Vaření pro jednoho z pivní plechovky

Na stránkách amerických trekerů jsem nalezl spousty odkazů na tzv. lighttrekking. Mimo jiné mně zaujala výroba vařiče na tekutý líh z pivních plechovek. Po několika experimentech (při nichž jsem ovšem musel pivo napřed vypít!) jsem si vařič vyrobil. Samozřejmě i otestoval. Problém mi dělalo závětří vařiče. Ten jsem vyrobil z plechovky od konzervovaného ananasu (ten snědla manželka). Také až několikátý pokus mi vyšel. Neustále jsem zkoušel navrtávat otvory tak, aby byl dostatečný přívod vzduchu a vítr plamen nesfoukával.

Plechovku jsem uřezal cca 80 mm od základny, kleštěmi zahnul okraj dovnitř a po obvodu vyvrtal 10mm vrtákem 10 děr. A to nahoře i dole. Pak jsem 4mm vrtákem udělal několik řad otvorů, které se ukázaly být správným řešením. Přes ně se vítr dostává stěží (odzkoušeno vysavačem). Jako varnou nádobu už delší dobu používám jeden díl tzv. jídlonoše o objemu 1l. Je to vyrobeno z velmi tenkého hliníku a tedy ohřev značně jednodušší než u klasického ešusu. Ohřev půllitru vody trvá 8-12 minut podle síly větru a okolní teploty. Tedy pro můj účel naprosto dostatečné. 

Pokud mám uvařeno a zbývá líh ve vařiči jednoduše přiklopím prázdnou nádobu na vařič. Po zchladnutí zbytek lihu sliju zpět. Já si vařím stejně jen kafíčko nebo sušená jídla, které je potřeba zalít horkou vodou. Vařič se závětřím se pohodlně vejde do nádoby a nacpu k němu třeba polévky v sáčku apod. Celá souprava váží jen 220g! Spotřebu lihu jsem zvlášť nijak neměřil. Umělohmotná nádobka na líh o obsahu 380g lihu mi vystačí cca na týden při dvou vařeních denně. Nezkoušel jsem to v zimě. Zdá se, že experiment se snížením váhy mi vyšel.