Vašek Sůra radí: Jak na oblékání v zimě? Správné vrstvení a specifika oblékání v silném mrazu

Při pohybu v mrazivých teplotách se operuje s termínem pocitová teplota. Co je to za veličinu a jak ovlivňuje naše vnímání chladu?

Pokud je nízká teplota umocněná třeba větrem, člověk má pocit, že je daleko chladněji. Mnohdy překračuje teplotu, kterou ukazuje teploměr, o dost vysoké hodnoty. Je to v podstatě „skutečná teplota“, která působí na naše tělo – obzvláště na odhalené části jako obličej, uši nebo ruce. Je to velice zrádné a člověk snadno a rychle omrzne. Občas to lidem nemohu vysvětlit, a tak jim dávám jednoduché srovnání. Oblékněte se do -10 °C, a pokud budete chvilku stát, bude vám teplo. Pokud ale bude foukat vítr 80 km/hod, tak vám bude zima – je to, jako byste stáli na střeše auta, které v těch -10 °C jede rychlostí 80 km/hod – většinou to pak pochopí. (smích)

Nejlepším topením je v zimě naše vlastní tělo. Slyšela jsem ale, že se člověk v zimě hlavně nesmí zpotit. Je to pravda?

Ano a v poláru to platí dvojnásob. Raději se několikrát za den svléknu anebo naopak přiobléknu – vždy tak, abych se při pohybu potil co nejméně.

Když se člověk v zimě hýbe, má se obléknout, jako by bylo o 10 stupňů méně. Platí to i v třeskutých mrazech?

To platí jen v případě, že se budu hýbat. Těch 10 stupňů rozdílu dorovnáte právě pohybem. Při každé tělesné aktivitě se zahříváte – čím je intenzivnější, tím více. Zažil jsem při přechodu jezera Bajkal bezvětří a mráz -40 °C, ale jelikož jsme každý táhli dvoje saně s celkovou váhou okolo 100 kg, tak byl pohyb velice náročný a šli jsme půl dne každý jen ve dvou vlněných tričkách.

Správné vrstvení

Hodně lidí, např. na běžkách při čekání na pomalejší členy skupiny, drkotá zuby. Pot jim stydne na zádech a na konci túry jsou celí prokřehlí. Je podle vás lepší i na pětiminutovou zastávku vyndat teplou bundu navíc?

O tom žádná! Pokud se na poláru zastavíme i jen na chvilku – ověřit svoji polohu nebo se třeba jen napít z termosky – tak první, co udělám, je, že se obléknu do péřovky. Pokud tělo vystydne, tak vás krom nepříjemného pocitu zimy stojí i mnoho energie zase jej zahřát. Mnohdy se v péřovce (po delší pauze) i rozejdu a teprve po asi pěti minutách ji sundám.

Často se mluví o cibulovém systému a třech funkčních vrstvách (funkční prádlo, zateplení a izolace). Dá se tento systém použít i za mrazivých teplot?

Ano, mám to obdobné – jako základ používám kvalitní vysoce savé triko, pak silnější teplé triko a pokud je opravdu veliká zima (tak okolo -50 °C), tak přiberu ještě teplou mikinu. To vše uzavřu membránovou vrstvou, která chrání hlavně před větrem.

Jaké oblečení se v polárních podmínkách osvědčilo vám?

Vlna, dokonalá membrána a peří. Téměř skoro vše používám od norských firem. Je to pro mě i srdcová záležitost. Vždyť například Devold oblékal již Nansena i Amundsena!

Už v několika rozhovorech jste opakoval, že nejhorší zima je ta vlezlá, vlhká s teplotami kolem nuly. Jak se do takového počasí obléknout?

Úplně stejně jako do každé jiné zimy. (smích) Při delším, několikadenním pobytu bez možnosti sušení je potřeba počítat se zvýšenou vlhkostí – vše vám totiž omrzá jinovatkou. A tak je dobré přibalit třeba i pár rukavic navíc.

Jste velký propagátor vlny. V čem jsou její přednosti oproti moderním umělým vláknům?

Vyrostl jsem na umělých vláknech, tehdy téměř nic jiného „funkčního“ nebylo rozšířeno. Pak jsem jednou dostal na vyzkoušení norské vlněné triko. Heleďte, to byla láska na první obléknutí! Teplotní komfort o třídu vyšší – mokré či navlhlé to opravdu hřeje a co hlavně, po třech dnech se v tom dá ještě vydržet. Z mé osobní zkušenosti i po 24 dnech. Umělotina po třech dnech již dost slušně zapáchá vaším rozkládajícím se potem.

Když někoho kouše vlna, je nějaké náhradní řešení? Přes umělinu vlnu nebo nějakou kombinaci materiálů, jako je třeba Devold Active?

„B“ je správně! Active je nejlepší triko, jaké jsem kdy oblékl – tvrdím dokonce, že je to jedno z nejlepších složení materiálů pro funkční trika na světě! Snoubí se v něm rychlý odvod vlhkosti od těla, díky tenké umělé vrstvě přitkané k vrchní vrstvě, s dokonalou termoizolací právě již zmiňované vlny.

Prevence omrzlin

Omrzlinám jsou nejnáchylnější prsty na rukou a nohou nebo obličej. Jak chránit tyhle nejcitlivější partie?

Ksicht vám chrání dokonalá kapuce s kožešinovým lemováním. Ruce jsou asi nejvíce náchylné – používám zásadně palčáky – vlněné, pokud je již opravdu veliká kosa, tak i péřové anebo membránové návleky přes vlněnou rukavici. Nohy jsou vždy v pohodě. Polárnické sněhule jsou do -100 °C a opravdu mi v nich nikdy nohy nemrzly.

Preventivním opatřením proti omrzlinám je kromě dostatečného přísunu tekutin a suchého oblečení také dostatečně volné oblečení a boty, aby nebránily cirkulaci krve. Je tedy dobré mít třeba boty o pár čísel větší? A co oblečení?

Boty mám tak akorát, pokud jsou příliš volné, tak se vám vyzouvají a shrnují ponožku, budete mít hodně puchýřů. Odhadl bych o „půl čísla“ volnější. Oblečení také preferuji volnější, krom první vrstvy, tu mám přesně na tělo, aby fungovala a odváděla pot od těla.

Máte nějaký názor na kompresní ponožky či návleky i pro použití v zimní krajině?

Vše co je příliš těsné, má za následek zhoršené prokrvování, a tím pádem i zhoršenou termoregulaci. Takže teoreticky to vhodné není, ale nemám s tím vlastní zkušenost.

Vlhké věci do spacáku nepatří!

Jak se správně obléknout v zimě do spacáku?

Já osobně se svléknu do spodního prádla. Důležité je teplo na nohy, používám „spací“ suché vlněné ponožky a přes ně péřové ponožky tzv. „bačky“.  Dávám si přes pusu vlněný nákrčník – obličej je venku na mrazivém vzduchu.

Co říkáte na praktiku – usušit zpocené oblečení v noci ve spacáku?

Totální nesmysl! Stejně jako si do spacáku dýchat pro zahřátí! Sám naopak používám protizáparovou vložku, aby se do spacáku dostalo co nejméně vlhkosti. Pokud mám již něco hodně vlhkého, tak to nechám vymrznout. Ráno to vykartáčuji – vymrzlou vodu přeměněnou v jinovatku odstraníte tvrdým kartáčem, který je nedílnou součástí polárníkovi výstroje, a máte téměř suché oblečení. Občas když je hezké počasí, slunečno a pořádně mrzne, tak vezeme na saních během dne i rozbalené spacáky, aby vymrzly.

Jak oddálit nutkání na záchod, když si člověk lebedí ve spacáku a nechce se mu ven?

Nevím jak oddálit, ale u nás je to hlavně z bezpečnostního hlediska – v noci se ze stanu neleze – používáme na močení plastové lahve. Má to ještě další výhodu – krásně to hřeje! Vyhoďte ze spacáku něco, co má +37 °C! Když je ve stanu v noci třeba -40 °C! Je to takový polárnický „termofor“. (smích)

Hřeje špína?

Tak to nevím, každý den vysprchovanej jsem ještě v poláru nechodil. (smích) Ano, nemyjeme se, technicky to je nemožné. Po pár dnech se jen případně ve stanu otřete vlhkým hadrem a čistíte si zuby. Na víc nemáte vodu – respektive palivo do vařiče, abyste si ji rozehřáli ze sněhu nebo ledu.

Je dobré si brát do spacáku i boty, aby přes noc neztvrdly a nezcvrkly se?

Nedělám to, nemám tam ani tolik prostoru – spacák by měl být tak akorát. Čím je větší, tím se hůře zahřeje a těsný spacák, to je veliký malér.

Otužování krok po krůčku

S pobytem na mrazu se pojí také potřeba velkého příjmu kalorií. Jaké potraviny jsou na polární výpravy vhodné?

To je veliká alchymie – každému vyhovuje něco jiného. Zásadní je poměr váhy potraviny a její kalorická hodnota. Používám hodně slaninu, čokoládu, ale také již celkem běžně dostupné „travellunche“. Stravování je v poláru dosti specifické – přes den se nevaří, a tak jídlo, které chcete konzumovat během dne, musí „jít ukousnout“ i zmrzlé. Prozradím třeba jeden poznatek polárníků: čokoláda musí být typu „aero“ – to znamená se vzduchovými bublinkami uvnitř – tu pak v pohodě ukousnete.

Může člověku pomoct se na pobyt v mraze připravit třeba otužováním? Jaké otužovací praktiky můžou zkusit i začátečníci?

Rozhodně ano, nejjednodušší je otužování studenou vodou – studená sprcha po ránu je pro začátečníka první krůček, než se postupně vydá si venku v zimě zaplavat. Ale o tom se chce nejprve poradit se zkušenými otužilci!

Dnešní výbavu by nám první průkopníci a objevitelé polárních oblastí mohli závidět. Jaké bylo vlastně jejich vybavení?

Měl jsem tu čest ho vidět a „osahat“ si ho v Norsku v museu Devoldu. Bylo už tehdy velice propracované a kvalitní – dnešní umělá dutá vlákna byla nahrazována srstí zvířat, šusťák voskovaným plátnem a vlna byla i tehdy vlna. Zásadní rozdíl byl ve váze – mé oblečení dnes váží polovičku. Byli to a stále jsou v mých očích opravdoví hrdinové, dodnes před jejich výkony hluboce smekám!