Cesta zajímavých vyhlídek, působivé lidové architektury a především tajemných míst, spojených svazkem kováře Andrease Kuntzeho s pekelnými mocnostmi… Na kole vhodné s úpravami. Z Bramberku vynecháme strmý sjezd po modré a raději se vrátíme na rozcestí na kraji lesa a pak po silničce vpravo, se značkou se sejdeme. Kolem Bukové hory terénní úseky. Výlet se dá zvládnout i na lyžích (několik úseků ovšem vede po silnici).
Horní Maxov – Bramberk 1,5 km – Horní Lučany 4,5 km – rozcestí pod Bukovou horou 5,5 km – Buková hora, odbočka na vrchol 6,5 km – rozcestí se zelenou na okraji Dolního Maxova 8 km – Brechsmiedova kaplička 9 km – Horní Maxov 11 km
Andreas Kuntze se narodil r. 1700 na západním úbočí Bukové na rozhraní Horního Maxova a Lučan a po otci zdědil kovářské řemeslo. V rodné chalupě žil do r. 1738, kdy od knížete Rohana koupil zájezdní hostinec Zlatou hvězdu u Sychrova, kam se odstěhoval a kde r. 1766 zemřel. Kuntze byl především zdatný obchodník, a protože jeho úspěchy si lidé nemohli vysvětlit, spojovali ho s pekelnými mocnostmi. Kuntze opustil kovářské řemeslo, obchodoval se lnem a tak se mu začalo říkat Brechsmied (breche = trdlice, zařízení na zpracování lnu). Brechsmied byl tak bohatý, že peníze mohl půjčovat i Rohanům a když přijížděl do rodného Maxova, hleděli na něho lidé s uctivou bázní. Říkalo se, že na svém plášti létá do Prahy, vyprávěly se příběhy o tom, jak dokázal trestat zloděje. Jakýsi mladík mu chtěl z pole ukrást zapomenutý perlík. Brechsmied mu nástroj přičaroval k rameni a nešťastný zloděj musel s omluvami přispěchat až do domu. Dvě památky na Brechsmiedovo údajné spojení s ďáblem najdeme při následujícím putování.
Výlet zahájíme v Horním Maxově*, původně pastevecké, sklářské a brusičské obci, pojmenované po majiteli panství hraběti Albrechtu Maxmiliánu Desfoursovi. Dnes má dvě části (Horní a Dolní Maxov), Horní Maxov byl založen r. 1670. Z daleka viditelnou dominantou je pseudogotický jednolodní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně* z r. 1910. (Ubytování, stravování: viz praktické informace.)
Ze středu obce se pustíme po zelené turistické značce, sledující silničku k lesu a dál na vrchol Bramberku*** – v pohodě zdoláme převýšení asi 50 m. Z Bramberku pokračujeme po modré turistické značce – strmě scházíme na rozcestí na krásné horské louce, pěšina překračuje zpevněnou cestu a klesá mezi chaloupkami, kolem lyžařského vleku na silničku z Horního Maxova do Lučan, po ní krátce vpravo a pak znovu strměji dolů – povšimneme si nevelké chalupy po naší levé ruce, která je usazena přímo v žulovém balvanu. Přicházíme do Böhmovy kotliny, prameniště Smržovského potoka. Vlevo od cesty spatříme chátrající oplocení jedné ze tří bývalých jeleních obor, vznešená vysoká zvěř zde byla chována pro farmaceutické využití paroží. V minulosti nebyl problém tu spatřit třeba celé početné stádo jelenů.
Cesta vyúsťuje na silničku, po ní jdeme z kopce na rozcestí a vpravo podél dalšího oplocení až k Horním Lučanům. Značka uhýbá těsně na křižovatce spolu se silnicí vlevo, a po několika metrech do stráně. Pěšina mine zajímavý plot vytvořený z různě starých a většinou poničených lyží a vystoupá na křižovatku ve středu obce, na které nepřehlédneme velký hotel Avicenum. Odtud pokračujeme po vedlejší silničce vpravo (občerstvení a ubytování vinárna Za větrem – pouze o víkendech). Po několika metrech odbočuje vlevo vedlejší komunikace, dáme se tedy po ní a vychutnáme pěkné panoramatické pohledy na Bukovou, Tanvaldský Špičák a Černostudniční hřeben. Dorazíme k rekreační chatě a u mohutného akátu opustíme modrou značku a vyrazíme polní cestou vlevo, vystoupáme k osamělé řadě stromů a po široké cestě uprostřed louky pokračujeme. Nabízejí se nám krásné výhledy do okolí, mineme osamělý kaštan s křížkem a pokračujeme k lesu, kde potkáme žlutou turistickou značku.
Po ní zatočíme vlevo a stoupáme příjemnou lesní cestou po svazích Bukové*. Zalesněný vrchol (837 m) je po Bukovci druhým nejvýznamnějším výlevem čediče v Jizerských horách. Čedič byl těsně pod vrcholem v minulosti těžen. Půda ze zvětralého čediče umožnila růst bukům, podle kterých má hora jméno. Dnes vidíme povětšinou smíšený les. Od Horních Lučan zdoláme převýšení asi 170 m, vcelku pohodlná lesní cesta nás přivede kousek pod vrchol, k rozcestí Čertova komora*. Jmenuje se podle polojeskyně viditelné nalevo od cesty. Ve skalní průrvě, překryté balvany, ve které se údajně za noci scházel Brechsmied s ďáblem. Když Brechsmied zemřel, bloudil jeho duch krajem, vysvobození mohla kováři přinést až smrt nevinného dítěte. To se také skutečně r. 1863 stalo – do skalní komory sjela kamenná plotna a zabila dřevorubeckého synka Augustina Sedláka, který si tady hrál. Sto lidí se shromáždilo u místa neštěstí, ale jen několik málo odvážných si trouflo vyprostit nebožákovo tělo. Tak velký byl strach z tajemného Brechsmieda ještě téměř sto let po jeho skonu…
V minulosti vedla z rozcestí značená odbočka přímo na vrchol Bukové, dnes je cesta bohužel v terénu již jen málo znatelná a není značená. Vrchol Bukové je porostlý lesem a nenabízí žádné výhledy. Dobrodružnější povahy přesto mohou odbočit doleva okolo Čertovy komory. Přibližně po 100 m se uprostřed vzrůstajícího lesa tyčí několik romantických skalních útvarů se zajímavými miskovitými prohlubněmi zadržujícími vodu, vrchol hory.
Pokračujeme po žlutě značené pěšině, která po chvíli vyústí do otevřeného terénu, před námi se otevře pozoruhodné panorama vzdálenějšího Ještědského hřbetu. Jdeme po širší lesní cestě, měkké podušky trávy lákají ke krátkému odpočinku. Cesta vyústí na svěží louce s několika hezkými chalupami na okraji Dolního Maxova.
Přicházíme na silnici od Horního Maxova, na rozcestí volíme zelenou značku a společně s ní mírně stoupáme po silnici vlevo. Dáme pozor na nenápadnou odbočku vpravo, před výrazným stavením uhýbá úzká pěšina a dál vede podél silnice při okraji lesa k dalším chalupám a zpevněné cestě, odbočující ze silnice k Brechsmiedově kapličce*. Nepatrná oprýskaná šestiboká kaplička není na první pohled nápadná, není ani nijak označená – a přece nepostrádá na zajímavosti. Prý je postavena přesně na tom místě, kde se kovář Kuntze kdysi upsal ďáblu a kde po smrti dlouho bloudil i jeho duch…
Od kapličky pokračujeme zpět na zelenou značku, budeme-li mít štěstí, tak ve výběhu po naší pravé ruce spatříme koně. Sestupujeme k silnici a po ní ke křižovatce. Na rozcestí se dáme vpravo. Pěkné louky, hezké jizerské chalupy, zajímavé výhledy – to oči potěší, po pravé ruce nám pak zůstává mohutný zemědělský objekt. Blížíme se k dalšímu rozcestí, zelená značka před ním uhýbá vlevo a přetíná rozlehlé louky a pastviny – pokud odbočku přejdeme, pak se se značkou snadno znovu potkáme. Na křižovatce se dáme vlevo po silnici, která mírně stoupá k Hornímu Maxovu* – po levé ruce máme i prostorné parkoviště na kraji obce.
(Doporučujeme průvodce Jizerské hory ze Zelené edice.
