Vandrovní knížka

Vánoce představují v naší mysli pohodu, klid a příjemné zážitky s blízkými. Rád bych dnes připomněl jednu cestovatelskou drobnost, která právě takové chvíle přináší. Jmenuje se vandrovní knížka a kdykoliv ji otevřete, zavane kolem pohoda a příjemné zážitky s rodinou i s kamarády.  Je pravda, že nejdřív musíte trochu zapracovat – na cestách lovit razítka, což je někdy radost a někdy svízel, potom doma večer smolit, co a koho jste potkali, a k tomu ještě dolepit pohledy, fotky nebo namalovat obrázky, aby zápis byl pěkný. Ale vyplatí se to.

Záznam cest a putování

Nic nového, řeknete si, každý tremp má svůj cancák, který vypadá právě takhle, snad až na ty razítka. Souhlasím, ale protože tady jde o cestovatelskou, nebo chcete-li turistickou verzi, nebudeme se trempům plést do řemesla a zůstaneme u vandrovní knížky. Pakliže zvládnete pár roků sbírat razítka, získáte vázaný (nebo sponkou sešitý) kus svého života, zaznamenaný přesně právě pro  chvíle, kdy kolem je příjemně vytopeno, voní stromeček a vy se můžete vrátit zpátky na měsíc starou běžkařskou túru po hřebenech Krkonoš, o půl roku dřív na letní puťák po Lužnici, dávnou návštěvu Bejrútu nebo mnoho let nazpátek do dob Československa. Jak je libo. Zážitky se vybaví přesně, jak jste si je zapsali.

Bejrút a razítka z Libanonu

„Náš dávný sen se splnil. Projeli jsme Slovensko stopem křížem krážem a dorazili na nejvýchodnější bod republiky, na Kremenec. Jediná naše mapa byla vytržená stránka z autoatlasu a přece jsme došli! Zážitkem byla kilometrová chůze po ruské hranici, bloudění Polskem, a také pár opatrných kroků po rusko-polské hranici. Nebo setkání s Poláky, kteří div nepadli do mdlob, když viděli naši mapu a nesmírně se divili, že nemáme žádné povolení…“
Na vysvětlenou se sluší dodat, že byla ještě doba Československa a mapa zmíněných míst kvůli utajení před lstivými špiony prakticky neexistovala. Autoatlas byl v měřítku 1:400 000.

Cesta na nejvýchodnější bod Československa

Ale zpátky k vandrovní knížce. Vandrovní knížky se rozšířily mezi lidmi, kteří rádi cestují nebo putují. Jde o sešit, který je na pomezí záznamníku pro razítka, osobního deníku a zmíněného trampského cancáku. Kromě razítkování se do téhle vandrovní knížky zapisují osobní zážitky, kreslí obrázky, lepí fotky a pohledy či nechávají se podepsat kamarádi nebo zajímaví lidé. Vandrovní knížka nemusí být tištěná, stejnou službu udělá i webový blog, jen ta razítka se tam pak fyzicky nedají šoupnout. Pěkný text o vandrovní knížce jsem našel na stránkách www.shaman.cz, s tím co je tam napsáno nelze než souhlasit. Shaman dokonce poslal malou ukázku ze své vandrovní knížky

Shamanova vandrovní knížka z roku 1999

Historie Vandrovní knížky

Ještě je třeba zmínit, že Vandrovní knížka byla původně za dob starého Rakousko-Uherska dokumentem pro vyučené tovaryše, kteří putovali za prací od mistra k mistru. Císařský patent z roku 1827 určoval, co všechno se má do vandrovní knížky zapisovat a jak. Při odchodu od mistra tovaryš dostal knížku se zápisem a vydal se zase dál za prací.

Originální vadrbuch

V současné době je myšlenka historické vandrovní knížky příležitostí na propagaci turistických možností pro mnohé regiony a oblastní sdružení. Zakoupíte předtištěnou knihu a vydáte se lovit razítka po památkách kraje. Z takových vandrovních knížek namátkou můžu jmenovat třeba Kačenčinu pohádkovou říši pod Orlickými horami nebo Jihočeské pohádkové království s průvodcem kaprem Jakubem.

Regionální vandrovní knížky

Dárek pro autora

Rád bych ale zůstal u cestovní varianty a jejího rozšíření. Myšlenka vandrovní knížky určitě má více kořenů a zdrojů, protože toto spojení se vcelku nabízí. Přece by mne ale zajímalo, jestli by se dala najít větší ohniska vzniku. Sám vím pozitivně o dvou. Prvním místem byl v druhé půli šedesátých let 20. století turistický oddíl Tatran Střešovice, kde byl šiřitelem nápadu Miloš Vilikus (doplněno podle kometnáře k článku). Druhým navazujícím ohniskem byl tehdejší Dům pionýrů a mládeže v Praze 7 (turistiku a vodu zde vedla Jelena Ondroušková). Od roku 1969 tu nabízeli vandrovní knížky členům vodáckých i turistických oddílů a kroužků, do světa odtud zamířily desítky a možná stovky vandrovních knížek. Netuším ovšem, jestli šlo o prvotní zdroj nebo o převzetí starší myšlenky. Budu vděčen za každou informaci o starším, paralelním a třeba i pozdějším „hromadném“ šíření vandrovních knížek, stejně tak jako o vandrovních knížkách soliterních jako nápad nebo inspirace jednotlivců. Napište do komentářů a můžete tak přispět k vánoční pohodě informačním dárkem. Nebo nám pošlete foto pěkného razítka ze své vandrovní knížky, rádi ho k článku přidáme.

Razítka nad 2000 m jsou ceněná

Nechcete to zkusit taky?

V každém případě jsou vandrovní knížky pravým pokladem. Dokážou během vteřiny navodit atmosféru dávno zapomenutého výletu, vandru, expedice nebo přechodu hor. A právě o Vánocích se krásně vzpomíná. Jestli máte jen trochu toulavého ducha, doporučuju podobnou vandrovní knížku zavést. Jsou chvíle, kdy je člověku mizerně a nic se mu nedaří. Anebo je mu naopak dobře a rád si u grogu připomene, jak se drápal do skal a mrzly mu nohy. Nebo si potřebuje vzpomenout, kdy byl před lety v Nízkých Tatrách. To všechno jsou případy, kdy vezmete do ruky vandrovní knížku a ona vám připomene přesně to, co potřebujete. Stačí libovolný slušně vypadající sešit nebo notýsek a můžete začít. Velikost mezi A6 a A5, počet listů tak 40 – 60, papír savý a tužší, aby se na něj dalo psát i kreslit a přitom rychle schla razítka. Můžete samozřejmě zvolit i formu internetového blogu. Když si pospíšíte, ještě to stihnete třeba jako novoroční předsevzetí od 1.1.2012?

Památeční razítka mají také svou hodnotu, mapky připomenou projitou trasu

Jen dobré zápisy

Jednu drobnou připomínku než začnete. Je úžasné, že císařský patent přikazoval vrchnosti zapisovat do vandrovní knížky pouze informace, které tovaryšovi sloužily ku prospěchu. Špatné pracovní výsledky se nezapisovaly, jak dokládá následující poučení předtištěné ve vandrovní knížce:
Když tovaryš z díla vystoupí, má poskytovatel práce s dělníkem a s vandrovnickou knížkou k vrchnosti dojíti a tam větně udati čas, jak dlouho dělník v díle byl, a jestli znale nebo šikovně, pilně a věrně se zachoval, má tyto vlastnosti potvrditi, a vrchnost obé do vandrovnické knížky vepsati. Kdyby však vysvědčení z ohledu těchto vlastností chvalitebné nebylo, má se jen jak dlouho v díle aneb z nadřečených vlastností jen to vepsati, co by k prospěchu dělníkovu sloužilo.

To je krásný příkaz. Dnes už patent císař pána bohužel neplatí, ale může být závěrem našeho povídání. Rád bych vám popřál krásné Vánoce a pokud se do vandrovní knížky pustíte, ať se množí záznamy jak znale nebo šikovně, pilně a věrně jste se zachovali a ať vám knížka vždy ku prospěchu slouží.

Jiří Červinka
a redakce Světa outdooru