Značená cesta údolím Želetavky nepostrádá romantiku, místy ovšem vede těžko schůdným terénem. Větší část výletu prochází mimo značené turistické cesty a přichystá nám nejedno příjemné překvapení – především hezké lesní partie u vrcholu Hory (624 m) a daleké výhledy. Nesmíme zapomenout přibalit nějaké občerstvení.
Z náměstí v Želetavě vyrazíme společně s červenou a zelenou značkou do údolí Želetavky (podrobný popis Želetavy a úseku cesty k Pacherovu mlýnu je v průvodci sv. 15 Telčsko a Dačicko) – zprvu po vedlejší silnici směr Nová Říše, brzy ale mezi domky odbočíme vlevo, sejdeme k Želetavce a přejdeme na její levý břeh. Významný tok pramení západně od Lesné ve výšce 660 m a po 53,7 km ústí u Vysočan zleva do Dyje.Pohodlná široká cesta nás vede nad břehem Panského rybníka využívaného k rekreaci, vpravo mezi stromy zahlédneme hezky vybavený areál Pacherova mlýna s tenisovým kurtem (ubytování, občerstvení).
Na rozcestí u Havlišova mlýna červená značka odbočuje vpravo k silnici, my pokračujeme po zelené kolem areálu chatového tábora, údolí má místy skalnatý ráz. Pěšina je obtížněji schůdná, nakonec nás směrovka posílá volně mezi stromy vlevo vzhůru do kopce. Dostaneme se na okraj lesa, ten sledujeme až k mělkému údolíčku Šašovického potoka. Nenecháme se zvábit pohodlnější cestou nad pravým břehem potoka k Meziříčku, ale přejdeme údolíčko a potok, byť za mokra to nebude právě jednoduché. Vracíme se tím k Želetavce a jdeme pěšinou po jejím levém břehu až k silnici, u které stojí opravený a značně upravený areál Brázdova mlýna . Pár kroků jdeme vpravo po silnici a za ¬objektem odbočíme napříč přes louku (stále na levém břehu Želetav-ky) a podél vody k chátrajícímu dřevěnému můstku.
Překročíme říč-ku a sledujeme místy dost podmáčenou cestu po okraji lesa. Želetavka uhýbá vlevo, my mírně stoupáme a na rozcestí se dáme polní cestou vlevo. Po ní pohodlně scházíme k Maškovu mlýnu , malebnému seskupení více stave-ní na břehu hezkého rybníka, z jižní strany orámovaného lesem.Přejdeme po hrázi na druhou stranu – pozor za mokra, snadno bychom mohli uklouznout a nedobrovolně se vykoupat! Pěšina zamíří do lesa, v něm nás opustí zelená značka (uhýbá vpravo směr Radkovice a Jemnice). My se držíme pěšiny, která obchází břeh rybníka. V jehličnatém lese mírně stoupáme na nevýrazný ostroh a po něm sotva znatelnou houbařskou pěšinou jdeme vpravo, až se dostaneme na širší cestu. Po ní již pohodlně dojdeme k okraji lesa – vlevo vidíme větší pole.
Držíme stále stejný směr podél lesa, asi po 350 m dojdeme k posedu, zprava se k nám přidá širší cesta. Stále stejným směrem asi po 0,5 km přijdeme na lesní rozcestí. Vlevo bychom sešli do Meziříčka – my se otočíme vpravo a asi po 100 m vlevo pohodlnou širokou cestou. Asi po 1 km zdoláme návrší a přijdeme na rozcestí na okraji lesa. Pokračujeme ještě asi 300 m přímo na lesní silničku – po ní zatočíme vlevo a po necelém kilometru pohodlně dorazíme k silnici. Zatočíme vpravo, asi po 0,5 km odbočuje vlevo kamenitá cesta. Ta teď bude naším průvodcem. Je to příjemný po¬hodlný úsek mezi stromy. Mírně stoupáme po úbočí vrcholu Hory (624 m).
Míjíme všechny odbočky cest, všechny končí v těžko průchodném terénu. Až v místě, kde cesta či silnička ostře zatáčí doprava takřka do protisměru, pokračujeme širší lesní cestou přímo. Sledujeme ji až k rozcestíčku na okraji lesního porostu – k okraji lesa se dáme cestou vlevo.Následuje putování plné zajímavých výhledů daleko do kraje. Zatočíme vpravo po okraji lesa a po okraji louky podél stromů scházíme k široké pohodlné cestě. Po ní vlevo pak jdeme k loveckému posedu (je dobrým orientačním bodem od okraje lesa) a na další rozcestí, kde již pod nohama ucítíme asfalt. Zatočíme vpravo a scházíme do obce Šašovice. Roku 1482 je zde připomínána tvrz, která zřejmě zanikla v 16. stol.
Stávala patrně u bývalého dvora na okraji obce.Procházíme obcí k silnici (autobusová zastávka) a po ní vpravo k okraji obce (vpravo hospodářský objekt u Lihovarského rybníka) a dále směrem k hlavní komunikaci od Moravských Budějovic. Abychom si ušetřili chůzi po frekventované silnici, uhneme první odbočkou za vsí vlevo – asfaltka mírně stoupá, potkáme tady nanejvýš traktor. Přehoupneme se přes návrší a sejdeme do údolí Želetavky, kde nás přivítá již známé turistické značení. Zatočíme vpravo a již „prověřenou“ stezkou přicházíme brzy do Želetavy.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
