Hvězdicové cyklovýlety v srdci Tyrolska nás zavedou z údolí Innu do údolí říčky Ziller, které patří k přírodě nejzajímavější v Alpách a které se dále dělí na kratší údolí, do nichž po silničkách pronikneme. Pohled na kontrast sytě zelených pastvin se třpytem ledovců okolních třípůltisícových vrcholů nás bude lákat dál a výš.
Jízdu do kopce nám usnadní autobus a také kabinová lanovka. Nabiti energií hor budeme sjíždět do údolí s upravenými městečky, jejichž pohostinní obyvatelé rádi nacházejí důvody k oslavám a teké v našich penzionech s vyhlášenou kuchyní příjemně završíme naše etapy.
Zillertálské údolí se nachází se ve východní části Tyrolska, je téměř 30 km dlouhé a táhne se podél stejnojmenné řeky, chráněné ze všech stran třítisícovými Zillertálskými Alpami, pouze na jih je otevřené do údolí Innu. Pro cyklistiku je přitažlivé svými ostrými kontrasty naprosté roviny kolem říčky Ziller a okolních vrcholů a hřebenů s rozsáhlými plochami firnovisek a ledovců. Nejmarkantnějším vrcholem je známý Olperer, vysoký 3.476 m.
Zillertal nejsou jen hory, ale také krásné vesničky. Chloubou místních vesniček jsou stará selská stavení s malovanými fasádami, kterým se říká Lüftlmalerei. Průčelí domů oživují výjevy s náboženskými, loveckými či přírodními motivy i pestré ornamenty. V létě zdobí rozkvetlé květiny vyřezávané balkóny a působí jako pestré vodopády.
Místní obyvatelstvo
Zillertálští obyvatelé jsou i za hranicemi Rakouska známí svou pohostinností. Nezapomínají na dávné tradice předků a většina z nich se neděli co neděli obléká do lidových krojů a navštěvuje bohoslužby ve zdejších kostelíčcích. Boží svatostánky jsou roztroušené po celém údolí a jejich štíhlé i baňaté kostelní věže ční vysoko nad vesnicemi. Někde mají červenou, jinde zelenou střechu. To proto, že kdysi tudy probíhala hranice mezi salcburskou a brixenskou diecézí. Červená střecha označovala příslušnost k brixenské oblasti, zelená k salcburské. Tak jako dříve, jde se i dnes z kostela do hospůdky na obstler (pálenka z ovoce) a trochu si popovídat. Třeba o lovu, protože většina mužů se hrdě hlásí k mysliveckému, nejoblíbenějšímu z četných spolků. Při takových ale i jiných příležitostech si rádi zazpívají i zajódlují.
V dřívějších dobách, kdy hory představovaly spíše drsné překážky než lákavý turistický cíl, byl život v Zillertalu opravdu těžký: neúrodná půda, minimum pracovních příležitostí. Mnoho lidí proto údolí opouštělo, aby hledali práci jinde, anebo se mimo rodné údolí snažili prodávat hospodářské přebytky jako sádlo, sýr, ale i celý dobytek. Značné oblibě se těšila zillertálská pálenka obstler. I za hranicemi Rakouska byli známí zillertálští obchodníci s rukavicemi, které se však vyráběly v Bavorsku. Později, v 17. a v 18. století, prosluli zdejší mastičkáři, kteří nabízeli masti, oleje, tinktury pro lidi i jejich dobytek. Zdroj obživy představovala do minulého století těžba rud i vzácných kovů. V hořeHainzberg se těžilo zlato, v Roßruggu se těžil granát, který se posléze prodával českým sklárnám. Až do druhé poloviny našeho století se těžila měď a magnezit.
Cyklostezka
Celé údolí můžeme na kole projet po značené cyklostezce, sledující tok říčky Ziller a trasu úzkokolejky: šlapeme příjemně po rovině, pozorujeme krásná panoramata velehor, na nichž leží sníh až do června, a zastavujeme, kde se nám zachce. Vydáme-li se do horní částiZillertalu, můžeme každý den vyrazit do jiného údolíčka, kterým místní říkají Grunde: Zillergrund, Stillupgrund, Zemmgrund a Tuxertal. Ve dvou z těchto údolí byly vybudovány přehradní nádrže, napájené vodou z ledovců, které jsou zajímavým cílem turistů i cyklistů, zatímco ledovecHintertux je součástí vyhlášené lyžařské oblasti Zillertal s celkově 400 km sjezdových tratí, na které platí jediná permanentka.
Cestou údolími nás udivují selská stavení, vystavěná vysoko ve stráních. Tato horská stavení zde stála dříve, než ta v údolí, na což existuje snadné vysvětlení: dříve se řeka Ziller v době tání sněhu rozlévala ze břehů, a tak výstavba na dně údolí započala až ruku v ruce s její regulací. Ale existuje ještě jeden jednoduchý důvod, proč byly pozemky ve svazích kolem 1000 m n. m. žádanější, než ty v údolí: okolní dvou- a třítisícové vrcholy bývají pokryté sněhem téměř po celý rok (což je pro zemědělce nezajímavé) a zastiňují tak po velkou část dne údolí, kde se tak déle drží sníh a chlad, než na svazích – pochopitelně jižních. Ke všem horským stavením vedou cesty, které jsou výzvou pro zdatné jezdce na horských kolech. Většina z nich je asfaltovaná, šotolinové či travnaté cesty potom vedou dále od stavení sedláků k salaším, ke kterým na léto vyvádějí dobytek.
Tyto cesty jsou oblíbeným cílem trénovaných cyklistů. Pro ty, kteří chtějí na kole vyrazit za výhledy, ale neopouštět asfaltový povrch, je jako stvořená „Zillertálská panoramatická silnice,“ která je skutečnou lahůdkou pro milovníky parádních výhledů. Celá silnice měří 40 km, překonává 1461 m převýšení, nejvyšším bodem je Melchboden, 2015 m.
V samém centru údolí leží Zell am Ziller (575 m), městečko s 1.800 obyvateli, které je nejstarší obcí Zillertalu. Jak již název napovídá, je jeho historie spjata s klášterem a kostelíkem (z lat. cella). O něm se dochovaly zmínky v nejstarších salcburských kronikách z doby kolem roku1200, kdy byl Zell významným sídlem probošta. Náboženskou i správní důležitost si Zell udržel dodnes. Rovněž se Zell může pochlubit bohatými tradicemi, které jeho obyvatelé po celá staletí ctí. Obzvláště oblíbená je velká lidová slavnost, zvaná „Gauderfest“. Na programu je hudba, tanec, zápasy muže proti muži i proti kozorohu, ale samozřejmě nechybí klobásy (Gauderwurst), ani pivo (Gauderbier), které se vaří ve speciálním pivovaru od roku 1500 a jehož původní majitelé jsou duchovními otci těchto bujarých slavností. Stručně řečeno – historie a tradice vás v Zell am Ziller doprovází na každém kroku. Nikterak však nebrání sportovnímu vyžití, především lyžování. Vysoko nad Zell vás vyveze moderní kabinová lanovka. Ocitnete se v blízkosti třítisícovek ve vyhlášené lyžařské aréně, zvané Hochziller. Údolí, tvořené říčkou Ziller, vám připadne nicotné oproti velikánům z říše hor, jimiž jste právě obklopeni a k nimž jste se přiblížili způsobem navýsost důstojným: v sedle svého kola.
Autorka je majitelka sportovní CK TRIP
|
