Vysílačky typu PMR v praxi

Již delší dobu se objevují informace o těchto maličkých a „sportovně“ vyhlížejících UHF radiostanicích na stránkách časopisů a internetových magazínů. Hned nato se spustila lavina dotazů, protože sympatický výrobek zaujal svými především svými malými rozměry a dostatečným udávaným dosahem. Pár vysílaček jsme dlouhodobě testovali a zde jsou výsledky, oproštěné od přemíry technických dat, zaměřené na ryze uživatelské vlastnosti.

Motorola TalkAbout TA 200:

Dosah:
V propagačních materiálech je uvedena vzdálenost 3 km s vazbou na terén a podmínky. Naše zkušenost ukazuje, že je to reálná hodnota, s tím, že závislost na terénu je skutečně velká. Dorozumívali jsme se ve špičkové kvalitě spojení na vzdálenost 10,5 km (!) při absenci větších terénních překážek mezi spojovanými místy. V konkrétním případě šlo například o spojení mezi Kunětickou horou a obcí Býšť nedaleko Hradce Králové. Za podobných podmínek (prakticky přímá viditelnost) může být dosah ještě větší.
S přibývajícími překážkami, porostem a výraznějším terénním reliéfem se dosah zmenšuje.

Námi zjištěné výsledky jsou tyto: 

Otevřený, plochý terén: 3-7 km
Hustý les, mírně zvlněný terén: 0,8 až 1,5 km (nejnižší hodnoty jsou při spojení „přes kopec“)
Městské sídliště v rovině, mnohapatrové panelové domy: 0,6 až 0,8 km, bez problémů jsme se však dovolali např. z Hradce Králové – Velkého náměstí na Nový Hradec Králové, vzdušně 3,5 km.
Spojení mezi dvěma jedoucími auty: bezvadné!

Životnost baterií:
Po dobu testu jsme vyměnili třikrát baterie, a to vždy ještě dříve, než byla signalizována jejich úplná vyčerpanost. Použili jsme jak alkalické dobíjecí baterie (Pure Energy), tak běžné alkalické baterie (Wonder Ultra Plus). Odběr energie odpovídal údajům výrobce, což pro praktické použití znamená, že radiostanice mohou na jedny baterie velmi dobře sloužit celý den (90 % pohotovostní režim, 5 % vysílání, 5 % příjem). V našem případě, kdy jsme používali vysílačky vždy jen několik hodin denně (o to však jsme více mluvili a přijímali), nám vydržely baterie celý týden. Ekonomiku provozu výrazně zlepšuje používání akumulátorů.

Závěry:
Práce s radiostanicí je velmi příjemná a snadná. Klíčovací tlačítko (PTT) lze vždy rychle nalézt i po hmatu a stisknout se ho daří třeba i v rukavicích přes bundu. Komunikovat pomocí vysílačky se rychle naučilo i čtyřleté dítě. Motorola TA 200 nalezne výborné uplatnění při organizaci nejrůznějších akcí, při outdoorových sportech a dalších „civilnějších“ činnostech. Uživatelé brzy získají cit pro spojení, tedy představu o tom, kdy a kde lze spojení úspěšně navázat. Často stačí nepatrně změnit místo, popojít o pár výškových metrů výše či ze stínu kopce a rapidně se zlepší možnosti spojení. Současně lze předpokládat, že na velké vzdálenosti dnes budou často vysílačky nahrazovány mobilními telefony, zatímco právě na kratší vzdálenosti bude efektivní nasazení takových přístrojů, jako je Motorola TA 200. Díky vynikajícímu dosahu a kvalitě zvuku při spojení „na viditelnost“ mohou vysílačky odvést výbornou službu horolezcům ve stěně, komunikací se základním táborem nebo mezi sebou a jsou skvělým pojítkem mezi společně se přemisťující kolonou automobilů. Celkově lze říci, že nás Motorola TA 200 příjemně překvapila a vzhledem k rozměrům a zanedbatelné hmotnosti je velmi zajímavým výrobkem.

Petr Ďoubalík

dále něco o modelech Motorola TalkAbout T6222 a Cobra microTalk MT110:

Prakticky jsme letos nové modely rdst. Motorola T6222 a Cobra MT110 vyzkoušeli při různých zimních akcích v lesích Šumavy, na pláních Krušných hor a Krkonoš, ale také v Praze, v řidší i hustší městské zástavbě. Všeobecně lze konstatovat, že uživatelům rdst. dost pomáhá když vědí alespoň základy o téměř přímočarém šíření radiových vln v pásmu UHF a o tom co šíření brání, či co je značně utlumuje. Nacházíme-li se na místě kde nám směrem k protistanici nestojí přímo v cestě žádná velká překážka, husté stromy, vzrostlý les, skaliska, příkrý kopec či vysoké domy, můžeme počítat opravdu s deklarovanými 3 km dosahu i při zapnuté šumové bráně, po jejím vyřazení lze dosáhnout spojení i přes 4 km. Naopak přes kopec těsně před námi, nebo masivní komplex budov se neuslyšíme, maximálně jen stovky metrů. Musíme-li vysílat z hustého lesa je vždy mnohem lepší nalézt alespoň menší mýtinku, či širší cestu, nejlépe směřující k protistanici, nebo směrem kde ji asi tak očekáváme. Také z vyvýšených míst je obvykle spojení bezproblematické na všechny volné strany, naopak ze strží a hlubších údolí se spojíme většinou jen tam kam vidíme, či bychom mohli vidět, z ní ven. Také blízkost našeho těla poněkud stíní signál, je rozdíl při vzdáleném příjmu máme-li rdst. u pasu, na paži nebo ji držíme ve vztyčené ruce. Vysílá-li protistanice dostatečnou dobu, tak při špatném příjmu se musíme pokusit co nejrychleji nalézt v těsném okolí místo kde jsou lepší podmínky. Často se jedná o pár metrů a výrazně to pomůže! 
Ideální je také využití těchto radiostaniček při lyžování ve větších střediscích, tam o sobě brzy ztratíme přehled a sdělení informace ostatním je tak prosté a jednoduché, zazvoníme na domluveném kanále a mluvíme, při více účastnících si necháme jen potvrdit příjem. 
Pro Pražáky bude zajímavá informace například o spolehlivém spojení od Barrandovského mostu až na Vyšehradské hradby, ty ze strany do Nuselského údolí. Nebo od ČT na Kavčích horách až k Palackému mostu. Na pohled se nám tato vzdálenost zdá být opravdu značná, přibližně ale jen ty 3 km, podle mapy. Spojení funguje samozřejmě i uvnitř budov, rozdíly způsobí jen jejich konstrukce, v cihlové budově je dosah větší než v oceli a železobetonu, zde je útlum mnohem větší. Svisle uvnitř železobetonové budovy lze tedy počítat se 7-8 patry, vodorovně ale těžko dosah stanovit, zde se „vlny“ někdy šíří někdy opravdu dost záhadně! 
U těchto malých rdst. nelze opravdu očekávat víc než jejich konstrukce umožní, přesto myslím každého příjemně překvapí vzdálenosti na které se lze spolehlivě domluvit v porovnání s jejich váhou a rozměry, které jsou skutečně kapesní. Také zdroje díky omezenému výkonu max. 500 mW ERP vydrží poměrně dlouho a využívají obvyklou velikost baterií, či akumulátorů AA či AAA, která se snadno sežene, nebo je lze dobíjet v běžných nabíječkách. Anténa je vždy pevná, neodpojitelná a nelze ji nijak vylepšovat, snad jen mírným nahnutím směrem k protistanici, známe-li tento směr.

Pavel Krupka