Zavítejme společně do nejsevernější části Českého Slezska, kde tvoří Rychlebské hory přirozenou hranici s Polskem, a vystoupejme na Borůvkovou horu, na níž se tyčí krásná (skoro nová) rozhledna.
Kam vyrazit?
Pokud se rozhodnete pro výstup na zde popisovanou Borůvkovou horu (899 m n.m.), kterých je určitě po naší zemi desítky, budete muset zavítat do jednoho z „úplných koutů republiky“. Konkrétně do nejsevernější části Českého Slezska, kde tvoří přirozenou hranici s Polskem Rychlebské hory. Jste-li turisté zvyklí na neustálý lomoz a okolní švitoření, budete zděšeni – nadšenců jako vy potkáte povětšinou tolik, že vám k jejich spočítání stačí jedna ruka, a vy si budete moci vychutnat poměrně opuštěné a málo navštěvované hory.
Nahoru na horu
Návštěva Borůvkové hory je jednodenním pohodovým výletem. Začít výstup můžete na několika místech, dle aktuální chuti a fyzické kondice každého, ale osobně preferuji pohraniční stezku značenou červenou turistickou barvou, se kterou vás hodlám seznámit a která začíná v nejsevernější vesnici celého slezského cípu, Bílé Vodě. Sem se můžete dopravit nejlépe linkovým pravidelným autobusem z nedalekého Javorníku. Letní rozpálená „placka“ pod horami vás možná trochu překvapí, kam se podíváte, všude vyprahlo a nechce se ani věřit, že je člověk ještě stále v České republice, spíš jako někde v jižních zemích.
Projdeme celou Bílou Vodu, můžeme se zastavit na nedalekém raritním hřibově řádových sester, až dojedeme k psychiatrické léčebně, která v tomto naprostém koutu všech koutů působí z principu trochu zvláštně. Zámecká budova je však hodna několika pohledů. Za ní se stezka napojuje na lesní cestu a počíná stoupat, kolem několika luk se nakonec vpašuje do lesa, aby sledovala pohraniční patníky. Málokdy v naší zemi se vám stane, že půjdete na jih a budete míte Polsko po pravé straně. Vychutnávejte si tedy tento pocit a nechte se unášet pohledem na bývalé (ještě československé!) patníky, které znají určitě mnoho temných příběhů z doby „železné opony“. I to je dobré téma na hovor v poklidném, víceméně listnatém a velmi příjemném lese. Stoupající stezka mění okolí – chvíli husté klečeme, pak otevřený les a nakonec úzký průsek, na němž je vidět od patníku k patníku.
Vystoupáme přes místo zvané Růženec a stále pochodujeme většinou hliněnou stezkou, poslední prudší výšvih okolo Kraví hory naznačuje, že se pomalu blíží konec první části výletu. Je tomu opravdu tak, mezi hustými a vysokými smrky brzy spatříte špičku celoročně otevřené rozhledny a pod ní stojící bufet. Přes 25 metrů vysoká dřevená (a kovová) stavba s více než 150 schody (která vystřídala dřívější turistickou chatu, jež zde byla do roku 2006) vypadá i v přírodě velmi hezky a co víc – výhledy z ní jsou opravdu skvělé, námaha zdolat kovovou vnitřní konstrukci stojí za to! Rozhledna tedy rozhodně nepatří mezi ty, z nichž uvidíte pouze před vámi stojící statné stromy. Máte-li štěstí, nejen, že uvidíte většinu hřebene Orlických hor, Kralický Sněžník, Šerák či Praděd v Čechách, Otmuchovské a Nyské jezero v Polsku, ale dokonce i Sněžku!
Na rozhlednu doporučuji zajít hned po příchodu, neboť po sestupu z ní na vás čeká povětšinou otevřený bufet s nepřemrštěnými cenami za nabízené dobroty. Pochutnají si tak milovníci piva, nealka, ale i dobrého jídla. Tyto oba objekty dobře dokreslují zdejší pohodovou a vesměs poklidnou atmosféru. Pokud se s někým na tomto plochém vrcholu střetnete, pravděpodobně se bude jednat o skupinku cyklistů, nebo turistů. Davů se ale obávat nemusíte.
Určitě budete toto místo neradi opouštět, ale je třeba dostat se zpátky do civilizace. Turistická stezka má stále stejnou červenou barvu a pokračuje po vrstevnici dál, zanedlouho však ztrácí nabranou výšku a klesá pod Skalním vrchem až ke skalnímu útvaru Vysoký kámen, z něhož jsou sice také nějaké výhledy, ale ne takové, jako z rozhledny. Pěšina sestupuje ještě nížeji až na Kamenný most v hlubším údolí a dále traverzuje několik kilometrů rychlebské svahy až do prvního většího města v nížině, kde jste pravděpodobně nastupovali na autobus – Javorníku.
Dvacetikilometrová túra krajem „nikoho“ je za vámi, nezbývá než úspěch oslavit a turistický výkon si zapsat do deníčku, protože jsem si jist, že tento výšlap sami doporučíte i někomu dalšímu, kdo se shodou jakýchkoliv náhod bude v tomto kraji pohybovat. Šťastnou cestu!
