Výstup za zbojníky na majestátní Ondřejník

Frýdlant nad Ostravicí, žel. st. – Frýdlant nad Ostravicí, náměstí a zpět 1 km – Solárka, turistická chata Ondřejník 4 km – Ondřejník, sedlo 5 km – Skalka 8 km – Kunčice pod Ondřejníkem žel. st. 10,5 km – Kunčice pod Ondřejníkem, kostel a zpět 11,5 km

Od frýdlantského nádraží se můžeme nejprve vydat na prohlídku města. Krátce sledujeme vlevo modrou značku, na nejbližším rozcestí zahneme do ulice vpravo a na jejím konci pro změnu vlevo po hlavní ulici. Ta nás dovede až do bezprostřední blízkosti náměstí. Frýdlant nad Ostravicí**, ležící v kotlině mezi Lysou horou a Ondřejníkem na soutoku Ostravice a Čeladenky, byl založen za německé kolonizace na území olomouckého biskupství koncem 13. století. První zmínka o vsi je z r. 1300, kdy se připomíná Heidereich z Frýdlantu. V 16. stol. se obec stala součástí hukvaldského biskupského panství. Frýdlant býval jen nevelkou a nevýznamnou vesnicí, spíše osadou, ležící přímo na moravsko-slezské hranici. V 16. stol. tu vznikly hamry, koncem 30leté války doplněné o vysoké pece. Zpracovávala se v nich železná ruda pe­losiderit, těžená na mnoha místech v okolí. Byl tu i dostatek dřeva, z něhož se zhotovovalo dřevěné uhlí. Před r. 1580 dostala ves první, dřevěný kostel. Ještě v polovině 18. století tvořily Frýdlant pouhé dvě desítky domů, potom však nastal neobyčejně prudký růst, takže již v r. 1782 se obec dočkala povýšení na městečko.

Z hamrů se počátkem 19. století vyvinuly železárny, prvně připomínané r. 1819. Rozvoj výstav-by pokračoval po celé 19. století i ve století dvacátém. V r. 1948 byl Frýdlant povýšen na město. Průmyslovému růstu napomohla i železnice: v r. 1871 byl dokončen úsek z Ostravy do Frýdlantu, o 17 let později pak jeho pokračování do Valašského Meziříčí. V r. 1908 přibyla ještě lokální trať do Bílé, po dobudování údolní nádrže Šance zkrácená do Ostravice. Tradiční železářský sortiment byl od konce 19. století rozšířen o výrobu litinových kopií historických předmětů – brnění, nádob, plastik a ná­hrobních křížů. Ve 2. polovině 19. století přibyla druhá typická výroba – smaltované nádobí, které odtud putovalo do celého světa, po 2. světové válce zejména do afrických zemí. Řada našich domácností je dodnes vybavena zdejšími smaltovanými kuchyněmi. Dnes je Frýdlant nad Ostravicí významným turistickým centrem a východiskem cest do okolních hor. V poslední době si stále větší oblibu získává místní letiště, nabízející řadu paradisciplín, využívajících horských úbočí v blízkosti města.

Ve Frýdlantu se narodil a poslední léta života tu prožil malíř a grafik Ferdiš Duša (1888–1958), autor známých grafických cyklů z Ostravska. V západní části města, v domku, který malíř odkázal městu, je Památník se stálou expozicí Dušova díla. Na náměstí v centru města stojí farní kostel sv. Bartoloměje, postavený r. 1665 místo původního dřevěného. Barokní stavba byla v r. 1690 rozšířena o věž, v 1. polovině 19. století o presbytář. Na stěně kostela je náhrobek nájemců hutí Homoláčových, poblíž litinový kříž ze zdejší slévárny a socha sv. Floriána. Uprostřed náměstí stojí mariánský sloup z r. 1731. Městská radnice je novobarokní budova z r. 1894, novogotický objekt kláštera slouží jako domov důchodců. (Ubytování, stravování: hotel Duda, tel. 0658/71 167, nekuřácká jídelna denně 7–22 h, pivnice Hamerník denně 8–20 h; hotel Panorama tel. 0658/72 961; hotel Beskyd, tel. 0658/71 170, t. č. bez ubytování, restaurace denně 8–23 h; nádražní restaurace PO–PÁ 6–22, SO + NE 10.30–22 h; bufet Zajíc PO–PÁ 7–15,30, SO 7–12 h; bistro Lučina říjen–duben denně 10–22, květen–září denně 9–23 h; restaurace Městské sady PO–PÁ 12–22, SO + NE 10–22 h; restaurace Letohrádek, denní bar Maruška aj.)

Z náměstí se stejnou cestou vrátíme na modrou značku poblíž nádraží a pokračujeme po ní vpravo. Asi po 200 m zahneme vlevo do podchodu, podejdeme kolejiště a silniční obchvat a dostaneme se na křižovatku; vpravo ulicí Hukvaldskou bychom po 400 m došli k Památníku F. Duši. Naše hlavní trasa však pokračuje po značce silničkou vzhůru. Mineme park s restaurací a stoupáme nepříliš prudce podél vilové zástavby místní části Paseky k lesu. Po pravé ruce sledujeme místy hlubokou strž, protékanou malým potokem. Po chvíli vyjdeme z lesa a jdeme vlevo cestou přes loučku kolem osamělého stavení, pak znovu lesem a v závěru loukou ke křižovatce turistických cest na Solárce*. Stojí tu kamenná čtvercová kaplička se zvoničkou, poblíž jsou lavičky a ohniště. Od kapličky je pěkný výhled do frýdlantské kotliny i na protější vrcholy Beskyd s dominantou Lysé hory. Při kraji lesa je turistická chata Ondřejník, původně útulna KČT z let 1906–07, historicky nejstarší turistické středisko v Beskydech. Později byla využívána pro podnikovou rekreaci, dnes opět slouží veřejnosti. Vedle ní je rozlehlý objekt chaty Solárka, dnes bohužel uzavřený. (Ubytování, stravování: turistická chata Ondřejník, 45 lůžek, 16 pokojů, tel. 0658/37 981, restaurace denně 8–22 h.) Solárka je oblíbeným místem výletů, v zimě ji hojně navštěvují lyžaři; pod chatou je horní stanice vleku z Pasek.

Od chaty půjdeme dál po modré značce. Vede nás vlevo lesní silničkou za mírného stoupání do sedla Ondřejníku, kde je rozcestí turistických cest. Žlutá značka, která nás krátce provázela, míří vpravo, naše modrá pokračuje prostřední cestou mírně vlevo. Asfaltová silnička se změnila na kamenitou cestu, která nás vede pěknými, místy bukovými lesy. Asi 500 m za sedlem je přerušena širokou a hlubokou průrvou, vzniklou sesuvem půdy v korytě potoka při povodních v r. 1997. Průrvu obcházíme vpravo svahem. Po dalších 500 m dojdeme na paseku, z níž se otvírají pěkné pohledy na Lysou horu a Smrk; na konci paseky je přístřešek s lavičkami. Zvolna stoupáme až na vrchol hřbetu, pak následuje rovinatý úsek k posedu a za ním závěrečný výstup na vrchol Skalky*. Skalka je nejvyšší vrchol v masívu Ondřejníku (964 m). Vrcholové partie pokrývá přirozený jedlosmrkový porost, chráněný jako přírodní rezervace. Temeno je však holé, skalnaté, s kamennou mohylou na nejvyšším místě. Od ní se otevírá nádherný výhled** na (zprava) Radhošť, Pustevny, Tanečnici, Kněhyni, Smrk a Lysou horu.

Ondřejník a zejména Skalka jsou v pověstech uváděny jako místo, kde se skrýval legendární zbojník Ondráš. Pod jedním ze skalisek prý bývala díra, kterou se dalo vstoupit do 200 m dlouhé jeskyně. V ní údajně ukrýval Ondráš své poklady. Nejstarší zprávy se o jeskyni zmiňují již v r. 1525, poslední popisy pocházejí z r. 1725. Před Ondrášem ji prý využíval i zbojnický vůdce Gvozd. Jeskyně však zmizela při lámání kamene a údajně z ní zbyly jen skalní trosky. V minulosti míval Ondřejník mezi místními obyvateli velmi špatnou pověst. Vyprávělo se, že tu konají své pravidelné sabaty čarodějnice, které často navštěvoval i sám ďábel. Běda obyčejnému smrtelníku, který by v době čarodějnických rejů na kopec zabloudil – příšery by jej uštvaly k padnutí a pak zaživa roztrhaly. Na začátku minulého století žila na Ondřejníku stará čarodějnice, všeobecně nazývaná „divá Hana“. Lidem často pomáhala, vařila kouzelné lektvary, určené zejména k tomu, aby děvčatům přilákaly ženichy. Přesto se jí lidé báli a kdo mohl, raději se jejímu příbytku vyhnul. Nakonec za ní přišel sám čert v podobě krásného myslivce a odnesl ji do pekla. Jiná pověst zase tvrdí, že na Ondřejníku kdysi stával hrad rytíře Ondřeje, zlého a krutého člověka, který přepadal kupecké karavany procházející údolím a pro mamon neváhal ani zabíjet. Trápil i svou ženu, která jej proklela a pak se vrhla z hradní věže do propasti. Hrad i s loupežnickou čeládkou se vzápětí propadl do země a s ním i poklady, které rytíř Ondřej nashromáždil.

Ze Skalky nás modrá značka vede vpravo vcelku pohodlnou cestou dolů k pasece, z jejíhož okraje se otevírá krásný pohled na Radhošť, Velký Javorník a Červený kámen. Vzápětí odbočuje vlevo na pěšinu, která prudce klesá divokým terénem po jižním svahu hory. Místy se prodíráme mlázím, místy sestupujeme vymletou kamenitou pěšinou. Pozorně sledujeme značení, abychom nezahnuli na některou z křižujících cest. V závěru se dostaneme k asfaltové silničce a o kus dál k prvním rekreačním objektům na okraji Kunčic pod Ondřejníkem**. Mezi nimi sejdeme k další silničce u turistického rozcestí, kde se k nám zprava přidá žlutá značka. Společně dojdeme k dalšímu rozcestí nad nádražím a dáme se vpravo dolů k železniční stanici. Po modré a žluté můžeme ještě pokračovat k železničnímu přejezdu a ke kunčickému dřevěnému kostelu sv. Prokopa a sv. Barbory**, stejnou cestou se pak vrátíme k nádraží.

Kunčice pod Ondřejníkem, horská obec a významné rekreační centrum, leží na úpatí Ondřejníku při potocích Tichávka a Frýdlantská Ondřejnice. Její zástavba je rozptýlena do několika údolí. Na rozdíl od okolních horských vsí byly Kunčice založeny již na přelomu 13. a 14. století. Bývaly trvalou součástí hukvaldského panství olomouckých biskupů. Ložiska železné rudy pelosideritu i dostatek dřeva v lesích položily základy zdejšímu hutnictví a sklářství. Obyvatelé se však proslavili i tkaním jemného plátna, které dodávali náhradou za robotu na hukvaldský hrad a později je i výnosně prodávali. Od 80. let 19. století se tu rozvíjela turistika. Dodnes tu stojí několik zajímavých secesních vil ze začátku 20. století, které si tu jako letní sídla dali postavit přední představitelé ostravských dolů a hutí. Dnes je tu přes 700 chat a rekreačních chalup, vyhlášeným koupalištěm je vodní nádrž na Tichávce.

(Ubytování, stravování: penzion Zátiší, tel. 0656/85 01 05, restaurace PO–PÁ 9–22, SO 9–23, NE 9–21 h; turistická chata Jurášek; penzion Karolína; penzion Maryška; hotel Max Mara; restaurace V kině PO–PÁ 10–22, SO, NE 8–22 h; nádražní bufet PO–ČT 11–22, PÁ 11–23, SO 9–23, NE 9–21 h.)

(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)