Když spatříte i třeba z dálky hřeben (severní části) Orlických hor, zlom na Vrchmezí (1084 m n. m.) je jasně zřetelný. Budete-li mít chuť, můžete se tam vydat rozloučit se s ukončenou letní sezónou a vychutnat odcházející babí léto!
Tam, kde bývala rozhledna
Dnešní výstup si vychutnáme, protože začneme na velmi „nízkém místě“, abychom si přírodu severní části Orlických hor a výhledy z Vrchmezí (1084 m n. m.) zasloužili. Do podhorského střediska, které se poslední roky pohybuje v rámci poskytovaných služeb turistům (a v zimě lyžařům) jako na houpačce, Olešnice v Orlických horách, zajíždějí z nedaleké Brány do Orlických hor – Dobrušky; či Nového Města nad Metují – často autobusy, a tak je v tomto případě, jak bývá již takovým naším malým zvykem, vhodné využít veřejné dopravy a vozidlo nechat někde na spojnici dle rozvahy.
Malebné zelené kopečky nasvědčují přítomnosti vyšších hor kdesi v pozadí, z menšího náměstí v Olešnici v Orlických horách ale na hřeben (již opět z části) lesnatých Orlických hor nedohlédneme. Netřeba zoufat, místo výhledů si lze vychutnat nějaké občerstvení v místním Loveckém zámečku, nebo jednoduše v potravinách cestou. Pohraniční vesnice s možností přejezdu pohodlnou úzkou asfaltkou do polského Lewinu Kłodzkého má beze sporu svůj silný genius loci, těžko si zde představovat dobu dávno minulou.
Z náměstí se po červené turistické značce vydáme směrem na západ, tedy hraničnímu přechodu Čihalka. Až tam ale nepůjdeme. Po několika záhybech stále více rozbité cesty a za stále více řídnoucí zástavbou totiž stezka uhýbá prudce doprava na polní cestu vedoucí necelé dva kilometry otevřeným terénem, aniž by byla nějak značena. Ztratit se ale není kam, jasně viditelné a zřetelné koleje od zemědělských strojů turistu spolehlivě převedou přes travnaté lučiny. Tento úsek, během něhož lehce stoupáme nad Olešnici v Orlických horách nám odhaluje více a více z místních krás. Dohlédne se až na Šibeník (674 m n. m.) nad Novým Hrádkem, na okolní kopce, po nichž vede státní hranice a po dosažení dřevěnného altánku ještě více.
Nad altánkem, který je ideálním místem pro strávení několika poklidných chvil, vede stezka opět značeně červenou barvou, typickým orlickohorským lesem, který se sice tváří jako temný jehličnatý porost, ale přitom je mnohokrát přerušen listnatými příbuznými, kteří propouští na zem blahodárné slunečné paprsky a pouští na podzim úžasně barevné listí. Stezka bohužel nabírá na strmosti a hlavně – je zdánlivě nekonečná. O zpestření při babím létě není nouze – výhledy mezi poloopadanými stromy směrem do barevně sladěného Polska jsou krásné.
Bohužel je zdejším nešvarem prudkých a úzkých turistických cest v lese bezohledný cyklista na horském kole, který má sice vyznačenou cyklostezku vedoucí po skvělé lesní cestě podobným směrem (z Olešnice v Orlických horách přes Čihalku na Polomské sedlo (1014 m n. m.) pod Vrchmezím (1084 m n. m.)), někteří si to však zkracují – lepší varianta je, že ve stejném směru s námi, druhá, o poznání horší, je proti nám ve značné rychlosti. Budeme-li mít však štěstí, žádného nepotkáme. Závěrečný několikasetmetrový úsek je opravdovou třešničkou na dortu výstupu na Vrchmezí (1084 m n. m.), kdo se do této chvíle nezapotil, nyní zaručeně „prolije“. Kamenitá stezka svírající se mezi vzrostlými stromy ale jednou končí, na kvalitní široké, ale přitom „přirozené“ lesní cestě, u níž čeká nový turistický přístřešek s odkazem na nedaleký pamětní kámen na samotném vršku Vrchmezí (1084 m n. m.).
Čtvrtá nejvyšší hora hřebene Orlických hor na hranici s Polskem nás přivítá otevřenou náručí, bohužel ne však rozsáhlými výhledy. Ty jsou omezeny (pokud opomeneme faktor vhodného počasí) mohutnými stromy a jejich větvemi. Najít se ale dají. Zajímavostí může být, že vršek se v polštině nazývá Orlica, nebuďme tak překvapeni, když potkáme nějakého turistu a bude se ptát cizí řečí na tento vrcholek! Znalci historie můžou rovněž zavzpomínat na více než půlstoletí starou záležitost, kdy záhadně vyhořela velmi oblíbená a všemi navštěvovaná turistická chata právě na tomto vrcholku, nabízela ubytování, občerstvení a hlavně – rozhlednu, z níž bylo vidět, kam až oko dohlédlo. Více vizte zajímavě napsané zde (avšak pozor – Vrchmezí (1084 m n. m.) opravdu není třetí nejvyšší, ale až čtvrtou horou v tomto pohoří – první je královna Velká Deštná (1114 m n. m.), její zapomenutá sestra Malá Deštná (1113 m n. m.) a poté Orel alias Koruna (1101 m n. m.) .
Možná právě v tuto dobu, kdy maji Orlické hory rozhlednu pouze na Anenském vrchu (992 m n. m.), je tohle dokonalá indicie k obnovení rozhledny na jejím bývalém místě – nebylo by to krásné?
Příště budeme společně pokračovat dále po hřebeni za jinými krásami a tamními raritami, to „nejtěžší“ máme za sebou! Výletům třikrát nazdar!
