Horský vůdce Vojta Dvořák glosuje nešvary a nesmysly, se kterými se potkává na horách.
Vadí malý penis v outdooru?
Napsala mi paní, když jsem upozornil na totálně špatně resp. smrtelně špatně použitý tlumič pádu na zajištěné cestě, jestli náhodu nemám malý penis a co si tím jako kompenzuji.
Takže od teď s malým penisem upozorňuji na veliké chyby. Unesu to. Co však nevydržím, je nic neříct, když se někdo hodlá zabít.
Jak třeba?
Například na zajištěných cestách. Jedná se o aktivitu, kde podle mého názoru nejrychleji stoupá sebevědomí a člověk nejrychleji získá vědomí, že na tom nic není. Po prvním lezení nabere sebevědomí a podruhé už bere známé, děti či dokonce klienty. Vypadá to, že lezení zajištěných cest zvládne i cvičené prase.
Minimum průserů
Proč se tedy dělá při této aktivitě tolik chyb a proč se i přesto stane tak málo „průserů“? Mám na to tento názor: „Nejpravděpodobněji je to proto, že lidi takřka nepadají, a možná taky protože sem tam potkají na túře někoho takového chytrého s velkým egem respektive obráceně, s malým, jako jsem já.„
Lidé, kteří porušují základní pravidla pohybu na zajištěné cestě a nic se jim nestalo, šíří dál informaci, že je to úplně jednoduché bez tlumiče pádu, rozestupů, helmy, pouze v prsáku apod. Stejně jako horolezci, kteří jdou po ledovci nenavázaní. A to možná prošli pár centimetrů od díry, která by spolkla ruskou atomovou ponorku.
Nikdy totiž nevíme, jak blízko jsme byli tomu či onomu průseru.
Takže túra nebo akce, která zjevně proběhla bez zádrhelů a jevila se bezpečná a zcela pod kontrolou, mohla jedinou spouštěcí chybou eskalovat do velkého průseru.
Nejlepší když potkáte na ferratě špatně vybavené turisty sebejištěním na první pohled půjčené v komerční půjčovně, nebo pracovník půjčovny dává „zasvěcené rady“ zákazníkům/nováčkům a na první „poslech“ sám nikdy na ferratě nelezl….