místem je průmyslové a hornické město Hrob – ten název mu ovšem v nejmenším neškodí, fakt je tady hezky…
Hrob, nám. – Hrob, žel. st. 0,5 km – Bouřňák, chata 4,5 km – Nové Město 5,5 km – Vrch tří pánů 8,5 km – rozc. pod Vrchem tří pánů 10 km – Domaslavické údolí 13,5 km – Křižanov 16 km – Hrob 17 km
Původně hornická osada Hrob*** se v písemných záznamech objevuje ve 14. stol., v r. 1447 se dočkala povýšení na královské horní město – těžilo se tady stříbro, měď a cín. Obec byla původně majtkem tepelského, později oseckého kláštera. V r. 1617 vstoupilo městečko do dějin – pražský arcibiskup Jan Lohelius nechal zbourat zdejší evangelický kostel a tato událost byla jedním z podnětů k povstání českých stavů proti Habsburkům. Dominantní stavební památkou je původně raně gotický kostel sv. Barbory z r. 1282, renesančně přestavěný kolem r. 1600 a novogoticky upravený v 19. stol., s oltářním obrazem od V. V. Reinera. V r. 1900 byl postaven kostel církve československé, poblíž této svatyně byly odkryty základy luteránského kostela z doby po r. 1580. Z r. 1740 pochází barokní kašna, barokní jsou i některé plastiky. (Ubytování, stravování: penzion Beseda PO–PÁ 17–24, SO 10–24, NE 10–22, restaurace Koruna PO–ČT 10–22, PÁ 10–23, SO 11–23, NE 11–22 h.)
Od turistického informačního místa pár kroků od náměstí vykročíme po červené turistické značce vstříc horám. Podejdeme obchvatovou komunikaci i železniční trať, zatočíme vlevo k žel. stanici (stravování, občerstvení: Nádražní hostinec ÚT–SO 9–22, NE 9–21 h). Odšlapeme pár kroků podél kolejí a pak zatočíme vpravo kamenitou a po chvíli úvozovou cestou podél pastviny a stále přímo vzhůru k lesu. Na jednom rozcestí přímo (vlevo odbočují dvě cesty), na dalším vidlicovitém uhýbáme mírně vlevo – je třeba bedlivě sledovat značení. Pak už jen trpělivě nabíráme výšku – z Hrobu na Bouřňák to je poctivých 513 m převýšení, to už si to „vrcholové“ pivo nahoře v chatě vskutku zasloužíme! Nejdřív tam ale musíme vysupět – když nás lesní cesta vyklopí v zatáčce lyžařské sjezdovky, to už máme větší část za sebou. (V opačném směru a hlavně na lyžích je dobře trochu zpomalit – a hlavně trefit cestu, pak je to paráda.) Trať pokračuje vlevo k dolní stanici delšího ze dvou vleků, dolní stanice druhého vleku je kousek před námi po pravé ruce na kraji lesa.
My stoupáme pěšinou po louce (sjezdovce), otočíme-li se, potěší nás skvostný výhled – nahoře, logicky, bude ještě o něco lepší. Značka nás konečně vytáhne k turistické chatě, postavené r. 1928 a otevřené r. 1930 na vrcholu Bouřňáku*** (869 m). O postavení objektu (ubytování, stravování: hotel Bouřňák PO–PÁ 11–22, SO, NE 10–22 h) se zasloužil průkopník turistiky v Krušných horách, učitel z Hrobu a ředitel školy v Duchcově Karel Lím. Z významného vrcholu Flájské hornatiny vedou turistické i závodní sjezdové tratě, z „terasy“ (kde je i parkoviště) před hotelem se otvírá překrásná vyhlídka až na České středohoří, Lužické hory i vzdálenější dominanty. Smrkový porost na Bouřňáku je poškozen, o to víc tady rostou zakrnělé buky, jeřáby a břízy. V r. 1979 byla na rozloze 3,26 h vyhlášena přírodní památka Buky na Bouřňáku. Starý porost je větrem pokroucený do roztodivných tvarů – i za špatných podmínek, kdy výhled do kraje je nulový, má místo svoji podivuhodnou atmosféru.
Na vrchol vede silnička od Nového Města – po ní také společně se žlutou turistickou značkou scházíme. Míjíme informační tabuli, na níž se dočteme, že Bouřňák jako chráněný přírodní výtvor je 140 dní v roce „pod ochranou“ sněhové pokrývky, že tady naprší v průměru 900 mm za rok, že průměrná teplota je 5°C a že tady lze objevit celou řadu vzácných rostlin (mléčivec alpský, pryskyřník omějolistý pravý, prha arnika, koprník štětinolistý aj.).
Scházíme k okraji Nového Města, založeného v 16. stol. mikulovskými horníky (ubytování, stravování: horský hotel Bendlovka 10.30–22.30 h), a od turistického informačního místa zatočíme úzkou silničkou po červené a žluté značce vlevo. Míjíme chaty a chatičky se vzorně upravenými zahrádkami a mírně stoupáme k Vrchu tří pánů (874 m). Přístřešek můžeme využít k úkrytu před nepohodou. Rozloučíme se s červenou značkou a po žluté mírně klesáme k rozcestí pod Vrchem tří pánů. Zprava přichází zelená značka, proti nám červená. Společně s červenou a zelenou zatočíme po zpevněné komunikaci vlevo a dáváme pozor, abychom se moc nerozběhli nebo nezapovídali – po pár krocích totiž zelená značka ostře uhne vlevo na cestu a velice strmě se pouští z kopce do Domaslavického údolí*.
Údolí, připomínající trochu divoké slovenské rokle, je od r. 1992 přírodní památkou o rozloze 60,1 ha. Nejcennější jsou podmáčené suťové lesy s přirozeným porostem buku a vzácnou květenou. Po strmém „sešupu“ se klesání zmírní a teď už pohodlnou širokou zpevněnou komunikací procházíme údolím. Na okraji lesa narazíme na několik chat, koupaliště a prodejnu ryb (občerstvení: ST–NE 10–22 h, grilování, rybolov) a po silnici vlevo scházíme do Křižanova. Na hezké návsi, kterou vede hlavní silnice, stojí barokní kaple z r. 1735 a hrázděný dům z 19. stol. (stravování: restaurace U Horáků PO–ČT 10–22, PÁ, SO 10–23, NE 10–21 h). Jdeme krátce po hlavní komunikaci a po pár krocích z ní odbočíme společně se zelenou a žlutou turistickou značkou zpátky do Hrobu.
Další doporučené cíle:
Domaslavice – 1 km jz. od Křižanova, památné stromy, rodné místo manželky československého prezidenta Edwarda Beneše Hany Benešové (1885–1974).
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
