Recenze: Stan Ferrino Lightent 2 Pro

Ferrino?

V výběrovém řízení musely projít pouze stany s vlastnostmi, které jsem za všechny ty roky přespávání mimo pohodlí domácích plyšáků naplno docenil, nebo které mi naopak dost chyběly! Stan totiž musí být lehký i skladný, snadno se rozkládat i balit, musí se do něj dobře lézt i z něj vylézat, musí dobře zajistit cirkulaci vzduchu, nepustit dovnitř krvesavý hmyz a přežít tropický liják. Sítem prošlo stanů několik, ale nejlépe ze všech vyšel stan od Ferrino s názvem Lightent 2 PRO.

Jenže Ferrino? Přiznám se bez mučení – moc jsem toho o této značce nevěděl. Neřadil jsem ji úplně do nejvyšší kategorie. Ale nechal jsem tentokrát promluvit parametry a nedal se hned odradit svou neznalostí. Když mi pak domů přišel balíček se stanem, nestačil jsem se divit. Dříve, než jsem vůbec došel ke stanu, začetl jsem se do přibalené knihy se sortimentem značky a hlavně o ní samotné. Hned na prvních stránkách jsou černobílé fotky prvních expedičních stanů a silný odkaz na rodinnou tradici, která sahá 151 let zpět. To už mě zajímá moc. A to jsem se teprve poté dostal k partnerství s Reinholdem Messnerem, který v 80. letech vycítil potenciál značky, která přinesla světu nepromokavé tkaniny a společně vyvinuli stany, které Reinholdovi pomohly jako prvnímu na světě v roce 1986 zdolat všechny osmitisícovky světa. A byly s ním na všech jeho velkých expedicích stejně jako další vybavení, které italská značka vyrábí. A že jich je! Od stanů, přes karimatky, spacáky, oblečení, batohy, outdoorového vybavení až po expediční nádobí, vše s požadavkem na nejvyšší možné standardy! Tak jo, volba značky se povedla. A teď pojďme na stan samotný!

Sbaleno na cesty!

První dojmy přichází samozřejmě z balení. Sbalený stan je minimalistický a se svými rozměry 17×35 cm je opravdu špička v oboru. Celý miniaturní balíček váží i s opravnou sadou a četnými kolíky nějakých 1,85 kg, holé balení dokonce 1,65kg!! Takto sbalený stan se vejde hravě na dno batohu, do bikepackingové brašny na řídítka kola, do kufru na motorku, pod rameno..prostě kamkoliv. Má dvě poutka a postranní kapsu na pruty.

3, 2, 1..stojí!

Asi nejdůležitějším kritériem je pro mě stavění stanu samotného. Zaprvé je to jistý rituál, který musí zvládnout muž v drsné přírodě sám a zadruhé to musí zvládnout pokud možno rychle a elegantně! Jenže na stavbu většiny stanů buď musí být dva, nebo to není rychlé a elegantní! Jenže tentokrát mi nikdo nepomůže – poprvé tento stan stavím sám. Jako z oříšku popelčiny šaty se z malého balíčku vyhrnula temně zelená tkanina. Vnitřní i vnější stan jsou spojeny systémem spon již v originálním balení, a tak stačí obsah rozbalit na zem, černou podlážkou dolů. Lehké pruty se skládají velmi rychle a jednotlivé články do sebe zaskáčou takřka samy. Konstrukce je takzvaně externí, tedy že pruty jsou vedeny vně svrchní strany stanu. Pruty i vnější vodící tunely tropika jsou shodně označeny stejnou barvou pro lehčí a rychlejší orientaci, který prut kam patří.  Jakmile jsou pruty napnuty na svém místě uvnitř vodících tunelů, stan stále leží na zemi a je připraven na samotné postavení. To probíhá jednoduše vypnutím podlážky pomocí čtyř bodů v rozích a následnému vzpřímení prutů pomocí nastavovacích popruhů. Voala a Ferrino Lightent 2  PRO je připraven k použití! Je to doslova tak jednoduché, jak to píšu. Obrovskou výhodou externí konstrukce pak je, že lze stan stavět i za nepřízně počasí, aniž by dovnitř napršelo. Mnoho stanů totiž nejprve křižně vypíná pruty mezi rohy vnitřní moskytiéry a až poté se přikryje nepromokavou látkou. Nejednou jsem stavěl stan za počínajícího deště a než jsme přehodili vrchní tropiko, byl stan durch. Takže tento i další požadavky zabil Lightent 2 PRO jednou ranou!

Sbalení stanu je opět otázkou minut, kdy stačí povolit hliníkové kolíky, sklopit pruty a následně je vysunout z tropika ven, sbalit spojené tkaniny do klubka a narvat je do tašky. Není ani nutné tropiko oddělit při balení od vnitřního stanu. Tady bych se možná ale trošku zastavil, protože kdyby nebylo balení 17×35, ale 18×36, nic moc by se nestalo a balení stanu do brašny by bylo mnohem jednodušší. Takto je nutno stan opravdu dobře smotat a svírajíc koleny zip tašky pomalu zapínat. Ale není to žádná závada – potřetí jsem už věděl jak na to a pak ta trofej v podobě minimalistického balení stojí za to!

Zepředu, nebo z boku?

Všechny (oba) moje i cizí stany měly vždy vchod zepředu. Bral jsem to jako standard a jedinou možnost. Výhoda tohoto systému je, že oba nocležníci, v lepším případě nocležník a nocležnice, jsou schopni vylézt ze stanu bez ospalého aerobiku a překračování toho, kdo zrovna nepotřebuje na záchod. Položená strana tropika nad vchodem je pak spojena zpravidla jedním svislým zipem. Jenže rozepnout ho od vlhké země a následně vylézt suchý skrz rosou pokryté tropiko je takřka nemožné..zároveň si do vchodu dva vedle sebe nesednou a už vůbec ne pod stříšku.

Jenže s bočním vchodem je všechno jinak! Noční záchod sice vyžaduje lehkou aerobiku, ale v případě nocležnice je to vlastně i vítaným probuzením. Vždyť spát v kuse bez přestávky je tak náročné! Když pominu noční přelézání, má boční vstup opravdu samé výhody. Je větší, takže si do něj sednou dva vedle sebe. A ještě k tomu sedí pod stříškou, protože když se vchod připne pomocí upínacího poutka ke střeše stanu, vytvoří velký otevřený prostor do kterého neprší. Což je u systému s čelním vstupem utopie. Dále lze do prostoru za uzavřeným vstupem do stanu ponechat věci tak, že se neopírají o tropiko a tím pádem nejsou ráno mokré! Takže suma sumárum už nechci jiný stan, než s bočním vstupem. Je větší, pohodlně se do něj leze a je mnohem praktičtější.

Večer, noc a ráno ve stanu Lightent 2

Trávit ve stanu teplý letní večer není problém, protože lze mít až do noci otevřený boční vstup, větrat a zároveň mít zapnutou moskytiéru, takže nocležníci jsou chráněni před savým bodavým i otravným hmyzem. Ani to jsem u mnoha stanů neviděl, protože měly většinou dvojité ,,dveře” a tím pádem to nebylo dost dobře proveditelné. Chvíle večerní nudy zažene poutko na svítilnu, které je umístěno na středu nejvyššího místa vnitřního stanu, a tak si lze číst, nebo hrát flašku až do prvního zahoukání sovy. Když už pak není co číst a i flaška omrzí, je čas jít spát. Po uzavření bočního vstupu vznikne mezi tropikem a vnitřním stanem prostor, který je v největším místě cca 50 cm velký. Díky tomu, že se jedná o boční vstup, je prostor dostatečně vysoký, aby se pohorky ani batoh neopíraly o tkaninu tropika a nebyly tak ráno vlhké. Po obou stranách má vnitřní stan kapsy na osobní věci nocležníků.

Vnitřní prostor stanu je přímo úměrný jeho váze a sbalitelnosti. S místem se zde neplýtvalo, a tak je podlahová plocha tak akorát na dvě karimatky a dva spacáky. Nějaký ten prostor za hlavou se ale taky najde. Od nejlehčího stanu v kategorii však nelze očekávat, že je dostatečně velký, aby si před spaním zahráli nocležníci Twistera, prošli celou Kamasutru, nebo  měli prostor se nějak více rozvalovat. Má to být prostě lehký, malý a skladný stan, což plní na 100 %! Když oba spokojeně spí, vydýchají za noc dokupy přes jeden litr vody, který se má tendenci vysrážet na chladném povrchu spodní strany tropika. Pokud je ale zajištěna dostatečná cirkulace vzduchu a odvod vlhkosti, nevzbudíte se ráno ve vydýchané vlhké kopce. O tuto výměnu vzduchu se stará systém ,,AIR”, který lze pomocí nastavovacích průduchů regulovat dle okolní teploty. Obecně ale platí, že je nejlepší otvory otevřít na maximum a nechat vzduch proudit, i když je venku chladněji.

Zajímavý benefit přináší vrchní tropiko i ráno. Můj minulý stan byl červený a rána v něm byla jako v sauně. Přes rudé tropiko svítilo slunce natolik, že ohřívalo vnitřek stanu a snídaně byla spíš vysvobození, než oddalovaný budíček. Byť je tropiko stanu Lightent 2 olivově zelené a tedy tmavší, nepřehřívá se tolik a je v něm mnohem méně světla a tepla. V létě se člověk nebudí vedrem a pichlavým sluncem. V neposlední řadě, i přesto že nejsem žádný fanda zelené barvy, je stan obrovsky praktický. V lese a v přírodě všeobecně není jako pěst na oko a příjemně splývá s krajinou.

Velké malé detaily

Na detailech záleží vždy nejvíce! Pouze z detailů se skládá celek a pouze ze skvělých detailů se může skládat skvělý celek! A na stanu Lightent 2 PRO má skvělých detailů spoustu. Za všechny ty roky přespávání v různých stanech jsem se potkal s mnoha nešvary, které stanování provází, a tak jsem rád, že mám nyní to srovnání.

Tak zaprvé – stan si člověk kupuje na dlouhé roky. Nebo si to alespoň při placení přeje. No a kvalitní zpracování je hned na první pohled hlavním ukazatelem toho, kolik toho semnou stan zažije. Prošívání i švy samotné jsou nejen v namáhaných částech stanu prvním inkriminovaným místem, kde by mohl stan dojít k újmě. Viděl jsem po kempech natrhnuté a různě posešívané rohy stanů, utrhané popruhy, nebo ulomené zipy. Nic nenaštve netrpělivé nocležníky víc, než vypadnuté kovové oko z roztřepeného popruhu pro uchycení prutu. Proto jsem hned při prvním ohledání stanu šel po předchozích nešvarech. Našel jsem ale jen precizně šité, došité a podlepené švy, zesílená namáhaná místa a kvalitní zpracování všech detailů. Dokonce i těch, o kterých jsem dosud nevěděl. Ve Ferrino očividně mysleli na vše. Při stavění stanu jsem pak ihned ocenil systém uchycení prutů. Hliníková patka s otvorem na prut je zárukou toho, že i po letech bude systém fungovat a nebudu muset řešit opravu očka. A pak jsou tu kolíky! Okolo každého stanu v kempu jsou minimálně dva kolíky, které jsou ohnuté po hrubém zapíchnutí do kamenného podloží. Často jsou tyto kolíky sice hliníkové, ale pouze ohnuté dráty bez špičky. Kolíky ke stanu Lightent 2 PRO jsou z tvrzené hliníkové slitiny a mají šesti úhelníkový půdorys, aby snesly i hrubé zacházení bez ohnutí a také špičku pro snadnější zapíchnutí. Kolíky jsou eloxované oranžovou barvou pro snadnější hledání při balení stanu. Třeba malý, ale velmi vítaný detail!

Zkrátka a dobře

Stanování není jen o přespání pod kusem hadru. Je to rituál, je to svoboda, kterou nám stan poskytuje. Ta svoboda je víc, než jedna recenze, nebo rozhodnutí investovat do nového stanu. Je to ten pocit, že stačí najít tři metry čtvereční rovného placu a pár suchých klacků na opečení buřtů před spaním. Je to o tom kousavém přemýšlení, co to chodí v hluboké noci okolo stanu, o těch ránech s oparem nad loukou, o tom vědomí, že tenhle čundr minulou nocí nekončí a jakmile se sbalíme, cesta pokračuje. Že za pár hodin bude stan stát zase jinde a o tom, co všechno se stane mezi tím. Takže jaká je vlastně cena za tuhle svobodu? Stojí přibližně stejně jako tři noci ve frigidním hotelu bez emocí. Jen s tím rozdílem, že tenhle velkolepý přenosný hotel bude poskytovat suchý přístřešek za ty stejné peníze, ale mnohonásobně déle.

Zkrátka a dobře, jsem velký fanda outdoorového vybavení a jeho vývoj sleduju s velkým zájmem. Když se objeví na trhu něčí dobrý nápad a je pak přetaven do kvalitního výrobku, mám o zábavu postaráno. Vždycky s radostí zjistím, že se ještě dalo vylepšit něco, co už tak bylo dobré. A díky bohu za to! Když mi bylo patnáct, vážil jsem tak 50 kilo a na vybavení mi tolik nezáleželo. Dneska mám už kil osmdesát a abych se někam vůbec dostal, je lehké a kvalitní vybavení skoro nutností! Už jsem to jednou psal, ale musím to použít znova. Prý má člověk z věcí radost pouze dvakrát – když si je kupuje, a pak když je prodává. Jenže to není tak úplně pravda! Mám čirou radost pokaždé, když stan stavím, balím, obývám! Mám radost, že přesně tohle je ta svoboda!