Vyzkoušejte táboření i v zimě! Polárník Václav Sůra radí, jak na to

Jaké jsou hlavní zásady zimního táboření?

Je táboření a táboření. Pojďme se pobavit o tom polárnickém: Pohybujete se oblastech, kde je většinou jen led, sníh a občas holá omrzlá skála. Z toho je jasné, že si tam v žádném případě nerozdělám ani oheň. Je potřeba vystačit si s vybavením, které mám s sebou. Nejen u zimního táboření, ale i v celém „poláru“ vždycky platí: „Kdo je připravený, není zaskočený“! Základ je mít na to odpovídající výstroj a výbavu. Nemůžete jít v zimě tábořit s pártystanem ze supermarketu a se spacákem, který je „letní“ a určený do +15 stupňů! Při stavbě tábora je potřeba myslet na to, že v noci může přijít pořádná vánice a vichr. Stan se proto musí velice dobře ukotvit.

Jakým začátečnickým chybám je třeba se vyhnout při prvním zimním táboření?

Jsou to opravdu školácké chyby, nováčky před nimi vždycky varuju. Tak za prvé: sebelepší spacák vás neohřeje, pokud nemáte pod sebou dokonalou izolaci – pořádná karimatka je stejně důležitá jako pořádný spacák! Za druhé: do spacáku je potřeba nelézt příliš nabalený, a hlavně ne v mokrých svršcích a ponožkách. To souvisí i s třetí základní chybou: je potřeba chránit spacák před navlhnutím, proto si do něj nikdy si nesmíte „dýchat“.

Potřebuje člověk pro zimní táboření v českých podmínkách nějaké speciální vybavení oproti létu?

To vybavení je tak odlišné, že kromě karimatky, ešusu, baterky a pár drobností nejde letní výbava v zimě použít skoro vůbec. Já chodím v zimě i do českých hor tábořit vždycky s „ostrou“ výbavou – se stejnou, s jakou vyrážím třeba na Severní pól. Vždyť umrznout se dá i v Čechách!

Jaký stan zvolit do zimních podmínek?

Pro zimní táboření se vyrábějí speciální stany. Zásadní rozdíl je ten, že má stan tzv. sněžný límec, což je asi 20 cm široký pruh plachty, našitý na tropiku až u země. Sněžný límec se přihází sněhem, a stan se tak „utěsní“, aby do něj nefoukalo odspodu. Další důležitou věcí je síťka na sušení věcí, umístěná v horní části stanu, kde je nejtepleji při vaření – bez ní se skoro neobejdete.

Jak správně vybrat místo pro stan?

Pokud to jde, netábořte na „nebezpečných“ místech – pod lavinovým svahem nebo sněhovou převějí. Pokud jsem v oblasti, kde je možný pohyb nějaké techniky (hlavně v horách – sněžné skútry, rolby atd.), snažím se co nejviditelněji označit „tábor“. Rozhodně se nedá tábořit na cestě – pamatujte na to, že se viditelnost může během noci zhoršit a neštěstí se stane v mžiku!

Jakou zvolit vhodnou izolaci (karimatku a spacák) na sníh?

Karimatka je opravdu základ. Já sám jich používám víc na sobě; jsou z rozdílných materiálů a opravdu mi nikdy od země zima nebyla. Léta jsem to testoval, zkoušel a teď mám pod spacákem naprosto dokonalou izolaci. Prozrazovat to nebudu, je to moje polárnická „vychytávka“, ale člověk, který se tomu léta věnuje a táboří v zimě často, si na to přijde časem sám…

Už jsi naznačil, že ve stanu se i vaří. Není to nebezpečné?

Vaření ve stanu s sebou nese určitá rizika. Je potřeba dbát veliké opatrnosti a obezřetnosti před požárem a zajistit dokonalé větrání stanu. Jinak může hrozit otrava zplodinami!

Je třeba přizpůsobit pohybu v nízkých teplotách i jídlo?

To je samozřejmé – na výpravách pořád bojujeme s poměrem váha potravin x energetická hodnota.

Jaké jsou zásady oblékání pro pohyb v mrazu?

Vrstvit, vrstvit a zase vrstvit! Zkrátka použít radši víc tenčích vrstev a ty kombinovat, než jednu extrémně teplou. Převlékám se někdy i několikrát za hodinu – základ je udržet tělo v teple, ale nepotit se! Jen opravdu párkrát za život, kdy byly opravdu extrémní podmínky (šel jsem na Sibiři celý den ve vichřici, při které pocitový mráz dosahoval -80 °C), jsem šel v péřové bundě. Tu mám jinak nahoře v saních a oblékám ji hlavně, když se zastavím, abych nevystydl. Nikdy také nepodceňujte dokonalou obuv – viděl jsem několikrát na vlastní oči, že lidé kvůli tomu vzdali výpravu nebo jim nohy omrzly. Já používám polárnické boty do -100 °C a nikdy jsem problém neměl.

Jaké jsou hlavní zásady prevence omrzlin?

Je potřeba si hlídat míň prokrvované části těla – hlavně končetiny, náchylné k omrzlinám jsou ale i lícní kosti, uši a nos. Faktory, které urychlují tvorbu omrzlin, jsou vlhkost a vítr. Za takových podmínek je potřeba dát si ještě větší pozor.

Dokáže se lidské tělo dlouhodobému pobytu v mrazivých teplotách přizpůsobit?

Dokáže, a velice rychle. Naše aklimatizace trvá většinou jen pár dnů, a to dost často na pochodu. Ale je to individuální a také záleží na přípravě – otužování.

Čím vás osobně pobyt v arktických podmínkách přitahuje?

Především mě přitahuje nedotčená příroda a férové podmínky pro všechny. Příroda vám tam nic neodpustí – měří všem stejně, ať jste milionář nebo obyčejný smrtelník. Jsou to opravdu návraty ke kořenům a nastává tam pro mě opravdové souznění s přírodou. Mimo jiné také nesnáším mouchy, komáry a podobnou havěť, a od té tam mám pokoj :D.

Dokáže i takového zkušeného polárníka, jako jste vy, příroda něčím zaskočit?

Zaskočit může vždycky, všude a každého! Paradox je, že polárníky většinou nezaskočí třeskutými mrazy, s těmi počítají, ale poslední dobou nečekanými oblevami. To je vždycky malér, protože vám proti tomu prostě polárnická výstroj moc nepomůže. Když se teploty dostanou nečekaně nad nulu a začíná kolem vás všechno tát, kry praskají, laviny padají… I to se nám občas stane.

Malá pozvánka – proč by měli čtenáři vyzkoušet zimní táboření na vlastní kůži?

Je to opravdu nepopsatelný pocit – poznáte o malinko víc sami sebe, je to takový pocit volnosti, pro normálního člověka až nezvyklý. Představa, že jdete v zimě ve sněhu liduprázdnou krajinou a nemusíte do večera dojít na nějakou chatu. Všechno máte ve svých saních a až si řeknete, tady je nádherně, tady se utábořím, tak to prostě uděláte. Uvnitř stanu, provoněného horkým čajem a nějakou teplou dobrotou v ešusu, je opravdu útulno. A pokud jste tam se skvělým parťákem, který je podobný „blázen“ jako vy, je to úplně fantastické. Neváhejte, vyzkoušejte – doporučuju!