Pro mnohé se to zdá být práce snů. Trávit celé dny na horách – to obnáší povolání horských průvodců a vůdců. Spojuje je láska k horám, ale i velká odpovědnost. Svou kvalifikací má ale každý z nich jiné pole působnosti. Jaké jsou rozdíly mezi horskými průvodci a vůdci, na to jsme se zeptali průvodce Michala Lolloka a vůdců Vojty Dvořáka a Karla Kříže.
Na úvod: Co může horský vůdce
Karel Kříž – Horský vůdce: Protože definice těchto profesí není obecně známá, snadno dochází k záměnám. Problém nastává při popisech mimořádných událostí – veřejnost se pak cítí „zmatená“ a nikdo neví, kdo má jaké oprávnění. Označení vůdce a průvodce vidím tedy jako zásadní věc a naší snahou, samozřejmě ve spolupráci s novináři a kolegy s ČSHP, je používat pro tyto profese přesné označení. Veřejnost pak bude mít jasno, s kým má tu čest a koho si na jakou túru najmout. Horský průvodce člověka po horské krajině provádí – tedy jde s ním, vedle něho. Horský vůdce člověka v horách vede na laně a je s ním symbolicky spojen. Ostatně práce s lanem a dalšími technickými pomůckami nutnými k horolezectví vnímám jako dělicí čáru mezi prací vůdce a průvodce. Další rozdělení našich činností můžeme chápat jako rozdíl mezi horolezectvím a pěší turistikou.
Co může horský průvodce
Michal Lollok – Horský průvodce: Mezinárodní horský průvodce s licencí UIMLA je kvalifikovaný provázet a vzdělávat zájemce ve všech horských oblastech celého světa za všech sezonních podmínek ve značeném i volném terénu. To zahrnuje i oblasti pokryté trvale sněhem či ledem, kde se k postupu nepoužívají horolezecké, alpinistické techniky. Ledovec může překračovat jen po oficiálně značené cestě. Pro zajištění bezpečnosti a řešení krizových situací může využít lano, případě mačky a cepín. Naopak horolezecké výstupy, lezení, skialpinismus nebo freeride jsou doménou kolegů horských vůdců UIAGM. V ČR existují ještě horští průvodci s národní licencí MŠMT. Jejich vzdělání ale probíhá rozdílně a často se jedná o účastníky rychlokurzů, kteří získají oprávnění během pouhých 16 dnů. Ne všechny kurzy řeší např. pohyb v zimních horách nebo lavinovou problematiku.
Hlavní rozdíl je tedy ve způsobu vedení túry – místa a pomůcek, které k tomu použijete. Je zřejmé, že potřebujete specifické znalosti. Jaké vzdělání absolvují adepti na průvodce a vůdce?
Horský průvodce
Vzdělání na mezinárodní úrovni u horských průvodců i vůdců probíhá podle standardů jednotlivých organizací (UIMLA a UIAGM). Ty definují minimální pravidla pro výcvik, hodnocení, povinnou praxi a provádění konkrétní profese. Vzdělání UIMLA obsahuje tyto nosné body: vedení a psychologie, lektorské dovednosti, zdravotní pomoc a různé techniky záchrany, horské prostředí (fauna, flora, geologie, ochrana přírody), základní i pokročilé lanové techniky, orientace a navigace, meteorologie, bivakování, specifické letní i zimní dovednosti, jako je lavinová prevence, pohyb ve sněhem a ledem pokrytém terénu a po zajištěných cestách. Standard udává minimálně 40 dnů výcviku a 40 dnů pravidly definované praxe. Pro ukončení vzdělání musí zájemce splnit letní a zimní závěrečné hodnocení. Existují i specifické specializace, např. na sopečné oblasti, tropické horské oblasti a džungle, polární expedice, canyoning, nordic walking, horská kola atp.
Horský vůdce
Rozdíl ve vzdělání je poměrně značný, ale základ je podobný. Horský vůdce i průvodce se se svými klienty pohybují na stejném hřišti – v horách. Pro pohyb v horách s lidmi musí ovládat orientaci, počasí, lavinovou problematiku, první pomoc, plánování túr, základy anatomie a fyziologie, pedagogiku a psychologii. U horských vůdců k tomu pak přibude lezení ve skalním, sněhovém nebo smíšeném terénu a s tím spojené technické dovednosti jištění a pohybu v exponovaném terénu. Další velkou částí práce horských vůdců je lyžování – freeride a skialpinismus. Je jasné, že zvládnout tak velkou nálož informací a dovedností trvá nějaký čas, takže vzdělání vůdců trvá 100 dní kontaktní výuky v horách plus aspirantská praxe pod dozorem starších vůdců. Vzdělání je rozdělené do bloků a celkem zabere skoro tři roky.
Co je naopak společného?
Vůdce:
Společná je určitě láska k horám a zároveň i chuť pracovat s lidmi. Tu považuju za jeden ze základních předpokladů pro obě profese. Jak horští vůdci, tak průvodci taky můžou působit ve všech zemích světa.
Průvodce:
Mezi společné body patří pojištění odpovědnosti, pokračující vzdělání, osobní rozvoj a samozřejmě láska k přírodě a horám.
Info: Mezinárodní organizace
Horské vůdce sdružuje v ČR Česká asociace horských vůdců (ČAHV) a na mezinárodní úrovni UIAGM (Union Internationale des Associations de Guides de Montagnes). Víc informací na www.horskyvudce.com a www.uiagm.info.
Horští průvodci jsou členy Českého spolku horských průvodců (ČSHP), zaštítěného mezinárodní organizací UIMLA (Union of International Mountain Leader Associations). Víc informací na www.horskypruvodce.cz a www.uimla.org.